Původní

19. Kapitola

9.10.1995

Tenhle den se prostě musel pokazit. A to proběhl naprosto v pořádku. Hodiny jsme si odseděli, ale pak přišla zpráva, že našli perfektní místo na cvičení. A můžete hádat, co objevili? Komnatu nejvyšší potřeby. Místo, kde jsem se schovával s Rickem a teď tam bude plno studentů. Sakra.

Hned, jak se o ní Hermiona dozvěděla, šla to zkontrolovat. Nejdříve nechápala, jak to funguje, ale když si představila místo, kde mohou cvičit, objevili se dveře. Společně jsme vešli dovnitř. Místnost byla velká a kolem byly regály s knihami na OPČM. A také různé pomůcky.

,,Našli jsme to!" vykřikla Hermiona a šla rozhlásit, kde se mají všichni sejít. Netrvalo dlouho a někteří se objevili. Konktrétně Ginny, Neville, Levandule, Parvati a Dean.

,,No ne!" vydechl Dean a ohromeně se rozhlížel. ,,Kde to vlastně jsme?" Hermiona to začala vysvětlovat, jenže když spustila, objevili se další studenti, a tak začala od znova. Po sedmé hodině večerní už tu byli všichni, co se tehdy sešli U Prasečí hlavy.

,,Tak tedy," zahájil jsem to. ,,Tohle je to místo, které jsme objevili pro naše praktická cvičení, a myslím že se vám líbí."

„Je to tu fantastické!" souhlasila se mnou Cho a někteří souhlasně přikývli. Rick mi položil ruku na rameno.

,,Je to tu pěkné, ale ty vymýšlíš lepší místa." pošeptal mi do ucha a já měl co dělat, abych se nezačervenal.

,,Díky." pošeptal jsem mu zpět a pak se podíval zpět na shromáždění.

,,Je to zvláštní," poznamenal Fred a zamračeně se rozhlížel. ,,Jednou jsme se tady schovali před Filchem, pamatuješ, Georgi? Tehdy tady ale byl jen kamrlík s košťaty."

,,Je to Komnata nejvyšší potřeby." vysvětlil Rick. ,,Četl jsem o tom. Objeví se tady, co člověk nejvíce v tu chvíli potřebuje."

,,To dává smysl!" vykřikla Hermiona. ,,Tak myslím, že bychom si měli jako první zvolit vedoucího." prohlásila. 

,,Vedoucí je Harry." ozvala se okamžitě Cho a podívala se na Hermionu jako na blázna. Měl jsem co dělat, abych nedal najevo znechucený výraz. Bylo mi jasné, že se mě snaží svést. 

,,Jistě, ale myslím, že bychom to měli potvrdit řádným hlasováním," pokračovala Hermiona jakoby se nic nestalo. ,,Pak to bude mít formální platnost a dá mu to potřebnou autoritu. Takže – kdo je pro, aby byl Harry naším vedoucím?" K mému překvapení všichni zvedli ruku, a když jsem se podíval na Ricka, měl škodolibý výraz.

,,Vážně děkuju." řekl jsem sarkasticky.

,, A taky si myslím, že bychom si měli dát nějaké jméno." pokračovala Hermiona. ,,Podpořilo by to týmového ducha a soudržnost, co říkáte?"

,,Co třeba Protiumbridgeovská liga?" navrhla dychtivě Angelina. 

,,Nebo Ministerstvo kouzel – spolčení hlupců?" přihlásil se Fred. 

,,Měla jsem spíš na mysli takový název," podívala se Hermiona na Freda káravým pohledem. ,,který by hned každému neprozradil, co děláme, abychom ho mohli bezpečně používat i mimo tyhle schůzky."

,,A co Branná aliance?" navrhla Cho. ,,Zkráceně BA, aby nikdo nevěděl, o čem mluvíme?"

,,Jo, BA zní dobře," souhlasila Ginny. ,,Až na to, že lepší než Branná aliance by byla Brumbálova armáda, protože té se ministerstvo bojí ze všeho nejvíc, ne?" Měl jsem sto chutí do něčeho třísknout. Ovšem že navrhla něco s Brumbálem. Určitě za tím nápadem svým způsobem stojí, ne?

Bohužel pro mě se ozvalo souhlasné mručení. 

,,Všichni jsou tedy pro BA?" zeptala se Hermiona a spočítala hlasy. ,,Většina je pro, návrh se přijímá!" Ještě vzala list pergamenu s našimi podpisy a do záhlaví napsala velkým 'BRUMBÁLOVA ARMÁDA'. Ten pak pověsila na stěnu.

