Původní

38. Kapitola

16.6.1996

Rychlým krokem jsem šel do nebelvírské věže, abych vzal neviditelný plášť. Lepší by bylo se uvalit pod kouzla neviditelnosti, ale oni je neumí, takže zbyla jen možnost pláště. Ale na druhou stranu, proč si to neudělat napínavé? A napínavou hru mám někdy docela rád.

Rychle jsem proběhl společenskou místností do ložnice, kde jsem si vzal plášť a nůž, který mi Sirius dal. Otevře každý zámek. Ještě jsem popadl ze skrýše medailon. Je načase ho zničit. S tím jsem zase rychle opustil kolej. Prošel jsem pár chodbami a připojil se k Ronovi, Hermioně, Ginny a Luně na konci chodby, ve které měla Umbridgeová kabinet. Rick už nejspíš šel hlídat.

,,Mám to." zněl jsem udýchaně. ,,Můžeme to spustit?" 

,,Dobrá," zašeptala Hermiona. ,,Rone, běž a odlákej Umbridgeovou... Ginny, Lenko, začněte prosím vyhánět lidi z chodby... Harry a já přes sebe hodíme plášť a počkáme, dokud nebude vzduch čistý..." Ron ihned zamířil pryč. Ginny a Lenka se protíraly mezi studenty šestého ročníku, kteří se procházeli kousek od nás.

,,Tak do toho." řekl jsem a přehodil přes mě a Hermionu plášť. Chvíli jsme zůstali stát. Poslouchali jsme však Ginny, jak přesvědčuje studenty.

,,Touhle chodbou jít nemůžete!" upozorňovala je. ,,Ne, je mi líto, budete to muset obejít přes otáčivé schodiště, kousek odtud totiž někdo vypustil škrticí plyn..." Na to byli otrávené protesty. 

,,Já žádný plyn nevidím," namítal někdo nabručeně. 

,,To proto, že je bezbarvý," přesvědčovala ho Ginny vyčerpaným hlasem, ,,jestli ale chceš jít skrz, tak klidně běž, aspoň nám tvoje tělo poslouží jako důkaz pro dalšího pitomce, který nám nebude věřit." Dav pomalu začal řídnout. Zpráva se zřejmě rozšířila, protože se potom nikdo neobjevil. Když byla chodba prázdná, vydali jsme se ke dveřím kabinetu.

,,To bylo dobré." zašeptala Hermiona, když jsme míjeli Ginny. ,,Nezapomeň na signál."

,,Jaký je vlastně signál?" zamumlal jsem. 

,,Hodně nahlas refrén z Weasley je náš král, kdyby viděli, že Umbridgeová jde," odpověděla Hermiona, zatímco jsem strkal čepel nože do skuliny mezi dveřmi a stěnou. Zámek se s cvaknutím otevřel a vešli jsme do kabinetu.

Dveře se zavřely a stáhl jsem plášť dolů. Hned jsem se vydal ke krbu, popadl jsem Letax, hodil do ohně, strčil tam hlavu a vykřikl: ,,Grimmauldovo náměstí dvanáct!" Hlava se mi objevila v krbu v kuchyni. V kuchyni, kde nikdo nebyl. 

,,Siriusi!" zahulákal jsem. ,,Jsi tady, Siriusi?" Věděl jsem, že tom domě je. Jen měl neslyšel.

V kuchyni se ozvalo škrábání. Krátura.

,,To je hlava toho Potterovic kluka, kouká z krbu," informoval Krátura prázdnou kuchyň a vrhal na mě kradmé, podivně vítězoslavné pohledy. ,,Copak tu asi dělá, to by Kráturu zajímalo." 

,,Kde je Sirius, Kráturo?" zeptal jsem se ho. Domácí skřítek se sípavě uchechtl. 

,,Pán někam odešel, Harry Pottere."

,,A kam šel, Kráturo?" zeptal jsem se. Krátura jen vesele zakrákal. ,,Je tady vůbec někdo?"

,,Není tu nikdo, jen Krátura!" odpověděl posměšně skřítek.

,,Šel Sirius na odbor záhad?" Na téhle otázce se Krátura zarazil.

,,Pán se chudáku Kráturovi nesvěřuje, kam chodí." prohlásil tiše skřítek. Než jsem stihl se ještě na něco zeptat, někdo mi vytáhl hlavu z ohně. Když jsem se na dotyčnou osobu podíval, nedivil jsem se, že to byla ta odporná ropucha.