Původní

36. Kapitola

5.6.1996

Měsíc a půl uplynul docela hekticky. Umbridgeová se stala ředitelkou přesně jak jsem předpovídal. Hodně trestala studenty a Filchovi dala povolení nás trestat, jak uzná za vhodné. Což nebylo dobré. Také Fred s Georgem opustili školu. Udělali pořádnou scénu. A taky mi konečně přestaly lekce nitrobrany. Snape se naštval, když jsem v jeho mysli viděl vzpomínku, kterou nechtěl, abych viděl. Takže lekce zarazil. Za což jsem byl rád. Také mě Umbridgeová vyslýchala ohledně Brumbálova útěku. Ale myslíte si, že zrovna on mi něco řekne? Tak to byla vážně mimo. 

Po soukromé stránce jsme se s Rickem už tak neschovávali. Ale zase jsme to nedávali najevo. Přece jen, čas se krátí. Užívali jsme si poslední chvíle před cirkusem. A ten brzy dorazí, protože se teď konaly zkoušky NKÚ. 

Po snídani se všichni studenti, kromě pátého a sedmého ročníku, vydali na své hodiny. O půl desáté pak začali vyvolávat třídu po třídě a zvali je do Velké síně. Ta byla uspořádaná úplně stejně, jako vždy. Stoly byly pryč, nahradilo je spousta malých stolů. Tak nikdo nemohl opisovat. U katedry stála McGonagallová a dívala se na nás, když jsme si sedali.

,,Můžete začít," pokynula nám. Všichni ztichli a ona převrátila přesýpací hodiny. Zkouška začala. Hned jsem se podíval na první otázku. a) Uveďte zaklínadlo a b) popište pohyb hůlky, jímž přinutíte předměty létat. Úplně stejné otázky, jako ve všech mých předchozích zkouškách. Ty testy se moc nemění.

Docela rychle jsem to měl všechno vyplněné, ale pak jsem musel předstírat, že ještě píšu. Nemohl jsem to mít hotové rychle. To k obrazu Harryho Pottera nejde.

,,Tak co, nebylo to až tak hrozné, co říkáte?" vyptávala se Hermiona, když jsme o dvě hodiny později stáli ve vstupní síni. ,,Nevím, jestli se mi podařilo správně popsat všechna povzbuzovací kouzla, už mi prostě došel čas. Napsali jste tam taky protikouzlo na škytání? Nebyla jsem si jistá, jestli tam patří, už mi to připadalo přebytečné... a u otázky třiadvacet..."

,,Hermiono," zarazil ji přísně Ron, ,,tohle už jsme si přece probrali... nebudem si každou zkoušku, hned jak skončí, ještě znova opakovat. Úplně stačí, že ji musíme dělat jednou."

Oběd proběhl naprosto normálně. Stoly se vrátili, ale jen na okamžik. Po obědě jsme se totiž odebrali do místnosti u Velké síně, protože nás čekala praktická zkouška. Volali si nás abecedně. Studenti, kteří už zkoušku složili, se do místnosti nevraceli. 

,,Ta to zvládne," poznamenal Ron a odkazoval na Hermionu, ,,vzpomínáš, jak jeden test z formulí udělala na sto dvanáct procent?" Deset minut potom bylo ticho. A pak to přišlo.

,,Parkinsonová Pansy, Patilová Padma, Patilová Parvati, Potter Harry!" zavolal Kratiknot.

,,Hodně štěstí." řekl mi Rick. Přikývl jsem a vešel do Velké síně.

,,Profesor Tofty je volný, Pottere," sdělil mi pisklavým hlasem Kratiknot hned za dveřmi a ukázal mi zřejmě nejstaršího a nejplešatějšího ze všech zkoušejících. Seděl u malého stolku protějším koutě. 

,,Vy jste Potter, že ano?" ujistil se profesor Tofty, když jsem k němu přišel. ,,Ten slavný Potter?" Nic jsem neřekl, jen jsem se usmál. ,,Tak je to správně, není třeba být nervózní. Buďte tak laskav, chopte se toho kalíšku na vejce a předveďte mi s ním pár kotrmelců."

Celkově zkouška proběhla nadmíru dobře. Ale přece jen jsem něco schválně pokazil. A to to, že jsem místo přebarvení krysy do oranžova, ji zvětšil do velikosti jezevce. Přece jen, muselo se něco pokazit.

......................................................................................................................................................

8.6.1996

V úterý jsem skládal zkoušku z přeměňování a ve středu z bylinkářství. A dnes, ve čtvrtek, jsem skládal zkoušku z OPČM. Na tu jsem se těšil nejvíc. Tady totiž mohu zazářit.

Písemná zkouška byla obzvláště jednoduchá a při praktické zkoušce jsem kouzlil před Umbridgeovou. Její výraz stál za to. Chladně mě pozorovala a čekala, že se něco pokazí.

,,No výborně!" zvolal profesor Tofty, který byl opět mým zkoušejícím. ,,To bylo opravdu výborné! Nu, myslím, že to bude všechno, Pottere... pokud totiž..." Lehce se předklonil. ,,Slyšel jsem od svého drahého přítele Tiberiuse Ogdena, že umíte vyčarovat Patrona? Za nějaký ten bod navíc...?" Nic jsem neřekl a zvedl hůlku. Projel jsem si mysl a hledal vhodnou vzpomínku. A našel jsem ji.

Flashback:

,,Víš, když jsme tu tak v klidu," začal Henrik, ,,je něco, co jsem ti chtěl říct už dlouho a nikdy jsem neměl příležitost. A taky odvahu." mumlal.

,,Co se děje?" zeptal jsem se.

,,Miluji tě. Víc než kamaráda. Jsem do tebe zamilovaný už od mých jedenácti." přiznal. Byl jsem ohromen. Cítil jsem stejně! Nic jsem neřekl, jen jsem popadl jeho tvář a políbil ho. Pořádně. Začal polibek plaše vracet.

,,Taky tě miluji." zašeptal jsem, když jsem se odtrhl od polibku.

,,Takže, co teď jsme?" zeptal se plaše.

,,Henriku Mikaelsone, uděláte mi tu čest a stanete se mým přítelem?" zeptal jsem se.

,,ANO!!" vyjekl a objal mě. A znovu jsme se políbili. Jsem rád, že mi vracel moje city.

Konec flashbacku

Na tu vzpomínku jsem se usmál. To byl jeden z nejšťastnějších dnů mého života. S širokým úsměvem jsem zašeptal: ,,Expecto patronum!" Z hůlky mi vyšla stříbrná záře, které se vytvarovala do podoby vlka. A ne jen tak ledajakého. Byl to vlk beringský.  Je to už vyhynulá forma vlka, který žil v době ledové. Nějaké jsem potkal, byla to krásná stvoření.

Podíval jsem se po Velké síni a viděl jsem, jak se všichni zkoušející dívají, jak se můj Patron rozplývá v mlhu a mizí. Profesor Tofty nadšeně zatleskal.

,,Výborně!" zajásal. ,,Skvělé, Pottere, můžete jít." s tím jsem se vydal ke vchodu. Když jsem procházel kolem Umbridgeové, lehce jsem se na ni ušklíbl. Ona se jen zlomyslně usmála, ale mě to bylo jedno. S ní už byl konec. A příští týden bude i po zkouškách. Konečně.