Původní

5. Kapitola

8.8.1995

Celé dopoledne jsme se s Rickem mazlili na gauči. Ani jednomu z nás se nechtělo vstávat. A já se vlastně ani nedivím. Kdybychom si své city přiznali dříve, byli bychom dávno spolu. Ale událo se to takhle a minulost nezměníme. A ani nechci. Hlavní je, že jsme si své city přiznali a jsme spolu teď. To je hlavní. A to je to, co nechci změnit.

,,Nikam nechoď." zašeptal Rick, když jsem se zvedal z gauče. 

,,Musím." pošeptal jsem mu a políbil ho na hlavu.

,,Nemusíš." zakňučel. Podíval jsem se na něj. Vypadal strašně roztomile. Nechtěl jsem nic jiného než tam zůstat, ale věděl jsem, že to nejde. Musím dokončit, co jsem začal.

,,Musím se vrátit. A zbavit toho vraždícího maniaka. Nikdo jiný se k tomu nemá." řekl jsem. 

,,Pomůžu ti." zašeptal Rick a posadil se.

,,Jsem rád." pošeptal jsem mu do ucha a políbil jsem ho. Chvíli jsme se líbali, než jsme se odtáhli. Pak jsem vstal a šel se převléknout do ložnice. Oblékl jsem si pohodlné oblečení, protože si ho stejně budu brzy měnit zpět do toho stejného, které jsem měl při opuštění domu na Grimmaldově náměstí.

,,Tak jdu." řekl jsem Rickovi, když jsem sešel do obyváku.

,,Uvidíme se 1. září." pošeptal Rick a zvedl se, aby mě políbil. Polibek jsem mu s radostí oplácel. Po chvíli jsem se odtáhl a s velkou nechutí se vydal ke dveřím a pryč od mého domova.

Přemístil jsem se od domu nedaleko ke Grimmaldově náměstí. Nějak se mi nechtělo se procházet a hlavně jsem chtěl mít za sebou ten křik. I když, mohl bych vrhnout umlčovací kouzlo. Ale na druhou stranu se mi nechce vysvětlovat, že umím kouzlit bez hůlky.

Změnil jsem si vzhled na Harryho Pottera. Jak já ten vzhled nesnáším. Není to nijak atraktivní, ne bez těch pitomých titulů. Jakmile Voldemort padne, Harry Potter navždy zmizí. A to myslím tak, že po něm zbude jen vyprávění lidí a bude z něj jen knižní postava. 

Pomalým krokem jsem došel k domu a otevřel jsem dveře. Ve chvíli, kdy jsem to udělal, vyletěla na mě Hermiona.

,,Kde jsi byl, Harry Jamesi Pottere?" zakřičela hlasitě, takže ji všichni slyšeli.

,,Tak zrovna tobě do toho nic není." odsekl jsem a chtěl se vydat nahoru. Jenže to na mě už vletěla paní Weasleyová.

,,Kde jsi byl, mladý muži?! Víš, že nemáš opouštět dům!" zaječela.

,,A kdo mi to zakázal?" zeptal jsem se řečnickou otázkou.

,,Brumbál řekl, že to pro tebe není bezpečné." začali mi říkat jako pětiletému dítěti.

'Brumbál mi může políbit prdel.' pomyslel jsem si. Nahlas jsem však řekl něco jiného.

,,Brumbál není můj opatrovník a myslím, že Dursleyové, kteří jsou mí opatrovníci, by s tím neměli problém." řekl jsem a doufal, že už skončila. Tohle je důvod, proč ji nemám rád. Chová se ke mně jako k dítěti. A taky to, že chce, abych se oženil s Ginny.

,,Měl bys Brumbála poslouchat, Harry. Chce pro tebe to nejlepší." Spíš pro sebe, pomyslel jsem si. Nic jsem však neřekl.

,,Harry, jsi v pořádku?" přišel ke mně Sirius.

,,Jsem v pohodě. Jen mě to tady deptá a musel jsem vypadnout." řekl jsem a doufám, že to nechá být.

,,Ale neměl bys se toulat sám, když jsou kolem Smrtijedi. A hlavně máš za čtyři dny soud." řekl Sirius. Neodpověděl jsem a jen lehce přikývnul. Ovšem než jsem stihl odejít, přiběhla ke mně Ginny a skočila na mě.

,,Φύγε μακριά μου, σκύλα!" vykřikl jsem, než jsem se stihl zastavit.

,,Co jsi říkal, Harry?" zeptala se mně a naštěstí ze mě slezla. Nic jsem neřekl a opustil jsem předsíň. Šel jsem do pokoje, kde jsem se zavřel. Vlezl jsem na postel a zavřel oči. Začal jsem přemýšlet o svém Henrikovi. Jsem od něj pryč necelou hodinu, ale už mi chybí.

Nevím, jak dlouho jsem ležel na posteli, ale nepřipadalo mi to dlouho. Vlastně, jakoby by to bylo jen pár minut.

,,Harry, Brumbál s tebou chce mluvit." přišel do pokoje Ron a vytrhl mě z mého transu. 

,,Řekni mu, ať jde k čertu." zamumlal jsem a neotevíral oči.

,,Co jsi říkal?" zeptal se mě. Neslyšel mě. Skvělé.

,,Že už jdu." řekl jsem hlasitěji. Otevřel jsem oči a zvedl se z postele. Promnul jsem si oči a šel do kuchyně. Tam jsem viděl, jak na mě čeká skupina z Fénixova řádu.

,,Můj chlapče." pozdravil mě Brumbál. Musel jsem se ovládat, abych se netvářil kysele. Oslovoval mě, jako bych byl mladší než on. Je to naopak. Já jsem nejstarší člověk v domě.

,,Řediteli." řekl jsem neutrálně a posadil se naproti němu.

,,Slyšel jsem, že si opustil dům." oznámil mi. Díval jsem se na něj chladně.

,,Můžete mi říct, co vám je do toho?" zeptal jsem se. Ne že by mě to zajímalo.

,,Venku to teď není bezpečné. Můžou tě zajmout Smrtijedi." řekl a myslel si, že se z toho podělám.

,,Tak ať." pronesl jsem s chladnou tváří. Asi jsem ho zaskočil, protože nic neříkal.

,,To nemyslíš vážně, Harry." pronesl chladnějším hlasem.

,,Myslím. A myslím, že jsme tady skončili. Nepleťte se mi do života, Brumbále. Vy a ten váš Řád. Naděláte více škody než užitku. Vy totiž nejste bůh, i když se tak snažíte chovat. Nejste další Merlin. Nejste dokonalý. Nejste nad zákonem. Dostaňte to do té své staré hlavy a nechte mě na pokoji. Nejsem pro vás nic. Jediný vztah, který máme, je vztah ředitele a studenta. Nic víc v tom nehledejte." řekl jsem hlasem chladným jako led. Potom jsem opustil místnost.

Šel jsem zpět do pokoje, kde jsem se zavřel a převlékl do pyžama. Nechtěl jsem už nic dělat. A navíc jsem byl unavený. Takže jsem zavřel oči a okamžitě usnul.

Překlad: Φύγε μακριά μου, σκύλα! - Pryč ode mě děvko! (řečtina)