Map Of The Soul

~8~

Přišla jsem rychlejším krokem k závodnímu kolbišti, oděna do lehkých, neobepínajících černých kraťásků, které byli ani ne do půli stehen a světle růžového tílka, na nohách opět své žabky. Konečně jsem se mohla cítit daleko volněji. Došla jsem blíž k jednomu ze dvou velkých obdélníkových otevřených bílých altánů, které alespoň v tom teplu a sluncem zalitém počasí, tvoří příjemný stín. Uvnitř už byla téměř polovina soutěžících, kteří startují hned na předních příčkách. V tom druhém altánu je zajištěné občerstvení po celou dobu soutěže, jak pro jezdce samotné a jejich doprovody, tak i pro ostatní lidi, kteří se přišli na závody podívat.

Všimla jsem si, že bokem u klisny už postával i pan Jeon, všichni kluci stáli kolem něj a vedli o něčem debatu. Marně jsem dokola koutkem oka vyhlížela Jane, jestli si to náhodou přeci jen nerozmyslela a nepřijela s ním. Bohužel, nikde jsem ji neviděla, nemohu ji to vyčítat, ale smutná jsem. Jen jsem si nad tím povzdychla, taky se mohla pro tentokrát nad nějakým Kimem povznést a udělat radost kamarádce.

,,Dobrý den, pane Jeon," pozdravila jsem svého chlebodárce a postavila se naproti němu, přičemž po mé pravici stanul Hoseok.

Pan Jeon, muž středního věku, štíhlý a stejně vysoký jako Jungkook, jeho syn, bezmála tak metr osmdesát. Jeho na krátko střižené černé vlasy měl úhledně sčesané k jedné straně. Oblečen elegantně do tmavě modrého obleku a bílé košile, bez kravaty a jiného doplňku.

,,Taky zdravím, Caroline," otočil svou pozornost na mě a věnoval mi vstřícný úsměv. ,,Vše v pořádku? S cestou, ubytováním, jídlem jak pro vás, tak pro koně?" optal se starostlivě se zájmem.

,,Jo, jo, všechno je v naprostém pořádku," uculila jsem se a ještě měla na jazyku jednu věc – kromě vašeho syna, který se tu nezvaně přicpal, ale to jsem si raději nechala pro sebe. Nemůžu vědět, jak by na to reagoval, hlavně Jungkook by zase měl nějakou nemístní poznámku.

Pokýval hlavou, zřejmě spokojen s mou odpovědí a natočil se zpátky k jezdcovi.

,,Nicméně, jak už jsem řekl, Jimine, držím vám palce, a když nevyhrajeme, nic se neděje. Kdyby sis náhodou všiml, že má kobyla něco s nohama a špatně skáče přes překážky, tak jí zastav a nepokračuj dál. Já se zlobit nebudu, zdraví především," řekl opět starostlivě.

Jak já toho chlapa obdivuju, že nejde přes mrtvoly a není mu jedno zdraví jeho zvířat na úkor vítězství a zisku.

,,Nebojte se pane, vím, co mám dělat," řekl poslušně, složil mu malou úklonu a opět se narovnal, dívajíc se mu tak do tváře.

,,Dobře, jsem rád, že si rozumíme," odpověděl jezdcovi. ,,Jungkooku, ještě na slovíčko," pan Jeon chytl svého syna za rameno a táhl ho někam, kde budou mít soukromí. Vysoký brunet nebyl zrovna z tohoto nadšený a zahlédla jsem, jak protočil očima.

Možná mu chce vynadat za to, co tu dělá, možná že to je úplně něco jiného, ale to už není moje starost a zabývat se tím rozhodně nebudu, hlavně, že mám od něj na chvíli pokoj.

,,Nemáte žízeň? Mě z toho tepla úplně vyschlo v krku," promluvil Hoseok, který po celou dobu, co jsem přišla, byl ticho. Zřejmě dostával instrukce dřív, než jsem sem stihla dojít a pak už neměl, co dodat.

,,Se přiznej, že to není z tepla, ale z toho, že tě pan Jeon osolil," přisadil si Jimin.

,,To není pravda, jen připomenul, jak se má správně trénovat," bránil se vyšší černovlásek, přičemž přimhouřil jedno oko.

,,No právě a o to jde, jak správně trénovat, že i odpočinek je důležitý," připomněl jezdec, co měl na mysli a s čím i on sám u Hoseoka bojoval.