Původní

11. Kapitola

2.9.1995

Dvouhodinovka lektvarů skončila a my se mohli vydat na oběd. Po cestě jsem se odmítal bavit s Hermionou nebo Ronem. Ti se stejně hádali, takže si ani nevšimli, že neposlouchám.

,,Pokazil jsi to schválně?" zeptal se mě Rick. 

,,Jo. Všichni to očekávají. Ať si Harryho Pottera ještě užijí." řekl jsem s lehkým úšklebkem.

,,Chápu to. Řekl jsem ti, jak reagoval Brumbál, když jsem podal žádost o nastoupení sem?" zeptal se mě. 

,,Povídej." vyzval jsem ho.

,,Pozval si mě sem. Když jsem dorazil, řekl, že si myslel že jsem ten upír Henry White. Přesvědčit ho o opaku bylo hodně jednoduché. Stačilo jen, změnit výsledky ze skenů, na kterých se ukazuje, že jsem jen kouzelník." smál se.

,,Ten Brumbál je manipulativní, přitom tak naivní." usmál jsem se.

,,Taky mi to připadalo vtipné." poznamenal Henrik ve chvíli, kdy jsme dorazili do Velké síně.

,,Přece jen jsem doufala, že to s ním bude letos trochu lepší," povzdechla si Hermiona, když jsme se posadili ke stolu, a zněla zklamaně. ,,Chci říct...však víte..." opatrně se rozhlédla kolem, jestli náhodou někdo neposlouchá, ,,...když je teď v Řádu atak."

,,Já nic nečekal," odpověděl jsem jí, ,,přece jen, člověk se nezmění přes noc." 

,,Stejně si od samého začátku myslím, že je Brumbál blázen, když Snapeovi věří. Jaký máme důkaz, že doopravdy přestal pracovat pro Vy–víte–koho?" zeptal se Ron. Zavrtěl jsem hlavou a dál je neposlouchal. Zase se z toho stane hádka.

,,To si vážně myslí, že svět je černobílý?" zašeptal mi do ucha Rick.

,,Upřímně ano." povzdechl jsem si.

,,Tak to jsou hodně naivní." prohlásil Rick a já s ním musel souhlasit.

,,Spíše nevědomí. Nebo si to nechcou připustit." řekl jsem.

,,Nebo ještě nezažili šedou oblast." řekl zpět. 

Oběd skončil a společně jsme se vydali na věštění. Profesorka Trelawneyová není věštec, ale je prorok. Rozdíl je v tom, že prorok pronáší proroctví a jejich znění si nepamatují. Věštec na druhou stranu má vize prostřednictvím snů. Většinou. Já je mám jen tak, ale takových věštců je málo. Vlastně jsem nikoho jako já nepotkal. Ostatní věštci, se kterými jsem se setkal měli vize prostřednictvím snů. V tomhle je rozdíl. Já jsem věštec, ona prorok. Oba tyto dary jsou vzácné. Věštec více. 

Hodina začala. Profesorka nám dala klasickou úvodní řeč o NKÚ a pak zadala úkol. Měli jsme si vykládat náš poslední sen. Ron si stěžoval, že si své sny nepamatuje. Na tuhle hodinu jsem se musel spojit s ním ze dvou důvodů. První byl, že Rick tuhle hodinu nebral a ten druhý byl, že jsem nechtěl vyvolávat nějaká zbytečná podezření. To jsou jediné důvody.

,,Uvědomuješ si vůbec, kolik už těch domácích úkolů máme?" stěžoval Ron, jakmile jsme vyšli z učebny věštění. ,,Binns nám zadal padesáticentimetrový esej o válkách s obry, Snape chce třicet centimetrů o používání měsíčního kamene a teď máme ještě od Trelawneyové celý měsíc snů! Fred s Georgem měli s těmi NKÚ v letošním ročníku pravdu, co? Doufám, že ta Umbridgeová nám nedá nic dalšího..." 'ach naivní Ron', pomyslel jsem si.

Vstoupili jsme do učebny OPČM. Ta ropucha už seděla za katedrou. A vypadala fakt nechutně. Byla celá v růžovém. Nechápejte mě špatně, proti té barvě nemám nic, ale tohle se nedalo popsat jinak. A z mých vizí, by její kabinet vypadal podobně.