Map Of The Soul

~3~

Po včerejší masáži Gálie jsem opravdu Hoseokovi napsala, aby dnešní trénink vynechal, alespoň na ten jeden den. Odepsal mi, že s tím nemá problém a tak nějak s tím počítal. Vždyť ještě pár dnů je, než budeme muset vyrazit vstříc obávané soutěži, od které se očekává opravdu hodně, ale nic se nemá přehánět. To zaplať pánbůh, má nad tímhle trenér rozum.

Ačkoliv vypadl jeden trénink, tak to neznamená, že by byl ve stájích klid. Pořád je tu co dělat, vždyť je tu více koní, kteří si žádají naší pozornost.

Od Jane jsem se včera při večeři dozvěděla, mimochodem kterou jsem připravovala tentokrát já, že se několikrát byla na nás podívat venku u ohrady, kde jsme měli trénovat, ale pokaždé tam nikdo nebyl. Po mém dotazu, v kolik tak hodin tam mohla být, říkala zrovna takové časy, při kterých jsme byli zrovna na obědě, nebo odpočívali ve společenské místnosti, popřípadě byli ve stájích. Tudíž je jasné, že nás tam zastihnout nemohla.

Společenská místnost, není to místo, kde by se pořádali večírky, nýbrž pracovní porady. Většinou se nás tu sejde více kompetentních lidí k danému tématu, které někdo svolá a dozvídáme se nějaké novinky ohledně koní přímo od samotného pana Jeona. Nejsou pravidelné, ale nárazové, ohledně tréninků a léčby koní, popřípadě dávky krmiva. Sportovní koně mají odlišný způsob péče na všechno, než ti ostatní. Ne lepší, ani horší, prostě jiný.

Pan Jeon je zarytý milovník koní a i s jeho paní nedají na ně dopustit. Koně se tu mají jak v bavlnce. Proto se celkem divím, že jejich syn tuto rodinou vášeň taky nezdědil. Jemu se víc líbí jiní koně a to spíše pod kapotou, přesněji řečeno motorky a to ne ledajaké, vždyť on šetřit nemusí. Zařadila bych ho mezi takové ty prachaté namyšlence, kteří pořádně nevědí, co obnáší běžný život, ale za to vědí, jak ho jiným okořenit. Samozřejmě nemůže za své rodiče, ale za to jak se chová ano. Přitom Jeonovi jsou tak milý, leč si pořádek dokáží zajistit, ale na jejich mazánka zřejmě nestačí.

Zrovna jsem byla u jednoho hřebce jménem Astro, tento ryzák vykazuje známky špatné chůze k jedné straně a dopadá na jednu nohu, přitom vyloženě nekulhá. Jane ho prohlížela a je jinak zdravý, tudíž je na mě, abych se hřebce pokusila vyléčit. Je potřeba dokonale znát anatomii a fyziologii koní. Ostatně to jsem se naučila ve škole.

Zkusím použít Dornovu metodu, která by v jeho případě měla být nejúčinnější, i když to bude běh na dlouhou trať. Je to metoda, kdy se jemnou manuální terapií svých rukou budu snažit vrátit jeho klouby a obratle do původní polohy, může to být velmi přesné, při správném použití. Mohla bych mu dost ulevit od případných bolestí celého pohybového aparátu. Ve výsledku to je bezpečné a není se čeho obávat. Tento koník už není nejmladší, má šestnáct let, ale to neznamená, že nemá nárok na plnohodnotný život a užívat si volného běhu minimálně po pastvinách. Paní Jeonová má k němu citově blízko, vynasnažím se, co budu moct.

Bylo pozdní odpoledne, když jsem skončila se svou prací, ruce už mě celkem bolely od toho věčného masírování, ale jinak jsem spokojená a už teď můžu s klidem říct, že to určitě pomůže. Právě jsem se chystala odejít ze stájí, když se Jane s voláním mého jména řítila ke mně.

,,Caroline, Caroline!" zastavila se u mě, celá zadýchaná, ale s úsměvem ve tváři.

,,Co tak ženeš, prosím tě, stalo se něco?" měla jsem nejdříve strach, jestli se něco vážného nestalo, když sem tak vletěla. Na její tváři jsem však spatřila úsměv a tak vzápětí mé černé myšlenky hodila za hlavu.

Stihla jsem ještě zavřít dveře od boxu, zastavila se ve svém pohybu a natočila se směrem ke své kamarádce.

,,Ne, nic se nestalo. Jen mě napadlo, dlouho jsme nebyli na vyjížďce. Jela by jsi? Tak co? Pojedeš?" chrlila na mě nedočkavě jednu otázku za druhou celá natěšená.