Map Of The Soul

~21~

Vážně nešlo přehlédnout blížícího se Jungkooka na mohutné nablýskané černo – chromové motorce, ani kdybych chtěla. Navíc se sem přibližoval celkem dost rychle a hlavně ne zrovna moc potichu, jak u motorek bývá.

Přijel téměř až k nám, zastavil a otočením klíčku vypnul motor. Nastalo ticho, přičemž jsme se s Taehyungem na sebe podívali, ten nic netušíc o koho se vlastně jedná.

Jungkook vysedl z motorky, podkopl boční stojánek naleštěnými černými polobotkami na nízkém podpatku s ozdobnými řemínky a nýty, a zajistil ji tak na stání, aby nespadla. Sundal černou helmu, kterou odložil na řídítka. Pohodil hlavou a rukou si pročesal tmavě hnědé vlasy, přičemž mu pár delších pramenů spadalo do očí.

Urovnal si úzké tmavě modré džíny a u krku porozepl pokřivený zip od krátké černé kožené bundy. Teprve pak se rozešel s velkým úsměvem k nám.

,,Čau Carterová, tak mě tu máš i s těmi věcmi," řekl provokativně a široce roztáhl ruce, jako kdybych mu snad samým štěstím, že ho vidím, měla vlítnout do náruče. To ani náhodou.

Vrátil se ještě k motorce a z obou brašen po stranách na zadku vytáhl dvě plné igelitové tašky, které mi rovnou podával.

,,Ani mě nepřekvapuje, že seš jedinej, kdo měl čas," rýpla jsem si, neboť si nedovedu představit, že by zrovna on něco dělal, obzvláště ve stájích. Tašky jsem si od něj převzala, aby je už nemusel držet a položila je vedle sebe na zem, jelikož to byla celkem váha.

,,I kdyby, všeho nechám a jedu za tebou. Slova „ahoj" a „dík" by mi ale prozatím stačila," prohlásil.

,,Hmm, o tom pochybuju, ale tak.... ahoj a dík. Spokojenej?" ušklíbla jsem se v úsměvu.

,,Jak se to vezme, normálně jsem náročnější. No ale, když si odjížděla, tak jsme se nerozloučili. Chyběla si mi. Chyběl jsem ti taky, Zlatovlásko?" promluvil medovým hlasem, přičemž mi svou ruku obmotal kolem ramen a tisknul k sobě blíž.

,,Nepřeháněj," že je dost náročný, to vím. Ode mě ale ať nečeká vůbec nic.

On s tou provokací prostě nepřestane. Typický Jungkook. Bylo mi to trapný, jelikož tu byl s námi taky Taehyung a musel si myslet, bůh ví co. Proto jsem natočila hlavu směrem, kde stál a omluvně se na něj podívala.

Černovlásek doslova zíral na stejně vysokého bruneta, jako je on sám, se zaujetím a překvapením. Dokonce se mi zdálo, že jsem v jeho očích zahlédla určitou nevraživost.

,,Ahoj, jsem Jungkook," pohotově zareagoval a představil se, když si všiml a zbystřil, jakým směrem se dívám. Hezky, se sladkým úsměvem na rtech, jak je jeho zvykem, přičemž svůj stisk ruky na mých ramenech zesílil.

,,Hmm, Taehyung, těší mě. Tak já půjdu, nebudu vás rušit, určitě si máte co říct," zamumlal černovlásek a se sklopenou hlavou odcházel. Pak se přeci jen ještě zastavil a otočil. ,,Jo.... a Jungkooku, příště sem nejezdi na motorce tak blízko k ohradě, nemuselo by to dopadnout dobře," dodal, naposledy kouknul na mě a pak spěšně odešel.

,,Jasně, příště nechám motorku dál," zahulákal ještě Jungkook na Taehyunga.

,,Prosím tě, nech toho. Na co si tu hraješ, jaký příště?" prskla jsem na vysokého bruneta, když už se černovlásek ztrácel z dohledu a urychleně setřásla ze svých ramen jeho ruku. Nebylo mi to dvakrát příjemný.

,,No ták, ty nejsi ráda, že mě vidíš?" zatvářil se naoko ublíženě.

,,Co myslíš ~?" zeptala jsem se.