Map Of The Soul

~26~

Ještě jednou jsem se převalila na posteli a po promnutí očí hmátla po nočním stolku, na kterém by měl ležet můj mobil. Rozsvítila jsem displej a ospalýma očima se koukla, kolik je hodin. Je lehce po půl jedenácté. Dneska jsem to zalomila hned po odchodu od klisny, již za ranního rozbřesku, jelikož jsem pociťovala silnou únavu a nejspíš bych stejně nebyla schopná nic udělat.

Normálně si chodím lehnout až pozdě odpoledne, ale teď jsem svou každodenní rutinu porušila. Zčásti taky za to může Taehyung, který seděl se mnou na slámě do druhé hodiny noční a výjimečně mi dělal společnost, přičemž jsem ani potom moc oka nezamhouřila, jednoduše to nešlo. Navíc slíbil, že ráno po mě nebude nic chtít a případně všechno obstará. On na rozdíl ode mě se přes noc vyspí ve své posteli, což mu samozřejmě nevyčítám.

Vykopala jsem se z teplé peřiny a sedla si, přičemž se má vyhřátá bosá chodidla dotkla chladnější dřevěné podlahy.

Při vzpomínce na včerejší telefonát s Jane, jsem se zatvářila pochmurně. Bude moct přijet až za týden, jinak to časově nestíhá, neboť jako záminku pro její příjezd jsem si vybrala barvení mých vlasů. Ne že by to tak urgentně potřebovali, ale jako důvod dobrý, jak ji sem bez nějakého vysvětlování dostat.

Povzdychla jsem si a vstala, došla k oknu, rozhrnula červený závěs i se záclonkou a rovnou ho otevřela, aby do místnosti začal proudit čerstvý horský vzduch. Ten byl už o poznání teplejší, než tomu bylo po ránu. Jakožto byl rovněž hlasitější zpěv ptactva poletující po modré obloze a ostřejší svit slunce, jež mi na moment oslepil zrak.

Obědy nám vozí do velkého srubu z městské restaurace už po jedenácté hodině, a jelikož jsem nesnídala, tak teď už bych něco snědla. Proto jsem se vydala rovnou do koupelny, že se upravím, zajdu si pro oběd a přinesu ho zpátky sem, abych se v klidu najedla.

                               ***

Ovšem jeden člověk míní a ten druhý mění.

,,A tak si tady sedni a najez se se mnou. Navíc jsem tě chtěl o něco požádat," promluvil vlídně hnědovlásek, přičemž stál u kuchyňské linky a před chvilkou dovezené jídlo si nandával na talíř, jelikož zásadně doma z umělých misek nejí.

Stála jsem opodál a v ruce svírala svou obědovou misku, napůl vykročeno zpět do své chatky. Přemýšlejíc, zda tu s ním zůstat, či ne. Yeontan se mi motal pod nohama, panáčkoval a dožadoval se pozornosti. Možná taky čekal, že mu něco dobrého přilítne na zem.

,,No... a o co si mě chtěl požádat, Jine?" zeptala jsem se vysokého ramenatého kluka.

Byl doma sám, Tae odjel do města na nákupy už před hodinou a ještě se nevrátil. To kdybych věděla, tak si taky o pár věcí řeknu, poněvadž večer se vůbec nezmínil, že někam pojede. Určitě ale nebude problém, zajet do města třeba ještě zítra, není to daleko. Jen projet lesem a sjet z kopce dolů.

,,Posaď se, hned ti to řeknu, Caroline," pověděl s prosebným výrazem ve tváři a rukou ukazoval ke stolu, ať se posadím. Já, s mírným povzdechem, ale tak aby nebyl slyšet, jsem se posadila na židli k velkému jídelnímu stolu, načež mi hnědovlásek přinesl s úsměvem příbor a sedl si naproti mně.

,,Jak se ti tu líbí?" nadhodil mile, přičemž si přisunul talíř blíž a nabral si vidličkou pořádnou porci japchae.

,,Jo, líbí. Je to tu moc krásné místo," přiznala jsem a tentokrát nelhala, poněvadž tohle místo je vskutku nádherné. Počínaje ubytováním, úžasným prostředím a fascinující okolní krajinou.