8. Kapitola

270 10 0
                                    

1.9.1995

Konečně bylo prvního září. Taková myšlenka mi jako první přišla na mysl, když jsem se probudil. A to jenom proto, že dnes uvidím Ricka. Zabaleno jsem měl, takže jsem ráno jen sledoval, jak všichni tady pobíhají a hledají své věci. Hlavně Ron. A paní Weasleyová byla pořádně naštvaná. A částečně za to můžu i já, protože jsem odmítl jíst její snídani a připravil jsem si vlastní. To je moje soukromá radost. Vidět ji kypět. 

,,Ty jsi sbalený?" přišel Sirius do kuchyně, kde jsem dopíjel čaj. 

,,Kdybych nebyl, seděl bych tady?" zeptal jsem se sarkasticky.

,,Pravda." přikývl.

,,Už budou? Je skoro půl jedenácté." zeptal jsem se.

,,Čeká se na tebe." řekl Sirius.

,,Ty jdeš taky?" zeptal jsem se, když se se mnou vydal ke dveřím.

,,V podobě Tichošlápka." přikývl.

,,Je to rozumné? Abys nedostal trest." 

,,Zranil si mě, Harry." řekl Sirius a položil si ruku na srdce.

,,Myslel jsem to vážně. Nebo dostaneš přednášku?" škádlil jsem ho.

,,Přestaň, Harry." přišel k nám Remus.

,,Ale no tak." nasadil jsem nevinný obličej. 

,,Tak jdeme." řekla paní Weasleyová. Rozdělila nás do skupin a postupně jsme se přemístili na nástupiště. Popravdě, přišlo mi to zbytečné. Tolik ochrany, když se nic neděje. Nevím, možná jsou trochu paranoidní.

Když jsem nastupoval do vlaku, slyšel jsem, jak se paní Weasleyová loučila. Vlak už totiž dával varovné signály, že brzy vyjede.

,,Pište... chovejte seslušně... Jestli jste si něco zapomněli, pošleme to zavámi... Tak už nastupujte, honem, pospěšte si..." říkala.

,,Nashledanou!" řekl jsem ještě, když se vlak dal do pohybu. 

,,Neměli bychom si najít kupé?" upozornil jsem Rona, Hermionu a Ginny, když se neměli moc k odchodu.

,,Jo jasně." přikývla Hermiona. Prošli jsme celý vlak, až k poslednímu vagónu, kde jsme narazili na Nevilla. Byl to jeden z mála lidí, které jsem považoval za slušné. Byl to dobrý přítel.

,,Ahoj, Harry," zašeptal. ,,Ahoj, Ginny... všude je plno... nemůžu najít místo..."

,,Co to povídáš?" podivila se Ginny, která se kolem něj protlačila a nakoukla do kupé za ním ,,Tady je přece dost místa, je tam jen Lenka Střelenka..."

,,Ahoj, Lenko," pozdravila Ginny, když otevřela kupé. „Můžeme se k tobě posadit?" 

Lenka vzhlédla. Vypadala jako přátelská holka. Jenom na nás přikývla.

,,Děkuji." řekl jsem. Kufr jsem dal do přihrádky na zavazadla a posadil jsem se. Měl jsem stochutí si teď vytáhnout nějakou knihu, abych se nenudil. Ginny se začala bavit s Lenkou, ale neměl jsem zájem poslouchat jejich rozhovor. 

,,Promiňte," slyšel jsem hlas ode dveří, ,,můžu si přisednout?" Vzhlédl jsem. Ten hlas bych poznal kdekoliv. Byl to Henrik.

,,Jistě." přikývla Hermiona.

,,Jsem Henry White." představil se Henrik svým falešným jménem.

,,Hermiona Grangerová." podala mu Hermiona ruku. ,,Tohle jsou Ron Weasley, Ginny Weasley, Neville Longbottom, Lenka Láskorádová a Harry Potter." Henrik na mé jméno nijak nereagoval. 

,,Rád vás poznávám." řekl.

,,Nikdy jsem tě neviděla." podivila se Hermiona.

,,Letos jsem přestoupil. Byl jsem učen doma." řekl Rick. To byl jeho příběh. Vymyšlený ovšem.

,,Musí být pro tebe zvláštní najednou přestoupit." pokračovala v konverzaci.

