Původní

29. Kapitola

6.1.1996

Dnes byl první školní den po prázdninách. Upřímně, děsil jsem se dnešního večera. A ne nebylo to kvůli nitrobraně. Bylo to kvůli schůzce BA. Dnes sice nebyla, ale i tak jsem jí měl plnou hlavu. A to proto, že se mě mezi hodinami na chodbách oslovovali členové BA a ptali se, kdy bude další schůzka. 

,,Dám vám to vědět obvyklým způsobem, kdy se příště sejdeme," opakoval jsem pořád dokola, ,,dnes večer to ale nejde, musím jít na – hmm... mám doučování z lektvarů." řekl jsem jim, i přestože to nebyla pravda, ale oni to vědět nesmí. A mému doučování se samozřejmě divili. Snape nikoho nedoučuje.

,,Ahoj, Harry." ozvalo se za mnou, když jsme byli kousek od Velké síně. Otočil jsem se a uviděl Cho. Panebože.

,,Ahoj." pozdravil jsem a neměl jsem nejmenší chuť se s ní bavit.

,,Počkáme na tebe v knihovně, Harry." oznámila mi Hermiona a společně s Ronem odešla. Rick se jen postavil za roh. Kdyby bylo potřeba, utrhl by jí hlavu.

,,Měl jsi hezké Vánoce?" zeptala se Cho. 

,,Jo, docela to ušlo." řekl jsem, i když to nebyla pravda. 

,,Ty moje byly dost v pohodě," sdělila mi, ale z nějakého důvodu se tvářila poněkud rozpačitě. ,,Hele... příští měsíc se půjde zase do Prasinek, všiml sis?" 

,,Cože? Ne, nevšiml, co jsem se vrátil, nedíval jsem se ještě na nástěnku." tohle byla lež. Na nástěnku jsem se podíval, takže jsem o tom věděl. A měl jsem pocit, že vím, kam tahle konverzace povede.

,,No, je to na svatého Valentýna..." začala.

,,Chápu. Ty bys asi chtěla...?" nedořekl jsem to. Chtěl jsem, aby to řekla ona.

,,Jen když budeš chtít taky." vyhrkla dychtivě.

,,Nechci." řekl jsem jí.

,,Aha." řekla Cho zklamaně. A po chvíli mlčení odešla. 

,,Jsi úžasný!" vyšel Rick z rohu.

,,Díky." zasmál jsem se a dal mu rychlou pusu.

,,Neměli bychom jít do knihovny?" zeptal se mě Rick a začal odcházet.

,,Počkej chvíli." řekl jsem a došel k němu. ,,Chceš jít na rande v den svatého Valentýna?" zeptal jsem se ho.

,,Jasně. Moc rád." odpověděl mi Rick. 

,,Tak domluveno." řekl jsem a dal mu pusu na tvář. S tím jsme se vydali do knihovny.

V šest hodin večer jsem se vydal do sklepení. Měl jsem schůzku se Snapem ohledně nitrobrany. Upřímně, nechtělo se mi tam, ale věděl jsem, že musím, abych zachoval masku. 

Došel jsem před kabinet. Zaklepal jsem a vešel. Jenže Snapea jsem nikde neviděl. Místnost byla hodně špatně osvětlena. Bylo zde také plno přísad do lektvarů. Z prohlížení místnosti mě vyrušil hlas.

,,Zavřete za sebou ty dveře, Pottere." ozval se ze stínů Snapeův chladný hlas. Rychle jsem dveře zavřel. Potom Snape vyšel ze stínů a pokynul mi k židlím. Posadil jsem se a Snape taky. Upřímně, bylo vidět, že tady ani jeden nechceme být.

,,Dobrá, Pottere, víte, proč jste tady," prohlásil. ,,Ředitel mě požádal, abych vás učil nitrobranu. Mohu jen doufat, že v ní prokážete lepší schopnosti než v lektvarech."

,,Ano," přikývl jsem 

,,Tohle sice není normální vyučování, Pottere," zavrčel na mě Snape a jeho oči se zúžily. ,,ale i tady jsem váš učitel a budete mi proto pokaždé, když promluvíte, říkat pane nebo pane profesore."