Map Of The Soul

~17~

Zaslechla jsem klepání na vchodové dveře a následně jejich otevření. Pak několik kroků, jež se během chvilky zastavily.

,,Caroline, jsi tady?" zahulákal, potěšilo mě však, že mě oslovil normálně jménem.

Ten hlas jsem automaticky poznala, no ostatně kdo jiný by to taky mohl být. Proto jsem vstala z postele, na které jsem se jenom tak válela a na mobilu brouzdala po netu. Nespala jsem, poněvadž je pozdní odpoledne, spíš se tu ukrývala a taky hodně přemýšlela. Vyšla jsem z ložnice do obýváku a spatřila Taehyunga, který když mne zahlédl taky, viditelně úlevně vydechl.

,,Ještě trucuješ?" zeptal se opatrně. Stál tam v těch svých béžových plátěných kalhotách a bílém triku s krátkým rukávem, na nohách sandále bez ponožek. Divím se, že mu i tak v tom není vedro.

,,Netrucuju, vůbec jsem ani netrucovala," řekla jsem popravdě, spíš se opět zalekla něčeho neznámého a bezmyšlenkově utekla.

,,Jestli máš s tím, o čem jsme se bavili, nějakej problém..... nebudu na tebe tlačit, když sama nechceš, bylo by to k ničemu. Ovšem tě musím upozornit, že bez toho se nikam neposunem," pravil nejdříve zklamaně, poté dal do svého hlasu větší důraz.

,,Nemám s tím problém. Teda, už s tím nemám žádnej problém. Nechala jsem si to všechno projít hlavou. Poslechnu tě, budu v noci u ohrady, jde přece o Gálii a pro ni udělám všechno," převážně za mou změnu názoru stojí telefonát s Jane a musím ji dát za pravdu. Měla bych to zkusit a teprve poté se ukáže, zda to k něčemu vůbec bylo.

,,Dobře, jsem rád, že ses nakonec rozhodla to zkusit a můžu ti slíbit, že to určitě zabere. Nebudeš mít žádný pochybnosti," řekl o poznání veseleji.

,,Snad," uhnula jsem rozpačitě očima na stranu, pokusím se mu tedy víc věřit.

,,Nepřišla si na oběd a tipuju, žes ani nic nejedla. Musíš jíst, abys měla sílu," skenoval mě dál pohledem, jako kdyby měl jen pouhým okem zjistit, jestli jsem zhubla, nebo ne.

Přiznám se, že jsem jednu dobu měla ukrutný hlad, poněvadž jsem ani moc nesnídala, ale neodvážila se přijít s prosíkem do velkého srubu. Ne proto, že bych vyloženě trucovala, jako malý dítě, ale to, co jsem zase předvedla u jezera za hádku, mi stud nedovolil. Nepoznávám se, jakým způsobem jsem tady tak snadno výbušná. Hlavně co se týká Taehyunga a jeho zvláštních požadavků, vlastně hlavně on mě dost vytáčí. Ta jeho starostlivost, kterou mi tím něco připomíná, nebo spíš někoho, který mě poté tak moc zklamal.

,,Já.... neměla jsem hlad," špitla jsem a tentokrát v tom byla lež, jenže bylo na něm vidět, jak mi to vůbec nevěří. Zkřížil ruce na hrudi, jedno obočí mu vylétlo nahoru a pusu zkřivil do mírného úsměvu. Zřejmě nejsem dobrá lhářka.

,,Neumíš lhát. Příště se neboj a normálně přijď," pravil pobaveně a tím dal najevo, že mě prokoukl.

                            ***

,,Tae opravdu není žádnej blbec. Ty jeho metody jsou poněkud zvláštní, ale za to účinný. Už pomohl tolika lidem s jejich koňmi.... i když za poslední dobu jsem taky od něj slyšel, že už to dělat nebude. Dost to prej vysiluje. No já tomu sám nerozumim, tak nemůžu soudit," pravil Jin.

Došel do ledničky, ze které vytáhl pár větších misek s nějakým zakrytým obsahem a položil je na okraj linky. Pobíhal tu zřejmě v domácím oblečení, černých teplákových kraťasů a bílém vytahaném triku s krátkým rukávem.

Nakonec jsem se přeci jen odvážila přijít do velkého srubu na večeři, jelikož můj žaludek už dost protestoval a samotné mi bylo celkem mdlo, z hladu. Seděla jsem v kuchyni na židli u velkého dřevěného jídelního stolu a Jin mi právě nabíral jídlo. Taehyung zrovna doma nebyl, prý se musí postarat o zvířata a přijde později. Pro mě líp, jeho bratranec na mě působí celkem sympaticky a ne tak starostlivě, což mi vyhovuje.