Původní

26. Kapitola

19.11.1995

Během oběda dorazily kufry z Bradavic, takže na návštěvu nemocnice jsem si mohl obléct normální oblečení.

,,Harry!" vběhl do pokoje nový hlas, když jsem dokončil převlékání.

,,Kjærlighet!" vykřikl jsem a objal Ricka.

,,Jsem rád, že jsem tady." řekl Rick a začervenal se na přezdívku. Dal jsem mu rychlou pusu a společně jsme se vydali ke dveřím. Tam jsme viděli Siriuse, Weasleyovi, Tonksovou a Moodyho.

,,Siriusi, tohle je můj kamarád Henry White. Henry, tohle je můj kmotr Sirius Black." představil jsem Ricka a Siriuse.

,,Rád vás poznávám, pane Blacku." pozdravil ho Rick.

,,Říkej mi Siriusi, Henry." řekl mu Sirius a podali si ruce. Pak jsme se vydali ven. Sirius s námi naštěstí nešel. Zato Tonksovou velice zajímalo, co jsem viděl.

,,Nemáš náhodou v rodině nějakou věšteckou krev, co myslíš?" vyzvídala, když jsme seděli ve vlaku, který nás vezl do středu města.

,,Ne." zavrtěl jsem hlavou. V rodině jsme věšteckou krev vážně neměli. Byl jsem první s tímto darem.

,,Hm," přikývla zamyšleně Tonksová. ,,Takže v tvém případě asi nejde o to, že bys skutečně předpověděl, co se stane, nemyslíš? Chci říct, že nevidíš budoucnost, vidíš přítomnost... A to je zvláštní, co říkáš? Ale užitečné..." Na tohle jsem neodpověděl. 

Na příští stanici jsme vystupovali. Byla to stanice v centru Londýna, takže zde bylo přirozeně plno lidí.

,,Kousek odsud," zabručel Moody, za námi, když jsme vycházeli ven do chladného zimního vzduchu na širokou ulici plnou nejrůznějších obchodů a lidí, kteří shánějí vánoční dárky. ,,Dalo to práci najít pro nemocnici vhodné místo. V Příčné ulici není žádná dost velká budova a strčit ji pod zem jako ministerstvo, to jsme nemohli, protože by to neprospívalo pacientům. Nakonec se podařilo sehnat jeden dům tady. Předpokládalo se, že nemocní sem budou moci chodit nepozorovaně, protože se prostě ztratí v davu."

,,A jsme tady." oznámil Moody o chvíli později. Stáli jsme před velkým, starobylým obchodním domem, který byl z červených cihel a nesl název Berka a Máčel, s. r. o. Budova působila zanedbaně a sešle, a ve výkladních skříních nebylo nic než pár bez ladu a skladu rozestavených otlučených figurín s nakřivo nasazenými parukami, oblečených v modelech, které vyšly z módy  nejméně před deseti lety. Velké cedule na všech zaprášených dveřích hlásaly: Zavřeno za účelem rekonstrukce. 

,,Tak fajn," přikývla Tonksová a shromáždila všechny u výlohy. ,,Jste všichni připravení?" Přikývli a shlukli se kolem ní. Tonksová se s očima upřenýma na neobyčejně škaredou figurínu se naklonila tak těsně k výloze, že se sklo pod jejím dechem zamžilo. ,,Nazdárek," pozdravila, ,,jdeme navštívit Artura Weasleyho." Figurína přikývla a Tonksová spolu s Ginny a paní Weasleyvou prošla skrz sklo a zmizela. Fred, Geoge, Ron, Henry, Moody a já jsme je následovali.

Ocitli jsme se uprostřed místnosti, která vypadala jako přijímací hala. Došli jsme ke stolu, nad kterým byl nápis Informace.

,,Dobrý den," pozdravila paní Weasleyová, když došla ke stolku. ,,Můj manžel, Artur Weasley, měl být dnes dopoledne převezen na jiný pokoj, řekla byste nám laskavě..." 

,,Artur Weasley?" opakovala čarohosteska a přejížděla prstem po dlouhém seznamu před sebou. ,,Ano, první patro, druhé dveře vpravo – to je sekce Daie Llewellyna." 

,,Děkuji," přikývla paní Weasleyová. ,,Tak pojďte, vy bando." Prošli jsme dvoukřídlými dveřmi a šli po chodbě. Cestou jsme potkávali různé lékouzelníky. Šli jsme o patro výš, a na druhých dveřích vpravo jsem uviděl tabulku: