Map Of The Soul

~34~

„Jungkook? Co s ním, vždyť ho znáš, jakej je," zamračila se, až ji na čele vyběhlo pár nepatrných vrásek.

„Má někoho?" zeptala jsem se bez rozmýšlení. Proboha, co to plácám, dušovala jsem se v duchu. Na co se to ptám. Jsem tak nervózní, že mě napadla úplně nesmyslná otázka. Vlastně mě to vůbec nezajímá, jestli někoho má, nebo ne.

„Co já vím, jestli někoho má. Ostatně není to žádnej kluk na randění, pokud si nepamatuješ, co sem ti o něm říkala. Proč tě to zajímá?" zněla více podrážděně, než bych čekala.

„Jane....já....bych se tě potřebovala na něco zeptat," zadrhával se mi hlas a nevěděla, kde a jak mám začít.

„Vždyť už se stejně ptáš," vyhrkla ve stejném tónu, jako předtím a protočila očima, avšak bylo vidět, jak znejistěla.

A tak jsem se nadechla a snažila se nalézt vhodná slova.

„Jak si mě tenkrát před dvouma rokama před ním varovala, jakej to je hajzl, že jenom střídá a využívá holky..... byla to pravda?" mluvila jsem pomalu a dávala si pozor, co říkám, aby pochopila.

„Před kým jsem tě měla varovat?" optala se nechápavě.

Zřejmě se snažila hrát blbou a doufala, že si takovou otázku přeci jen rozmyslím. To se ale mýlí, jelikož takovou šanci si už ujít nenechám. Proto jsem si povzdychla a pokračovala.

„Stále se bavím o Jungkookovi. Před dvěma lety, si mě varovala, že to je největší děvkař pod sluncem. A tak se tě znovu ptám, byla to v tu dobu pravda?" upřímně jsem ji hleděla do očí a netrpělivě čekala, co odpoví. Možná blekotám pátý přes devátý, ale opravdu nevím, kde začít.

Jane se však na mě ani nepodívala, uhýbala očima a bylo vidět, jak přemýšlí a váhá, co mi má odpovědět. Chápu, že je to už dlouhá doba. Mohla zapomenout, avšak podle jejího výrazu ve tváři si myslím přesný opak. Na malou chvilku mi přišlo, že se cítí provinile.

„Nechápu, proč se mě teď na to ptáš?" řekla nevrle a snažila se vyhnout odpovědi další otázkou.

„Protože mi to dlouho vrtá hlavou. Tak byla?" zněla jsem naléhavě a netrpělivě, načež si Jane povzdychla.

„Kam tím, Caroline jako míříš?" odsekla opět místo odpovědi. Bylo mi jasný, že se o tom nebude chtít bavit. To mě ale jen utvrzuje v mé teorii, že za vším vězí právě ona a toho jsem se nejvíc obávala.

„Tak jinak," povzdychla jsem si a zapřemýšlela, že to vezmu z jiné strany. „Sama si k Jungkookovi nikdy nic necítila? Protože jestli řekneš, že ne, tak pěkně kecáš," vychrlila jsem na jeden nádech.

„To je snad moje věc, ne," prskla naštvaně, a kdyby byla kočkou, už na mě tasí své drápy. Nekřičela, ale měla tendenci zvyšovat hlas.

Takhle se nic opravdu nedozvím, musím na ní jinak a proto jsem se odhodlala jít s pravdou ven jako první.

„Byla by to tvoje věc, kdybys tím nezasahovala druhým do vztahu. Já vím, moje chyba, že jsem ti neřekla, co já k němu cítím a jak to mezi sebou máme, ale jaký je to podrazák a děvkař si mi lhát nemusela," řekla jsem taktéž zvýšeným hlasem. „A taky si nemusela lhát jemu, že o něj už nemám zájem," dodala a nakousla jsem další věc, o které vím, jelikož se o tom zmínil brunet sám. Tím jsem jí dala na vědomí, že vím podstatně víc, než si myslí.

„Počkej, tys k němu cejtila něco víc? Nebylo to jenom o sexu?" vyhrkla. Vyvalila na mě oči, čímž se prozradila, že o tom stoprocentně ví.

„No to rozhodně nebylo jenom o sexu, alespoň ne z mé strany. Tak řekla si mu, že o něj nemám zájem? Jane, prosím, tak řekni už něco," byla jsem už zoufalá a chtěla, aby už konečně něco kloudného řekla a přestala zapírat.