Map Of The Soul

~31~

Po té, co mě Taehyung doprovodil k mé chatce, abych se mohla svléknout z mokrých věcí a převléknout se do něčeho suchého, odešel zpátky za Jinem vyřídit jistou pohledávku. Navíc jsme se během cesty, opět domluvili na společné večeři, jež bude ve velkém srubu.

Do mého těla se stále vléval chlad a tak jsem se rozhodla vlézt pod sprchu a na chvilku se ohřát tam. I přes to, jaké bylo venku pěkné teplo, mi tělo ochladila studená jezerní voda a nějak jsem se nemohla zahřát. Taktéž foukající vítr, leč byl teplý mi nikterak nepomohl.

Černovláskův náhlý čin shodit mě do vody bez upozornění, byl unáhlený a nezodpovědný. Udělal blbost, kterou si byl později vědom.

Jak jsem tam tak ležela mokrá, v trávě a Taehyung se skláněl nade mnou, nezmohla jsem se ani na slovo a jen tam na něj připitoměle zírala. Zatím co se mi omlouval a odstraňoval mokré vlasy z mého obličeje, po nichž mě párkrát lehce pohladil. Mohla jsem se zvednout a prostě odejít, ale neudělala jsem to. Byla jsem jeho přítomností a slovy tak paralyzovaná a nebyla schopna se pohnout. Jenže, co to vlastně mělo být. Proč jsem nedokázala udělat ani ten sebemenší pohyb, na to nemohu naleznout odpověď.

Teplá voda ze sprchy byla příjemná, ohřála mě a uvolnila. A tak jsem všechny myšlenky nechala splynout s odtékající vodou.

Jen co jsem vylezla ze sprchy a sotva si stačila osušit vlasy, zaslechla jsem vyzvánění svého mobilu, kterého jsem zanechala ve vedlejší místnosti, ložnici. Proto jsem jen obmotala ručník okolo svého těla a spěchala se podívat, kdo mi volá.

Na displeji svítilo jméno Jane a tak jsem neváhala a stiskla zelené sluchátko.

„Ahoj Jane," promluvila jsem překvapeně.

„Ahoj Caroline, čekej mě zítra, tak nějak během dne. Jen musím počkat, až se uvolní auto," vyhrkla.

„Hm, cože? Už zítra?" byla jsem vyvedena z míry, však říkala, že dřív jak za týden se tu neukáže a to uplynuli sotva čtyři dny.

„Ty si zapomněla, žes mi volala, abych přijela?" divila se.

„Ne, samozřejmě, že jsem nezapomněla. Promiň, akorát jsem rychle vyběhla ze sprchy. Zaskočila si mě," jak bych mohla zapomenout, kvůli čemu ji sem doopravdy zvu, na skutečnost a pravdu, kterou se v brzké době dozvím. Doufám.

„No, podařilo se mi udělat mezírku volna," zasmála se. „Máš tu barvu, nebo ji mám koupit, až pojedu cestou přes město? A pořád tu samou, co vždycky bereš?" optala se.

„Aha. Ne nemám. Kup prosím tě tři, já ti je pak zaplatím. A jo, furt ta samá," potvrdila jsem. Lehce ještě v šoku, že už to bude tak brzy.

„Dobrá, pak se vyrovnáme. A máš se?" nahodila jiné téma, při kterém mi bylo trochu úzko.

„Dík. Jo, jo mám se dobře. Hele.... pokecáme zítra," potřebovala jsem spíš tento hovor ukončit, abych neudělala nějakou chybu. Než bych se začala ptát já, jak se má ona, při těch letitých lží. Nebo, proč mi nikdy neřekla o tom, co cítila k Jungkookovi.

„Někam spěcháš?" zeptala se zvědavě.

„No, musím se obléknout a pak jdu na večeři," vysvětlila a zkrátila jsem své plány.

„On tě někdo pozval na večeři? Povídej, to mě zajímá," řekla horlivě a netrpělivě očekávala nějaké novinky. Já ji však nemám, co říct.

„Ne tak doslova. Jdu jen na večeři vedle do srubu. Bude tam jen Taehyung a jeho bratránek. Normálně takhle chodím na jídlo, tak v tom nic jiného nehledej," vyvrátila jsem její domněnku, načež si Jane do telefonu povzdychla.