Upřímně, nechtělo se mi to vůbec dělat, ale věděl jsem, že teď se slova musím uchopit já.

,,Tak tedy. Dáme se do toho, ne?" zeptal jsem se. Ovšem pouze řečnickou otázkou. ,,Říkal jsem si, že první, co bychom si měli vyzkoušet, je Expelliarmus, odzbrojovací kouzlo. Sice patří k základům, ale bez těch se nepohneme, že?"

,,Proboha," protáhl Zachariáš Smith, obrátil oči v sloup a založil si ruce na prsou. ,,Mám pocit, že Expelliarmus nám proti Vy–víte–komu zrovna nepomůže, nemyslíš?"

,,Proti němu zrovna ne, ale proti ostatním ano. A jelikož většina kouzelníků neumí kouzlit bezhůlkově, tak je tímhle porazíte." vysvětlil jsem. ,, Ale jestli si někdo myslí, že je to pod jeho úroveň, může jít." Nikdo se nepohnul. 

,,Dobrá. Myslím, že bychom se měli rozdělit do dvojic a začít s procvičováním." Všichni se rozdělili, jen já se ocitl bez dvojice, tak jsem je kontroloval a případně i opravoval. Potom jsem došel k Rickovi, který odzbrojil Nevilla. 

,,Soustřeď se." poradil jsem Nevillovi, kterému to moc nešlo. ,,Dej do svých slov úmysl a udělej to. Kouzla jsou založeny na emocích a když si nebudeš věřit, nikdy to neuděláš." Po tomto vysvětlení to Neville zkusil znovu a Rick se nebránil, tudíž byl odzbrojen.

,,DOKÁZAL JSEM TO!" jásal Neville. ,,Tohle se mi ještě nikdy nepodařilo – JÁ TODOKÁZAL!"

,,Gratuluji, Neville." popřál mu Rick.

,,Vážně díky, Harry." řekl mi Neville. Jen jsem se usmál a pobídl ho, ať to zkusí znovu. A vyšlo mu to i na podruhé.  

Bohužel mi zbývala ještě jedna dvojice. A to ta, ve které byla Cho. Vůbec jsem k nim nechtěl, ale jelikož jsem všechny poopravoval a zkontroloval, zbývali. Došel jsem tam a začal se dívat.

,,Ale ne!" vyjekla Cho poněkud vyplašeně, když si všimla, jak k ní jdu. Asi na mě chtěla udělat dojem. ,,Expelliarmajs! Vlastně Expellimarjus! Páni...promiň, Marietto!" Rukáv její kamarádky se totiž začal hořet. Kouzlem jsem jí ten rukáv uhasil.

,,Jsem z tebe nervózní, předtím mi to docela šlo," omlouvala se Cho. 

,,Mohlo to být i horší. Předtím ti to celkem šlo, ale stále máš co zlepšit." řekl jsem a snažil se neznít nepříjemně.

,,Poslyš, Harry," zavolala na mě Hermiona. ,,víš, kolik je hodin?" Podíval jsem se na hodiny v místnosti a uviděl, že už je deset minut po deváté. Nastal čas, to tu rozpustit. Konečně.

,,Fajn, to bylo vážně dobré," prohlásil jsem a snažil se neznít znuděně. ,,ale přetáhli jsme čas, takže už toho raději necháme. Za týden zase ve stejnou dobu tady?" zeptal jsem se, ale bylo mi jasné, že to neprojde. 

,,Dřív!" vykřikl dychtivě Dean a ostatní souhlasně přikyvovali. 

,,Za chvíli ale začíná famfrpálová sezóna," ozvala se rychle Angelina, ,,musíme taky trénovat!" 

,,Tak tedy v neděli večer," rozhodl jsem. ,,a pak se můžeme dohodnout na dalších schůzkách. A teď dělejte, raději už půjdeme." A s tím všichni odešli. Já si konečně oddechl a ještě chvíli tam zůstal jen s Rickem.

,,Zvládl jsi to." poplácal mě po zádech.

,,Ale musím to vydržet dvakrát týdně." zakňoural jsem.

,,To přežiješ. Přežil jsi horší." řekl. ,,Odhalí nás?" zeptal se najednou.

,,Ano." přikývl jsem.

,,A kdy?" 

,,Někdy v dubnu." řekl jsem.

,,Vydržíš půl roku?" zeptal se mě Rick.

,,Zvládnu to." řekl jsem a políbil ho. Chvíli jsme se líbali, než jsme se vydali na kolej. A musím říct, že to dnešní setkání bylo zvládnutelné, a to hlavně proto, že se mnou byl můj milovaný. S ním, zvládnu cokoliv.