Map Of The Soul

~33~

„No tak, necukej sebou pořád," napomenula jsem bílého drobka, který za těch pár dnů, co jsem ho neviděla, pěkně vyrostl.

Snažila jsem se Sněženku krmit mlékem z flašky, avšak ona si usmyslela, že bude hlavičkou cukat na všechny strany a dělat blbosti. Byla tak moc roztomilá, avšak já potřebovala, aby se v klidu napila.

„Nechce se jí sát?" odvětil Taehyung, který byl se mnou ve stáji, ale pracoval ve vedlejším kotci, kde přidělával spadlý kus prkna, jenž se podařilo nezbednému oslíkovi sundat. Slyšel mé lamentování, a proto se ozval.

„Vypadá, že chce, jen u toho dělá děsný kraviny," zněla má odpověď. Seděla jsem s neposedným jehnětem na zemi plné slámy a dál se snažila mu naplnit bříško mlékem.

Černovlásek po chvíli přišel a poklekl přede mnou.

„Ukaž mi tu flašku," řekl, aniž by se na mě podíval, natáhl ruku, a tak jsem mu ji beze slov podala. Párkrát s flaškou zamával, obrátil ji i dnem vzhůru, přičemž se zamračil. „Neteče mlíko, asi je ucpanej cucák. Něčím to protáhnu a hned přijdu," zvedl se z pokleku a někam odešel.

Zaraženě jsem seděla, hladila Sněženku a v duchu si nadávala, jak jsem pitomá, že jsem si toho sama nevšimla, sakra. Myšlenky mi však neustále krouží kolem včerejšího večera. Mám v hlavě tak akorát zmatek a na srdci tíhu. Taky jsem vystresovaná z Jane, která by se tu každou chvilkou mohla objevit. Díky tomu všemu se mi nedaří myslet racionálně a prakticky.

Je odpoledne a ani teď o včerejší večeři a večeru nepadla od černovláska ani zmínka. Jakoby se ke včerejšku nechtěl vůbec vracet, nebo, jako kdyby nic pro něj neznamenal. Klisna se během noci nepřiblížila, a tak asi nebylo pro něj co řešit. Ne, nic dalšího zásadního se včera nestalo, ale i tak mi jeho vstřícná gesta vrtají hlavou. Možná je však vstřícný ke každému a bere to normálně. Jen já z toho odvozuju nějaké závěry. Neměla bych se tím zabývat, zbytečně se zaobírám něčím, co není pravda, jelikož dnes se chová poněkud jinak, odměřeně a zamyšleně.

A co je horší, než se opět zklamat.

Taehyung se po chvíli vrátil a se slovy mi podával flašku.

„Ucpala to hrudka nerozpuštěnýho mlíka, teď už je to v pořádku," poprvé jsme navázali oční kontakt, avšak jen krátce. Poněvadž, co jsem si od něj láhev převzala, otočil se na patě s tím, že odejde. Já však promluvila a tím ho zastavila.

„Děkuju. Tae, něco se stalo?" černovlásek se otočil mým směrem a zaraženě na mě hleděl.

„Co by se mělo stát? Nic se nestalo," kroutil hlavou a mračil se. Nebylo mu asi jasný, proč se ho na něco takového zrovna ptám.

„Nebo ti něco vadí? Zdáš se mi takovej bez nálady. Co ti tak vadilo včera na Jinově otázce?" konečně jsem se dostala tam, kam chtěla. Na tuhle otázku jsem se ho chtěla zeptat už včera, když jsme byli sami, ale nechtěla jsem narušovat příjemný večer pod hvězdami.

„Co, by mi jako mělo vadit?" stále nechápal, kam tím mířím. V podstatě jsem to nevěděla ani já sama, jen jsem chtěla zjistit, co vězí za jeho špatnou náladou a tušila, že by v tom mohl být jeho bratránek.

„Já nevím. U večeře si zrovna dvakrát na něj milej nebyl," podotkla jsem.

„To neřeš," odbil mě. Co to s ním ksakru dneska je.

„Mě to ale zajímá," nedala jsem se.

„Si až moc zvědavá," napomenul mě, jak malého haranta a poprvé se nepatrně koutkem úst pousmál. Namíchlo mě to.