Map Of The Soul

~9~

Chtělo se mi řvát, křičet a brečet zoufalstvím, alespoň těch pár dnů, co ležel Jimin v nemocnici v bezvědomí. Kdy nám lékaři říkali samé neurčité zprávy o jeho zdraví, přičemž sami nevěděli, kdy se probere, a když, tak v jakém stavu se probudí. O jeho zlomené ruce ani nemluvím, ale žil, to bylo to hlavní.

Ani si pořádně nepamatuju, jak jsme se odtamtud dostali a kdo nakonec odchytil Gálii. Jen si matně vybavuju, jak mě Jungkook odtamtud táhnul pryč k pensionu, jak jsem na pokoji brečela, jak jsem se mu choulila v náručí, jak jsem se emočně zhroutila. Jinak mám celý den jak v mlze. Ani si pořádně nevybavuju cestu domů, prospala jsem ji vyčerpáním. Jen vím, že jsem jela s panem Jeonem v autě. Hoseok řídil druhé auto za kterým byl přidělaný vozík s Gálií, doprovázen Jungkookem na motorce.

Ještě teď mám v živé paměti, jak Jimin ležel nehnutě na zemi a já si myslela, že je mrtvý, opravdu tak vypadal. Ještě teď, při vzpomínce, se mi z té situace svírá srdce hrůzou. Měla jsem o něj tak velký strach, o hodného, milého kluka a mého kamaráda, který by si tohle jistě nezasloužil. Vím, že si smrt nevybírá, ale.... raději nemyslet.

Závody se ten den z důvodu nešťastné události zrušili, do odvolání na dobu neurčitou.

Uplynul týden, kdy v naší stáji vládla pochmurná nálada, leč Jimina už propustili z Hongcheonské nemocnice, kde se po dvou dnech probral a až na pár detailů si pamatoval téměř vše, a převezli do naší v Busanu, ještě na pozorování. Jak to tak na první pohled zle vypadalo, tak jeho zdravotní stav, co říkali lékaři, byl kupodivu více než dobrý, bez žádných trvalých následků. Až na zlomenou levou ruku, kterou mu dali na měsíc do sádry a poté, až mu ji sundají, ho budou čekat ještě nějaké rehabilitace. To je ale zanedbatelné, hlavní je, že je naživu a relativně v pořádku.

Ještě, že měl Jimin na sobě vestu, která mu chránila páteř a sedlo vybavené třmeny s výklopným ramenem pro vyšší bezpečnost. Jinak by to možná celé dopadlo úplně jinak, daleko hůř.

Avšak klisna na tom nebyla o nic líp, nejen po fyzické stránce, ale hlavně i po té duševní.

Po té nehodě, kdy mě tam Jungkook uklidňoval a za to jsem mu, i když nerada vděčná, vyběhl Hoseok hledat Gálii. Na jednu stranu se za sebe šíleně stydím, jak jsem neustála takovou situaci a že mě musel utěšovat zrovna on, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Pan Jeon byl v tom momentě u Jimina i s tamními lékaři, kteří bleskurychle přiběhli k jezdcovi, aby mu mohli dát první pomoc.

Událost, tak nešťastná, kterou zapříčinila vcelku nevinná souhra několika aspektů.

Ty dvě ohlušující rány, kterých se kobyla zalekla, způsobily dva nafouknuté balónky. Podle vyšetřování policie si totiž jedna rodina s dětmi před návštěvou parkurových závodů zaběhla nejdříve na místní pouť, kde svým dětem koupili již zmiňované balónky napuštěné heliem. A ty nejspíše praskly z toho, jak na ně svítilo a pálilo červnové prudké slunce.

Dvě rány, následovány dětským pisklavým jekotem, neboť se i sami toho zvuku lekly, zapříčinily to, že jinak klidná a vyrovnaná klisna se vyděsila, shodila jezdce a splašeně utekla pryč.

Hoseok našel klisnu u nedalekého lesa a když se snažil chytit opratě, neočekávaně mu utekla a vběhla do blízké silnice, kde se chvilku motala, než ji srazilo velké auto. I když řidič brzdil a snažil se vyhnout střetu, nestačilo to. Jako zázrakem se však nikomu v autě nic nestalo, odnesly to jen plechy. Za to kobyla utrpěla mnohačetná zranění a šok, neboť řidič auta nestihl dostatečně zastavit a narazil do ní.

Zraněnou tmavohnědou klisnu se pak povedlo pomocí uspávačky převézt zpátky domů.

Když se Jane dozvěděla, co všechno se stalo, srazilo ji to na kolena a byla ve stejném šoku, jako já, a to to neviděla na vlastní oči. I jí ukápla nejedna slza a při společném objímání říkala, že až se Jimin probere, tak se mu při vhodné příležitosti přizná, co k němu cítí. U Gálie jen mlčky stála u boxu zvenčí a tiše trpěla i za ni, přemýšlejíc, jak ji co nejvíce pomoci.