Map Of The Soul

~19~

Poprvé za svůj pětadvacetiletý život jsem krmila mlékem z flašky malé jehňátko. Právě před pár dny narozenou ovečku, které jsem dala jméno Sněženka, neskutečně krásný zážitek. Rozplývala jsem se nad tím malým bílým drobečkem ještě hodně dlouho. Podle Taehyunga je menší, než by měla být a taky drobnější. U krmení jsem ji hladila a dívala se, jestli správně saje a teče jí mlíčko do krku a ne po bradě.

Poté jsem lopatou odstranila špinavou podestýlku ze slámy a rovnou podestlala čistou, přihodila kousek sena a nakonec zametla kolem její ohrádky. Vše pod bedlivým zrakem vrchního ošetřovatele Kima.

,,Potřebuje pravidelný krmení, aby rostla a byla silnější," podotkl, když jsem skončila se zametáním a uklidila koště do jednoho rohu stáje k ostatnímu náčiní.

,,Jak často by se měla krmit?" zajímalo mě, neboť jsem se nikdy nesetkala s až tak malým, čerstvě narozeným drobkem.

,,Teď pětkrát denně, příští týden už jen třikrát s vyšší dávkou mlíka," objasnil.

,,Aha.... pomůžu ti s ní, jestli budeš chtít," nabídla jsem se ochotně.

,,Právě jsem ti to chtěl navrhnout," řekl nejistě. ,,Budu rád, když občas pomůžeš, vím, že toho teď bude na tebe moc," dodal s lehkým úsměvem na rtech, přičemž jsme se spolu dívali na bezbrannou ovečku, která by bez nás rozhodně nepřežila.

,,Já to zvládnu," kasala jsem se, však péče o jednu ovečku nemůže být tak těžká a rozhodně bych si tohoto malého rozkošného drobka nenechala ujít.

Nato jsme se odebrali ven. 

Já se však ještě v rychlosti vracela zpátky do stáje pro zapomenutou flašku, aby se mohla dát umýt a použít tak k dalšímu krmení.

 Taehyung však u stáje na mě nečekal. Rozhlížela jsem se, kde bych mohla černovláska najít, až jsem ho zahlédla na protější straně, jak se opírá o ohradu, v jejímž výběhu pobíhala zběsilým tempem tmavě hnědá klisna, naše Gálie, a bedlivě ji pozoroval. Klopila uši dozadu a v jejích očích se stále odrážela divokost a zloba.

Slunce po ránu už konečně krásně hřálo, dokonce bylo tak ostré, že jsem si po jeho střetnutí musela zakrýt rukou z vrchu oči a přimhouřit je, abych dokázala dobře vidět.

Rozešla jsem se tedy tím směrem a zastavila pár kroků od něho, ale přeci jen trochu dál od ohrady. Nebudu riskovat, že by se klisna rozeběhla znovu proti mně a já to leknutím neustála. Buď bych tentokrát dopadla opravdu na tvrdou zem, nebo by mě znovu Taehyung chytil. V tom případě bych se už propadla studem nad svou neohrabaností a cítila se velmi hloupě. Úplně slyším jeho pobavený smích, který mám stále v živé paměti.

,,Řekni mi, jak probíhalo u vás její ošetřování?" pověděl Taehyung a lehce se zamračil, upírajíc na mě své oči.

,,No,...." zamyslela jsem se. ,,Tak normálně, dávali jsme jí sedativa, podávali léky, čistili rány a tak. Pořád jsme se u ní střídali," řekla jsem popravdě, jak to asi u nás probíhalo.

Mezitím mi rukou pokynul, abych ho následovala, jelikož se rozešel směrem k rozlehlému jezeru. Zřejmě má rád procházky podél vody, neboť tu nejdeme poprvé. 

Měl na sobě tmavě šedé kraťasy nad kolena, oranžové dlouhé triko s krátkým rukávem na kterém se vyjímal nápis jak vpředu, tak i vzadu a na nohách nazouvací sandále. 

Oproti němu jsem v dlouhých černých legínách a tmavě modrém triku s dlouhým rukávem, byla teple oblečena. Vzhledem ke stoupající venkovní teplotě už jsem začínala pociťovat, že mi je čím dál větší teplo.