Caroline pracuje jako fyzioterapeutka koní v mezinárodně známých stájí v Busanu, které vlastní rodina Jeon.
Po jedné nešťastné události se ocitne na neznámém místě, které by mělo být novým začátkem znovu nalezení tolik potřebné důvěry mezi ní a oblí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mohli bychom támhle zastavit a nechat koně na chvilku odpočinout," navrhl Taehyung po téměř dvou hodinách nepřetržité jízdy a ukázal k jednomu stromu, který byl vzdálený jen pár metrů od nás.
Na jednu stranu odpočinek uvítám a hlavně stín. Protože slunko dost hřeje, a i když mou hlavu chrání klobouk, který mi Taehyung zapůjčil, tak cítím, jak se mi škvaří mozek. Tohle jsem dost podcenila, nebo možná my oba.
Stále to Taemu moc slušelo, i když byl lehce zpocený a černé vlasy se mu lepili na čelo. Na Cukříkovi vypadal, jak princ na bílém koni. Jen kdyby neměl tak nevymáchanou pusu a v tu chvíli raději držel jazyk za zuby, bylo by to lepší. Lepší nevědět, co si o mém kusu těla myslí.
Černovlásek se už dávno netvářil provinile, jako na začátku projížďky. Vydrželo mu to ještě chvilku, než ho nahradil nic neříkajícím výrazem. A já jsem se v tom taky nechtěla dál pitvat. Raději jsem se zaměřila na Caramela, kterého jsem občas poplácala po krku, nebo si užívala přírody kolem nás. Občas jsme něco prohodili, ale to bylo většinou jen když jsme okolo něčeho projížděli a Tae měl k tomu co říct.
Tipla bych si, že jsme už od ranče docela daleko, nebo se možná taháme kolem. Všechny cestičky a místa mi připadají tak podobná, že nedokážu posoudit.
Příroda tu byla vážně moc hezká a neponičená. Všude nás obklopovali lesy, k nímž patřily lesní cestičky a následně i holé mýtiny, lemované skalnatými výběžky. Jen kdyby nebylo takové teplo a začínající dusno.
„Souhlasím, uvítám nějaký stín," vydechla jsem úlevně. Ještě kdyby tu tak byl nějaký potůček, nebo jiný zdroj vody, bylo by to jistě pro osvěžení lepší. Hlavně pro koně, ale ten tu stoprocentně podle místa nebude.
Dojeli jsme ke košatému listnatému stromu, který byl jako jediným zdrojem příjemného odpočinku bez slunečného záření. Strom byl pěkně vysoký a široký, měl mnoho větví, přičemž na první větve se dalo téměř sáhnout, byly těsně nad našimi hlavami.
Seskočili jsme z koní a každého zvlášť uvázali jednou dlouhou otěží okolo větve, přičemž jim vůbec nic nebránilo v tom, aby mohli v klidu spásat trávu.
Taehyung z brašny u sedla Cukříka překvapivě vytáhl ne příliš velkou hnědou kostkovanou dečku a rozložil ji na trávu. Stačila tak akorát na to, abychom si na ní sedli oba dva. Z druhé kapsy vytáhl flašku s pitím, kterou mi rovnou podával, abych se napila jako první. Láhev jsem s vděkem přijala, hned si lokla čisté vody a následně mu ji vrátila, aby se mohl napít taky.
Přemýšlela jsem, jestli si mám k němu vůbec přisednout, nebo si prostě jen tak sednout na trávu. Černovlásek si však zřejmě všimnul, nad čím váhám, a proto promluvil.
„Pojď si sednout ke mně, nekoušu," řekl úsměvně a rukou plácnul do prázdného místa vedle sebe na dece. Též se napil a láhev odhodil na zem před sebe.
