Map Of The Soul

~7~

,,Můžeš mi prosím alespoň podat další gumičku?" požádala jsem svého nezvaného společníka, který se tu usadil a nehodlal se hnout z místa.

,,Ale jistě, pro tebe cokoli, zlatovlásko," zvednul se ochotně ze země a podal mi z průhledného sáčku, který pevně svíral ve svých velkých dlaních a nechtěl mi ho jen tak dát, jednu malou černou gumičku.

Stála jsem na nízké stoličce v černých dlouhých legínách a šedém tričku s krátkým rukávem ve stáji u Gálie, a dělala jí drobounké drdůlky po celé délce její černé hřívy, už mi chyběl jen jeden, poslední a bude to hotové, ocas už jsem měla také zapletený, to vše na dnešní závod v parkurovém skákání, aby jí nikde nic nevadilo a nemohla díky tomu shodit překážku, za kterou by následovaly čtyři trestné body, a tím znemožnilo možnost na výhru.

A Jungkook mi tu dělal společnost, i když jsem vůbec o to nestála. Jak jinak, než ve svém motorkářském oblečení, které se skládalo z černých kožených kalhot, černého trička s krátkým rukávem a černé kožené bundy, kterou měl ale přehozenou přes dřevěná dvířka boxu a tím mu tak na pravé ruce po celé délce jeho paže vynikaly všechna tetování, které si nechal dobrovolně udělat. Neříkám, že jsem tímto znechucená, vlastně mi to je celkem jedno. Je to jeho tělo a s ním si může dělat, co chce. K němu to zkrátka už patří a bývaly doby, kdy mě to naprosto fascinovalo, a sama jsem si nějaké tetování chtěla nechat udělat. Teď už bych se ale musela k tomu hodně přemlouvat, nebo bych musela mít dost dobrý důvod to chtít.

,,Ty kecy by sis mohl odpustit, Jungkooku," převzala jsem si od něj gumičku a začala důkladně ovazovat a utahovat drdůlek dokola, aby držel svůj tvar a nerozmotal se.

,,Jaký kecy, Carterová, myslíš?" švihnul překvapeně jedním obočím nahoru, nad vyslovením mého příjmení jsem křečovitě zavřela oči a následně je zase otevřela, abych se mohla na něj podívat.

,,Proč jsi tu, o co ti jde, Jeone?" prskla jsem na něj, jelikož nerozumím už nějakou dobu jeho jednáním. To, jak se poslední dobou chová, jako kdyby se prostě nic nestalo, jako kdyby mi vůbec nikdy neublížil.

,,O nic mi nejde, Caroline, prostě jsem se jel podívat na závody koně, kterého vlastní naše stáj, ale jak tak nad tím přemýšlím, spíš mi pověz ty, co ti vadí," vydechl a k mému překvapení vyřkl mé jméno, to zas tak často nebývá. V podstatě, teď téměř vůbec.

,,Co mi vadí? Si snad děláš srandu ne, ty si nepamatuješ, co jsi mi udělal?" zamračila jsem se a dožadovala vysvětlení, tohle jsem zase nepobírala já. Copak už zapomněl, že to byl on, kdo mě bezcitně odkopl?

,,Jedině dobře," uchechtl se a přistoupil ke mně ještě blíž. ,,Ty ses pak se mnou přestala bavit a začala se vyhýbat," zamračil se taky, přičemž naklonil hlavu na stranu.

,,Seš nechutnej. Takovou dobu jsi to neřešil, proč jsem se s tebou přestala vídat a teď se budeš zajímat?" řekla jsem poněkud opovržlivě.

,,Sama víš, že jsem pak krátce na to odešel do Seoulu studovat na školu, neměl jsem jak..." začal se obhajovat, ale tímhle mě namíchl ještě víc.

,,A co mobil, zpráva, hovor, internetový sítě, dnešní technika pokročila, jestli sis ještě nevšiml," skočila jsem mu ostře do řeči, nehledíc, že to je neslušné.

,,To jsi mohla taky, jestli sis taky nevšimla," vrátil mi můj argument jako bumerang. Přivřela jsem oči do úzkých štěrbin a přímo ho propalovala pohledem. Po tom, co jsem se dozvěděla od jedné duše, jak to on se mnou měl, jsem se neodvážila ho nikterak kontaktovat a byť se jen trochu dožadovat jeho pozornosti, která byla vynucena jen jedním činem.