Map Of The Soul

~43~

Jakmile se Jungkook vrátil z venčí, už jsem měla pro každého z nás připravené kafe, které jsme si společně vypili v obýváčku, kde byl úchvatný pohled na malý zděný krb. Samozřejmě jsem přichystala i malé pohoštění v podobě malých kulatých sušenek politých z půlky čokoládou. Jenže jsem doposud neviděla ani teď a ani před tím, že by měl umazané ruce, nebo špinavé oblečení od toho, jak by se hrabal v motorce a snažil se ji nějakým způsobem opravit sám. Možná, že si jen nechtěl špinit ruce, ale tomu moc nevěřím, jelikož ve stájích se v ní hrabal neustále.

„Tak už si přišel na to, co je s tou motorkou?" optala jsem se zvědavě a očekávala, že z něj dostanu nějakou kloudnou odpověď. Brunet zvedl pohled od svého hrnečku, zadíval se na mě a pokrčil rameny.

„Nevím, ale volal jsem do servisu a tam mi řekli, že mi můžou někoho poslat až ráno, že jsem se zrovna trefil do zavíračky," řekl zklamaně a vydechl. Více se usadil na pohodlném gauči s nohama více od sebe a zády se opřel o vysoké opěradlo. Jedna jeho ruka spočinula nad jeho hlavou, čímž se mu na ní více vyrýsovaly svaly a druhou měl ledabyle položenou v klíně. Na sucho jsem polkla, jelikož jen s kamenem by při tomto pohledu nic nehlo.

„Ráno? Počkej, tím mi chceš říct, že tady budeš muset přespat? A to mi říkáš jen tak?" uvědomila jsem si vzápětí, co před malou chvílí vypustil z pusy. Tohle by asi nebyl zrovna dobrý nápad.

„Už to tak bude, Zlato," řekl uvědoměle a skousl si spodní ret. Musela jsem vypadat hodně překvapeně a taky vyděšeně, jelikož ještě dodal. „Doufám, že to není nějakej problém?" optal se a použil na mě své štěněčí oči, které křičely „jsem nevinný a neškodný", kdy jen neznalý by mu jeho pohled sežral i s navijákem. V té chvíli mě však napadla spásná myšlenka.

„No... v podstatě vlastně ne. Můžeš spát klidně tady. Já jsem stejně přes noc u Gálie," vydechla jsem s úlevou, neboť až po prvotním šoku, kdy jsem ani v nejmenším nepočítala s tím, že by tu byl přes noc se mnou, jsem si uvědomila, že tu stejně noci netrávím. Viditelně se mi ulevilo. Ovšem na Jungkookovi byl vidět přesný opak.

„Jakože tady v noci nespíš?" zeptal se překvapeně a vykulil svá velká tmavě hnědá očka.

„Přesně tak, takže je to úplně jedno. Buď tu jako doma," snažila jsem se být milá. Nechtěla jsem nechat na sobě znát žádnou nervozitu, i když mě to stálo nemálo sil. Vstala jsem z gauče, popadla oba dopité hrnečky a odnesla je do kuchyně, odkládajíc je do dřezu.

Mezitím jsem zaslechla, že se Jungkook zvedl taky a začal šmejdit po místnostech. Nakonec odkryl těžký tmavě červený závěs a tím objevil ložnici. Zaplul dovnitř a na moment jsem ho ztratila z dohledu.

„Můžu se válet ve tvý posteli?" zahulákal nadšeně, přičemž jsem po jeho slovech pokroutila hlavou a protočila očima. To ovšem nemohl vidět a proto jsem se rozhodla ho následovat a vydala se za ním do ložnice.

„Válej se, kde chceš, ale ráno vypadneš a zajistíš si ten servis," řekla jsem možná až přehnaně přísně. Ovšem jsem se snažila jen zamaskovat svou nervozitu. Proč sakra nemůžu říct, že tenhle kluk se mnou vůbec nic nedělá, i po takové době, i po tom, čím vším jsem si prošla.

Byl natažený na zádech, obě své ruce pod hlavou. Jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou. V černém tričku, který obepínal jeho vypracovaný hrudník a černých užších kalhotách, který zase obepínaly jiné přednosti, působil sexy dojmem. Tajil se mi dech a nejraději bych tuto místnost okamžitě opustila. Jenže jsem byla jakoby přikovaná k podlaze a ještě ke všemu udělala jednu nesmyslnou věc.