Map Of The Soul

~20~

,,Děkuju," hlesla jsem.

Opět jsem seděla ve světlé kuchyni u jídelního stolu velkého srubu a před sebou měla oběd, který se skládal z vařených brambor a kuřecího masa v nějakém bylinkovém těstíčku. Od té doby, co mi bylo nabídnuto, si obědy objednávám z restaurace ve městě. Ostatně stejně jako Taehyung s Jinem.

Malý plyšáčkově chlupatý psík Yeontan ležel pod stolem a bystře pokukoval, zda třeba nějaký drobek z jídla nespadne na zem.

,,Nemáš zač a dobrou chuť," mrkl na mě s úsměvem Taehyung, přičemž se posadil naproti mně, též před sebou talíř se stejným obědem.

,,Dobrou chuť," odvětila jsem rozpačitě a pustila se do jídla.

Nechtěla jsem tomu věřit, ale opravdu toho času moc nemám. Vlastně ani náladu a na vaření už vůbec ne. Přes den pomáhám ve stájích, co je třeba, no hlavně se starám o malou Sněženku a celou noc téměř probdím u výběhu Gálie, neboť tam se opravdu pohodlně spát nedá. Odpočinout si chodím hlavně po obědě, kdy si alespoň na chvíli zalezu do pohodlné postele a pokouším se usnout.

Noc byla opět příšerná. Navíc ty rušivé noční zvuky.... ne, na ně si asi nikdy nezvyknu. V té tmě mi připadalo vše tak strašidelné, že i sebemenší pohnutí lístečku větrem u nedalekého stromu, mě doslova paralyzovalo strachem. Občasné odfrknutí, nebo šouravé zvuky kopyt po trávě, jak Gálie chodila ve výběhu sem a tam, mě chvílemi taky přinutilo lehce nadskočit.

Rovněž nezvyklé chladno v létě, které způsobuje blízkost jezera a přinejmenším horské podnebí. I když mi přišlo, že na dnešek zas až taková zima nebyla, alespoň takhle jsem to cítila. Možná to ale bylo způsobeno půjčenou Taehyungovou mikinou, která mě dosti zahřála.

Byla jsem vděčná, když dopoledne černovlásek se mnou zajel do města na nákup a já si tak mohla koupit nějaké potraviny na snídaně a večeře. Přijdu si tak víc samostatná, nechci přidělávat někomu starosti a Taehyung si je se mnou dělá. Nejsme tu kvůli mně, ale kvůli Gálii.

Cítila jsem už dost velkou únavu. Z toho důvodu jsem se rychle najedla a rozloučila se, že si půjdu na chvilku odpočinout k sobě do chatky. Taehyung jen pokýval hlavou, jelikož měl momentálně plnou pusu jídla, tudíž nemohl mluvit.

Až venku jsem se pořádně nadechla. Ovanul mě příjemně teplý letní vzduch, vonící po čerstvě posekané trávě. V dáli jsem zahlédla Jina, jak vidlemi převrací stoh sena. Odvrátila jsem od něj veškerou svou pozornost a vydala se do své chatky s tím, že si po obědě odpočinu.

Sedla jsem si v malém obýváčku na gauč a opět zkusila zavolat Jane, neboť ráno mi telefon nezvedala a tak jsem ji napsala alespoň textovku, aby mi sbalila teplé věci a přivezla mi je sem. Ovšem až doteď jsem od ní žádnou zprávu nedostala. Po pátém zazvonění jsem se přeci jen dočkala a tentokrát mi už telefon zvedla.

,,Ahoj Jane, no konečně," vydechla jsem s patřičnou úlevou.

,,Ahoj, promiň Caroline, dřív jsem neměla čas, ale zprávu jsem si od tebe ráno přečetla a stihla všechno, co sis napsala zabalit," promluvila kajícně.

,,To je dobrý, no a cos tak neodkladného dělala, že si neměla čas?" vyzvídala jsem.

,,V podstatě, mám teď malou chvilku, ještě teď je tady dost práce. Hned ráno nám totiž přivezli tři ročky, tak se musí pořádně prohlédnout a vyzkoušet. Taky mi chvíli trvalo, než jsem našla někoho, kdo by měl čas ti ty věci přivézt. No nakonec jsem našla, tak je tam snad každou chvíli budeš mít," sypala ze sebe dost rychle. V pozadí byl slyšet hlahol několika lidí, nějaké šramocení a dusot kopyt o pevnou zem.