Map Of The Soul

~29~

,,Zase bereš sebou laso?" podivila jsem se, k čemu ten kus silného provazu zase potřebuje.

,,Laso je nedílnou součástí mé práce. Navíc teď sehraje hodně důležitou roli," osvětlil.

Po obědě s Taehyungem, který jsme strávili spolu, jsem se převlékla do lehčího oblečení, volných béžových šortek a tmavě zeleného trika.

Černé mraky již mezitím odtáhly úplně pryč a zůstalo jen slunce, které opět hřálo naplno, jak na konci července bývá.

Sešli jsme se znovu před mou chatkou, odkud zrovna jdeme směrem k jezeru.

,,Co máš v plánu?" optala jsem se zvědavě vysokého černovláska, oblečeného do džínových kraťasů nad kolena, z jejichž konců lemu trčelo několik volných nití a bílého trika. Černé vlasy mírně rozcuchané, jak si s nimi mírný teplý větřík pohrával.

,,To brzo poznáš," byla však jeho odpověď. Nevysvětlil mi nic a tvářil se záhadně.

,,Takový tajnosti s tím děláš. Proč mi to normálně neřekneš?" naléhala jsem.

Nevím, že má ve zvyku přede mnou vše tajit. Později se to sice dozvím, jsem však raději, když vím věci více dopředu, abych se na ně mohla lépe připravit. Jenže Tae dělá přesný opak a vždy mě staví před hotovou věc. Pak vznikají různá nedorozumění a neshody, které panují od samého začátku našeho seznámení.

,,Hm, tak jednoduše," vyslovil po chvíli přemýšlení. ,,Chytím Gálii do lasa a pokusím se ji zkrotit," dopověděl na jeden nádech, až jsem zalitovala své naléhavosti se nutně zeptat. To, že riskuje se svým životem, jsem mu říkala už několikrát a vůbec se mi to nelíbí.

,,No to ses dočista pomátl, víš jak to je nebezpečný? Vždyť se ti může něco stát....," vyjela jsem po něm, ale určitě ne ve špatném smyslu slova. Nechci, aby se mu něco stalo.

Stačilo mi, když se zranil Jimin, co jsem prožívala za strach a bolest. Při rychlé vzpomínce mě napadlo, jak mu asi je. Určitě už bude mít sundanou sádru. Taky bych se měla častěji ozývat a hlásit, komukoli, jenže se doposud nic zásadního nestalo. Už přes týden je to s Gálií pořád stejný a já toho volného času taky moc nemám.

,,Šš, Mrkvičko. Právě proto sem ti nechtěl nic říct. Není to poprvý, co takhle vyšiluješ. Neboj se, hm? Vím, co dělám," skočil mi do řeči a snažil se mě uklidnit svými zkušenostmi.

,,To není o tom, že bych nevěřila, co a jak děláš," oponovala jsem.

,,Tak o čem?" odpověděl se zájmem a povytáhl jedno obočí. Zastavil v chůzi, jelikož jsme už došli k cíli, kde byla ve výběhu tmavě hnědá klisna a spásala trávu v blízkosti ohrady.

Tímto mě zaskočil. Zastavila jsem taky, jen se nadechla a zamyslela. O čem to teda je? Sama nevím. Mám však takový pocit a bude to nejspíš tím, že tenhle kluk se mi sakra začíná dostávat pod kůži.

,,Nevím," špitla jsem však jeho směrem.

,,Nevíš, nebo mi to nechceš říct?" odhadl a trefně se otázal, jako kdyby uměl číst myšlenky.

Avšak, stále nevím, co bych mu měla odpovědět. Není, co říct a k čemu se přiznávat. Prostě to tak jen cítím a dál nic rozebírat nechci.

,,Už to neřeš a pojď zkusit, co si chtěl. Soonshim je pořádně přivázaný?" s nádechem jsem mávla rukou a odvedla řeč na jiné téma.

Bílý pes středního vzrůstu, s malýma špičatýma ušima a huňatým ocasem tu posledně natropil pěknou paseku. Rozštěkal se na celé kolo, splašil Gálii a málem pokousal Taeho kamaráda, mladého veterináře Yoongiho, kterého ke všemu zná. Vše jen v jakési nemyslitelné obraně, jelikož se takto normálně nechová, však u koní vyrůstá a je spíše klidnější povahy.