Map Of The Soul

~24~

Už ani nevím, co je za den. Všechny dny mi tak nějak splývají v jeden. Vše je stejné, každý den, jako ten předešlý. Denní práce na ranči a noci s Gálií mi berou veškerý čas i sílu. A proč vlastně pomáhám na ranči? Jednoduše mi to přijde tak správné, než abych nedělala nic a jen tak se válela. I když, nad jednou věcí už pomalu po týdnu začínám ztrácet trpělivost a jistotu, neboť postupně přestávám věřit, že to vůbec k něčemu je.

,,Přijdeš mi taková bez nálady, děje se něco?" optal se starostlivě s jistou dávkou opatrnosti černovlásek, sedící nedaleko vedle mě.

,,Jsem jen unavená, nic víc. Se mi divíš?" špitla jsem unaveně.

,,Ne, nedivím se ti. I tak mi ale přijde, že je v tom daleko víc," řekl prozíravě a napil se kávy ze svého hrnku.

,,Vážně není. Jak ještě dlouho?" zapřela jsem a raději odvedla pozornost jiným směrem, ale stále k tématu. Též jsem pozvedla svůj hrneček a napila se své hořké kávy, jelikož zásadně nesladím.

V tomto ohledu musí být strašně empatický a citlivý, když dokáže vytušit mé rozpoložení, ale přeci mu nebudu vyprávět, co mě ještě trápí. Není to jeho věc, netýká se to kobyly a nebudu ho tím zatěžovat. Nepotřebuje vědět, že mě čeká rozhovor s Jane kvůli Jungkookovi, ke kterému jsem se ještě neodhodlala a přemýšlím, jak ho vůbec začít. Nebo jestli to po těch letech vůbec znovu otevírat a spíš raději nezazdít. Dozvědět se pravdu by mohlo být pro mě o to bolestivější.

,,Jak dlouho co?" zeptal se nechápavě, ale se zájmem.

,,Jak dlouho budu ještě v noci u Gálie, nebo k čemu to je vlastně dobrý?" povzdechla jsem si.

,,To záleží na ní," odvětil a mykl rameny. ,,A k čemu je to dobrý? Musí ti znovu uvěřit a není nic jednoduššího, než že s ní budeš sdílet společný čas za tiché noci. Přes den je plno rušivých elementů a nemělo by to ty správný účinky. Navíc, jestli chceš, aby něco fungovalo, musíš to dělat pravidelně," vysvětlil.

,,A jak mám vědět, že to opravdu funguje, nebo jaký by měl být výsledek?" lehce jsem se zamračila, znovu se natáhla pro hrnek a napila kávy.

,,Výsledek? Jde o důvěru, a jak určitě víš, důvěra se snadno ztrácí a těžko získává zpátky. I ty bys mi měla důvěřovat a věřit. Můžeme dnes něco zkusit, pak ti řeknu víc," zprvu se uchechtl a poté vážně dodal.

,,Já.... ti věřím. Jen si nejsem jistá tou tvojí metodou," ohradila jsem se, ale spíš vyjádřila nejistotu v jeho praktiky, než v něho samotného. Upřímně se ale obávám, co bude zkoušet, doufám však, že nic nebezpečného.

Seděli jsme v obýváku na gauči ve velkém srubu a dávali si s Taehyungem po obědě kafe. Normálně kávu moc nepiju, ale tentokrát potřebuju nějakou vzpruhu v podobě kofeinu. Taky jsem čekala na pračku, která by měla snad během půl hodinky doprat.

Psík Yeontan samozřejmě nesměl chybět. Ležel Taemu v klíně a nechával se hladit po hlavičce, přičemž slastně přivíral očka.

,,Vím, co dělám, neboj Mrkvičko," řekl vlídně, načež jsem se musela uchechtnout. Vnitřně mě to ale užíralo.

,,Marně doufám, že mě budeš oslovovat normálně mým jménem. To se asi nedočkám, co," pokroutila jsem hlavou, koutkem úst mi hrál nepatrný úsměv. Nesnáším tu přezdívku, ale pomalu si začínám na ní zvykat.

,,Dočkáš, Caroline ~" usmál se provokativně a pohrál si s mým jménem na jazyku, přičemž mykl jedním obočím. Pak ale otočil list, když viděl můj strnulý výraz. ,,Co děláš za práci v těch vašich stájích?" optal se. Trochu pomaleji jsem zareagovala, ale nakonec odpověděla.