Map Of The Soul

~18~

To se mi to machrovalo při dvaceti stupních. Ze začátku teplo opravdu bylo, jenže jsem nedomyslela, že se během noci bude ochlazovat a v blízkosti jezera, rapidně ochlazovat. Postupem času, jak jsem byla ospalejší a ospalejší, tím větší zima mnou prostupovala. V tu chvíli jsem zalitovala promarněné šance nabízené deky. Ovšem dojít pro ni sama, jsem si strachy netroufla. Ne, že bych se bála tmy, spíš zakopnutí, neboť jsem po ruce neměla žádné světýlko, kterým bych si mohla svítit na cestu a tady v horách byla vážně tma, jak v pytli. Jen čistá příroda, žádné umělé městské světlo.

Nejdříve mi začala být zima na nohy, neboť jsem měla obuté mé oblíbené žabky. Na ně se ponožky dát nedají a ani by mě to v létě nenapadlo. Poté mi byla zima na ruce, však triko s krátkým rukávem taky nezahřeje a pak už mi byla zima celkově.

I přes to, jak strašlivé chladno mi bylo, poněvadž jsem jen tiše seděla, jak mi bylo řečeno, a nehýbala se, tak jsem přeci jen padla únavou, natáhla se na oba dva obdélníky slámy a usnula. Muselo to být buď ještě v průběhu noci, nebo někdy nad ránem.

Zajímavé je, že ráno, za východu slunce, jsem se probudila zachumlaná v dece.

,,Už si vzhůru, mrkvičko, bylo ti teplo?" uslyšela jsem jeho pobavený hlas, když procházel kolem mě, určitě se ten zmetek musel i usmívat.

A pak jsem byla taky ještě dost rozespalá, s ještě zalepenýma očima a nestačila mu okamžitě odpovědět, neboť byl zase hned pryč. Ani za boha však nepřiznám, jaká mi byla kosa.

Jak já se těšila do měkké postýlky a když už jsem byla vzbuzená, nebylo na co čekat. Posadila jsem se, čímž se ze mě sesunula deka a ovanul mě chlad. Oklepala jsem se zimou a po celém těle mi vyvstala husí kůže.

Promnula jsem si rozespalé oči, vytáhla z nich pár ospalků a uhladila rozcuchané vlasy, ze kterých jsem sundala a odhodila na zem několik kusů slámy. Vstala jsem, upravila si své zmačkané oblečení a natáhla se pro deku, že ji složím.

,,Běž si dát teplou sprchu a převlíkni se, potřebuju tě v dolní stáji, abys mi pomohla," objevil se tu znovu Taehyung a pravil zadýchaně. Prásknul s dřevěnými prkny, které nesl v rukách na hromadu na zem a zase kvapně zmizel.

Jak jako, že mě někde potřebuje, opět jsem nestačila nic říct, jen naprázdno otevřít pusu v úžasu. Na to, že před malou chvílí vylezlo slunko, byl na mě až moc čilý a rychlý. Předpokládala jsem, že normálně půjdu spát, ovšem sprchu si určitě dám, alespoň se zahřeju. Pak si promyslím, jestli mu tedy přijdu pomoct. Když to nebude dlouho trvat a budu moct jít brzo spát, poněvadž přes noc jsem tomu moc nedala, tak přijdu.

Pouštěla jsem si na sebe ne teplou, ale doslova vařící vodu a i tak se nemohla dlouho zahřát. Mé tělo bylo dokonale promrzlé, ztuhlé a rozlámané. Ve vlasech jsem našla ještě několik stébel slámy, to musel být na mě venku dokonale skvostný pohled.

Trvalo snad hodinu, než jsem se zahřála ve sprše a oblékla. Zvolila jsem dlouhé černé legíny a tmavě modré triko, jediné, které mám s dlouhým rukávem a který jsem si původně ani brát nechtěla. No nakonec jsem byla ráda, že jsem ho v cestovním kufru vyhrabala. Tím ovšem mé teplé oblečení končí, jelikož tu vážně nic takového nemám. Budu muset nejspíš zavolat Jane, aby mi něco přibalila a někdo to sem hodil. Složenou hnědobílou deku jsem vzala sebou, že ji vrátím.

Naštěstí už venkovní teplota stoupala vzhůru a tak nebylo ničeho jiného potřeba. Nevěděla jsem, kterou dolní stáj přesně myslel a tak jsem došla k jedné, o které jsem si myslela, že by to mohla být ona. Nakoukla jsem dovnitř skrz pootevřené dveře a zahlédla vysokého černovlasého kluka, který zrovna přerovnával v jedné ohrádce podestýlku ze slámy.