Map Of The Soul

~15~

,,Zbláznil ses?! To doufám nemyslíš vážně," vyjela jsem na něj poté, co jsem se vzpamatovala.

,,Proč myslíš, že bych to nemyslel vážně?" podivil se, stále s lokty na jídelním stole a se spojenýma rukama.

,,Právě jsem ti před chvilkou řekla důvod, tak čemu nerozumíš?" tak já mu tady říkám, jak je jakákoli manipulace s Gálií nebezpečná a on mi zrovna navrhne, abych ji vyvedla ven do ohrady, bez žádných utišujících léků. Ten kluk vážně není normální.

,,Ne, to ty nerozumíš," rozpojil ruce a poukázal na mě prstem.

,,Já Gálii nikam odvádět nebudu, poraď si jinak," stála jsem si za svým.

Chvíli bylo ticho, přičemž jsem se domnívala, že svou mlčenlivostí mi dává za pravdu. Taehyung se však zhluboka nadechl, zároveň vydechujíc nabraný vzduch. Víc se ke mně přes stůl hlavou naklonil a pravil.

,,Myslíš si, že když ji budem izolovat ve stáji od všeho a všech, tak ji pomůžeme, hmm? Co sis myslela, že budu dělat? Léčit ji jenom tam? Věř mi, že jí pomůžu, ale musíš mi věřit. Hlavně ty mi musíš věřit, jinak to nebude fungovat," řekl s důležitostí a naléhavostí v hlase.

,,Já nevím, co si mám myslet, nevím, co máš v úmyslu, že budeš dělat. Já vlastně nevím vůbec nic," řekla jsem bezradně a rozhodila rukama.

,,Stačí, když mi budeš důvěřovat. Všechno se postupně dozvíš," pokoušel se znít seriózně, avšak já na to měla jiný názor. Zvláštní, jak je najednou pro něj důvěra důležitá.

,,Důvěřovat, tobě?" vyprskla jsem smíchy.

Automaticky mi ujela ty dvě slova až moc rychle, aniž bych nad tím přemýšlela, aniž bych to teď chtěla. Jeho překvapení bylo očividné, neboť na mě momentálně koukal s jedním pozdvihnutým obočím.

,,Udělal jsem ti snad něco, kvůli čemu bys mi přestala věřit? Pokud vím, tak jsme se poprvé viděli teprve včera. Nechápu, kdes tu nedůvěru mohla stihnout," řekl nechápavě a překvapeně zároveň.

,,Vlastně ano, udělal," rozhodla jsem se, že nebudu lhát a půjdu s pravdou ven.

,,Tak mluv, to mě zajímá," pobídl mě, ne zrovna moc nadšeně.

Nečekala jsem, že se to u snídaně takhle vyhrotí a já tak tu svou nevraživost vůči němu, budu hned vysvětlovat. Budiž, když to tak chce, má to mít, ať máme tu nepříjemnost za sebou.

,,No, tak zaprvé, to tvoje hulvátský vyjadřování přes telefon," začala jsem první věcí, která zapříčinila, abych si o něm nemyslela nic dobrého. To ostatní už bylo jen další přilévání do ohně.

,,Hulvátský? Jako v čem? Za prvý, to toho máš víc?" nešlo mu na rozum, zřejmě se sebou ještě nikdy nemluvil, přála bych mu to.

,,Jo, mám toho víc. Prostě proto, jak si jednal s panem Jeonem a mojí kamarádkou, dohadoval ses s nimi a zrovna dvakrát sis slova nevybíral," osvětlila jsem mu, co přesně myslím, načež sebou cukl a spustil.

,,Dohadoval sem se s nimi proto, že chtěli po mě nemožný a opakovaně. Když dokola někomu něco vysvětluješ a on si stejně mele to svoje, tak ano, přiznám se, pak už mi došla trpělivost a že jí mám jinak hodně. Nepracuju jen tak na písknutí, to je jedna věc a druhá je, že určitě nepomůžu koni, který je ve svém prostředí. Takovej kůň totiž nemá vůbec žádnej respekt, protože ví, že je doma a připadá si neohroženej. V tom případě můžu zkoušet všechno možný a stejně nic nepomůže, věř, že už sem si tohle zažil. To bys chtěla, aby jí utratili? Protože tam u vás, bych jí rozhodně nepomohl. Doufám, že sem ti tohle dostatečně vysvětlil a konečně si to pochopila. Co tam máš dál proti mně?"