,,Je to změna. A mám změny rád. Takže mi to moc nevadí." řekl. Evidentně s ní nechtěl mluvit.

,,Nemáš náhodou schůzku prefektů?" zeptal jsem se, abych ji odradil od dalších otázek.

,,Mám!" vykřikla Hermiona, jakoby si teď vzpomněla. ,,Pojď, Rone, jdeme." a vytlačila Rona z kupé. Chtěl jsem se smát. Připadalo mi to vtipné.

,,Ahoj, Rode." zašeptal mi Rick do ucha.

,,Ricku, rád tě vidím." byla to pravda. Políbil bych ho, kdybychom byli sami. A pravděpodobně to potom udělám.

,,Nevíš, jak jsem se na tebe těšil." šeptal dál.

,,Asi ne tak moc, jako já na tebe." zašeptal jsem zpět.

,,Jejda... nazdar, Harry," slyšel jsem ode dveří rozpačitý hlas. ,,Totiž... asi jdu nevhod, co?" neochotně jsem se otočil ke dveřím. Tak stála Cho Changová,chytačka havraspárského famfrpálového mužstva a bývalá přítelkyně Cedrica Diggoryho. 

,,Hmm... nazdar," řekl jsem s nezájmem

,,No..." zaváhala Cho. ,,Víš... jen jsem si říkala, že tě zajdu pozdravit... Tak ahoj." Trochu zrůžověla v obličeji, zavřela dveře a odešla. Zakroutil jsem hlavou. Nijak mě nezajímala. Vlastně mě nikdy nezajímaly holky. Přece jen, jsem gay už od svých lidských dnů.

,,Ta po tobě jde." zašeptal mi Rick.

,,Jenže já mám oči jen pro jednu osobu." zašeptal jsem a dal mu lehký polibek na tvář. Naštěstí se nikdo nedíval. Nemám náladu vysvětlovat, že se známe.

Ron a Hermiona se neobjevili skoro hodinu. Za to jsem byl rád. Bohužel jsem se mezitím musel vypořádat s Ginny. Kdykoli se nebavila s Lenkou, dívala se na mě. Trochu divně, musím dodat. Je mi jasné, že je zlatokopka a doufat, že ztratí zájem, je zbytečné. Rick i vypadal, že ji na místě zabije. Musel jsem ho nenápadně uklidňovat.

,,Mám hlad." byla první věc, kterou jsem slyšel, když se Ron a Hermiona vrátili. A samozřejmě tuhle větu řekl Ron.

,,Takže – z pátého ročníku každé koleje byli vybránidva prefekti," začala Hermiona vysvětlovat, ,,Tedy jeden prefekt a jedna prefektka."

,,A hádejte, kdo je zmijozelským prefektem?" přidal se Ron

,,Budu hádat." řekl jsem a na chvíli jsem se odmlčel, aby to vypadalo, že přemýšlím. ,,Malfoy." řekl jsem nakonec. Ona totiž nebyla jiná odpověď.

 ,,Samozřejmě," přikývl Ron a pojídal čokoládou žábu.

,,A s ním ta absolutní kráva Pansy Parkinsonová!" vybuchla rozzuřeně Hermiona. ,,Jak ta může být prefektkou,když je pitomější než troll po otřesu mozku..." 

,,Koho má Mrzimor?" zeptal jsem se, abych zastavil její chvástání. Málem mě rozbolela hlava.

,,Ernieho Macmillana a Hannah Abbottovou," zamumlal s plnou pusou Ron. 

,,A za Havraspár jsou to Anthony Goldstein a PadmaPatilová," dodala Hermiona. Na Padmu jsem si pamatoval. Ron ji vzal loni na vánoční ples. Z jejího výrazu se jí to moc nelíbilo.

Dál jsem neposlouchal a jen zavřel oči. Představoval jsem si Ricka a mě v posteli. To bylo to, co mi uklidňovalo mysl. Henrik Mikaelson. Člověk, který má mojí důvěru nejdéle. Člověk, kterého miluji celým svým srdcem. Upír, se kterým si představuji svou budoucnost.

,,Měli bychom se převléct." přerušila moje myšlenky Hermiona. Otevřel jsem oči a viděl jsem, že už se někteří převlékají. Tak jsem to udělal taky. Následně vlak zastavil.

PůvodníKde žijí příběhy. Začni objevovat