Map Of The Soul

~28~

Odhrnula jsem záclonku k jedné straně a dokořán otevřela kuchyňské okno. Zadívala jsem se ven, do zataženého dne, avšak bylo vidět, že se již slunce snaží prodrat přes černá oblaka. Do místnosti začal proudit teplý, leč krásně pročištěný letní vzduch. V tom nočním dusnu se už nedalo pomalu ani dýchat.

Nad ránem, kolem čtvrté, si celkem dost sprchlo, až mne rychle se přibližující vítr s deštěm zahnal zpět do mé propůjčené chatky, neboť jsem žádný přístřešek u ohrady, jako měla Gálie, neměla.

Na nebi se proháněly blesky, vždy s doprovodem hlučného hromu. I když tento přírodní jev zbožňuju a fascinuje mě sledovat, jak dělají po černočerné obloze různé obrazce, přeci jen z úkrytu domova je daleko bezpečněji. Nevlídné počasí mě tak donutilo doslova zbaběle utéct. Navíc jsem nechtěla zmoknout a ke všemu se nachladit.

Hupsnutí do měkké postýlky a přikrytí peřinou bylo jako odměnou, nehledě na příjemný spánek. O to míň po probuzení, kde se mi na polštáři válelo pár stébel slámy, jelikož ložnice byla tou první, kterou jsem po tmě, aniž bych si rozsvítila, navštívila. A ve vlasech se jich rovněž pár zamotaných našlo.

Kuchyní se linula úžasná vůně upečeného jablkového koláče, kterého jsem před malou chvílí vytáhla z trouby. Plech daný na sporáku, ve kterém se koláč pekl, byl stále dost horký a aby se rychleji vychladil, otevřela jsem již zmíněné okno.

Využila jsem příležitosti, kdy jsem se mohla po dlouhé době takto kvalitně vyspat a ještě stále za tmy usnout. Vstávalo se mi o to lehčeji, odpočatě a výjimečně svěže. Proto jsem se rozhodla, že upeču koláč a nabídnu ho klukům, jen doufám, že jim tím udělám radost a sladké bude chutnat.

Zaslechla jsem otevření a následné prásknutí vchodových dveří. Rozběhla jsem se tedy podívat, kdo vstoupil dovnitř.

Na začátku obývacího pokoje postával vysoký černovlásek, oblečen do nějakého pracovního, lehce špinavého oblečení, které se skládalo ze světlých džínů a červenobílé kostkované košile s krátkým rukávem, dva horní knoflíčky rozepnuté, jež mu tak odhalovaly celý krk a kousek níž. Na krku se mu blyštil stříbrný řetízek se zlatým přívěškem ve tvaru malého zámečku.

Co mě však šokovalo, bylo to, co měl na nohách. Byl obut do černých vysokých holínek, celé totálně zašpiněné od bláta, přičemž po podlaze od hlavních dveří až k obýváčku, byly viditelné mokré zablácené stopy s kousky odpadané hlíny. V tu chvíli jsem myslela, že mě trefí.

Taehyung se však mile usmíval, rty pevně semknuté k sobě, mírně povislé a v očích se mu zračila jakási radost.

,,Ahoj, Caroline. Nezmokla si? Ráno docela dost pršelo," promluvil, nejspíš si neuvědomujíc, jaký nepořádek tu napáchal.

,,Ahoj Tae, jo všimla jsem si," ušklíbla jsem se. ,,Mohl by sis prosím tě sundat ty holínky?" povzdychla jsem si a dívala se na něj vyčítavým pohledem, ale snažila se neznít nepříjemně. Opravdu nechci být na něj protivná, ale copak si, když přijde domů, normálně nezouvá boty? Kdyby bylo sucho, tak budiž, ale vždyť ví, že pršelo a určitě musel zaregistrovat své zaprasené holínky.

,,Sundat? Proč?" podivil se.

,,No, vzhledem k tomu, že venku pršelo, jak už si zmínil.... máš trochu špinavý boty. Spíš trochu víc špinavý boty a nerada bych, abys mi to tu celý pošlapal," řekla jsem, což ho donutilo se konečně podívat na své gumové boty.

,,Ježiši promiň! Já si to vůbec neuvědomil. Mám ti to tu utřít?" vyhrkl, dívajíc se dolu na holínky, následně se otáčejíc za sebe a sledujíc své blátivé stopy od hlavních vchodových dveří.