Map Of The Soul

~16~

Svým způsobem jsem klidnější. Nicméně, ale vím, že to není zdaleka konec a ještě není vyhráno. Vždyť jsme tu v podstatě teprve druhý den a je mi jasný, že to bude ještě dlouhá cesta, než bude všechno zase tak, jak má být, alespoň v to doufám. Musím však uznat, že tento přesun se mu celkem povedl, ale raději nebudu předbíhat.

,,Nestarej se o mě, ale o Gálii," prskla jsem však bokem, kde stál černovlásek, který se lokty opíral o dřevěné hrazení ohrady. Nechci, aby se mě vyptával, jestli jsem klidnější, nepotřebuju jeho zájem.

,,Musím se postarat i o tvé pohodlí, když ty budeš v pohodě, bude kobyla taky," vysvětlil.

Můj povzdych a zamračení mu měli dát jasný signál, že mi tohle moc nevyhovuje. Nepotřebuju, aby se o mě dál staral, nejsme tu kvůli mně, nýbrž kvůli klisně. Jeho argument není dostačující.

Opřela jsem se o ohradu taky, pokládajíc tak na ní své obě předloktí, přičemž jsem jednu nohu pokrčila a vzepřela na vyvýšené prkno výběhu.

Současně jsem sledovala, jak Gálie pobíhá ze strany na stranu menší ohrady, ještě lehce kulhajíc a dopadajíc tak na přední pravou nohu.

Jak pohazuje hlavou a pod náporem větru jí vlaje hříva.... jak se jí hýbou svaly při každém pohybu a její tmavě hnědá srst se krásně leskne na slunci. Jak se jí při každém nádechu a výdechu natahují chřípí.... jak kopyta dopadají na zem a dunivým zvukem tak udusávají trávu.

Opravdu by potřebovala pořádně vykartáčovat, aby byla její srst daleko lesklejší a hladší, hříva a ocas bez žmolků, o kopytech ani nemluvě.

Daleko víc mě však zamrzely její značně viditelné šrámy a jizvy, které se táhly kolem její hrudi. Sice už vyléčené a srostlé, avšak místy bez srsti. Taktéž tomu bylo i po celé délce hlavy, přičemž dlouhá bílá lysina už nevypadala tak čistě, jako tomu bylo před nehodou. Stále je to pro mě moc bolestivé a pro ni zřejmě taky. Jiskru v očích však stále měla a také chuť do života, což je hlavní.

,,Řekni, jak je možný, že byla tak klidná?" vrtalo mi hlavou, jelikož ani sedativa nezapříčinila, aby se klisna chovala tak pokojně a smířlivě. Po cestě ze stáje sem do ohrady sice nějaké problémy byly, ale jinak to šlo k mému údivu celkem jednoduše.

,,Vždyť jsem ti říkal, že dostává kapky na zklidnění," podivil se.

,,Ale, co to je za kapky jsi mi ještě nevysvětlil," nedala jsem se odbýt.

,,Pravda, nevysvětlil. Prozradím ti tajemství, tak si toho važ," uznal, usmál se a pokračoval, načež jsem protočila očima, ale jinak to nechala bez odezvy. ,,Ty kapky se jmenujou Bachovy esence a dávaj se zvířatům, když je čeká nějaké nepříjemné vyšetření, dlouhá cesta, nebo jsou z nějakého jiného důvodu úzkostlivý. I v té mrkvi byly, kterou jsem ti dával, navozujou vnitřní klid a odstraňujou úzkost," osvětlil mi celkem rozsáhle, avšak o tomhle jsem ještě nikdy neslyšela. Ani Jane, jako veterinářka se o něčem takovém nezmínila.

,,O nich jsem ještě nikdy neslyšela. Myslíš, že Gálie prochází nějakou úzkostí?" optala jsem se ještě.

,,To je možný, že je neznáš, jsou to bylinky a těm lidi moc nevěří, že by mohli fungovat. Já v ně ale věřím a mnohokrát se mi to potvrdilo. Jsem si jistej, že váš kůň prochází velkou úzkostí," vydechl nakonec sklesle. ,,Ale, všechno má svůj čas," dodal.

Zmatenému pobíhání klisny, sem a tam po výběhu, jsem nepřikládala žádnou váhu.

Vzápětí jsem však zahlédla, jak se kobyla rozeběhla a mířila si to plnou rychlostí přímo naproti mně.