Původní

24. Kapitola

19.12.1995

Vánoce se kvapem blížili. Upřímně, letos jsem je měl strávit na Grimmauldově náměstí 12. A protože se mi nelíbila myšlenka, že budu bez Ricka, napsal jsem Siriusovi, jestli by je nemohl strávit s námi. No, stálo mě to dost přesvědčování, ale nakonec to svolil a Rick byl nadšený na vyhlídku Vánoc se mnou.

Ovšem také s tím, že se blížily Vánoce, přicházely i domácí úkoly, ale všechny jsem je měl hotové, abych měl klid. A pozitivní na tom bylo, že jsme včera měli poslední schůzku BA před prázdninami. Vím, že nás mají někdy v dubnu načapat, takže jsem měl i klid z toho, že to nebude trvat tak dlouho. Rick byl během toho všeho naprostou oporou. Ale také to mělo jednu nevýhodu a to Cho. Prakticky je na mě pověšená. Včera mě dokonce políbila, protože jsme stáli pod jmelím. Ten polibek se mi nijak nelíbil a měl jsem ohromnou chuť jí dát facku. Naštěstí jsem se udržel a rychle odešel. Rick přirozeně zuřil a chtěl jít za ní, ale já jsem mu v tom zabránil. Velká pomsta se blíží. Zbývá jen půl roku.

Ovšem dnešní noc nebyla nijak dobrá, protože mě probudilo křičení mého 'jména'.

,,HARRY! HARRY!" křičel mi do ucha Ron a vytrhl mě z vize. Z vize o jeho otci a jelikož si Brumbál myslí, že mám nějaké spojení s Voldemortem, hrál jsem s ním a rozhodl se, že mu tuhle vizi řeknu, aby si udržel své zdání.

,,Tvůj taťka!" zachroptěl jsem. ,,Tvůj taťka... napadli ho...!"

,,Cože?" mluvil Ron nechápavě.

,,Tvůj taťka! Je uštknutý a je to s ním vážné, všude bylo plno krve..." vysvětloval jsem.

,,Jdu pro pomoc!" vyhrkl nějaký vystrašený hlas a  následně jsem slyšel dusot nohou vybíhajících z ložnice. Tehdy mi došlo. že to byl Neville.

,,Člověče... Harry," mačkal ze sebe nejistě Ron, ,,vždyť jsi... jen se ti něco zdálo..."

,,Nic se mi nezdálo! Bylo to skutečné, ne nějaký sen!" skočil jsem mu do řeči.

,,Není ti dobře, Harry," řekl Ron roztřeseně. ,,Neville běžel pro pomoc." 

,,Nic mi není!" vykřikl jsem. ,,Se mnou si hlavu lámat nemusíš, to o taťku by sis měl dělat starosti... musíme zjistit, kde je... ztrácí hrozně moc krve... Byl jsem... byl to obrovský had!"

,,Jsi si jistý?" zeptal se Rick, i když už odpověď znal. 

,,Jo." přikývl jsem.

"Tudy, paní profesorko!" slyšel jsem zezdola Nevillův hlas. Do ložnice vběhla profesorka McGonagallová v kostkovaném županu. Na kořeni kostnatého nosu měla nakřivo posazené brýle. 

,,Co se stalo, Pottere? Kde vás to bolí?" zeptala se. 

,,Jde o Ronova taťku," řekl jsem a posadil se. ,,Napadl ho had a je to s ním moc vážné. Viděl jsem to!"

,,Jak to myslíte, že jste to viděl?" zeptala se McGonagallová a svraštila obočí. 

,,Já nevím... Spal jsem a pak jsem najednou byl tam..." řekl jsem a snažil se znít co nejvíc rozrušeně.

,,Chcete říct, že se vám to zdálo?"

,,Ne!" odporoval jsem. ,,Ze začátku jsem měl úplně normální sen a pak to tohle vidění přerušilo. Bylo to doopravdy – nic, co bych si jen představoval. Pan Weasley seděl na podlaze a spal a napadl ho obrovitý had, všude byla spousta krve, zhroutil se! Někdo musí zjistit, kde je..." McGonagallová na mě jen zírala, jako by viděla něco děsivého.

,,A nelžu a nezbláznil jsem se!" vykřikl jsem. ,,Říkám vám, že jsem to viděl!" 

,,Já vám věřím, Pottere," přikývla stroze McGonagallová. ,,Oblečte si župan, půjdeme za ředitelem."

Teď jsem si byl jistý, že mě bere vážně. Tak jsem si oblékl župan a ještě si nasadil brýle.

,,Vy byste měl jít s námi, Weasley." mínila McGonagallová.

,,Fin skuespillerprestasjon!" vykřikl za mnou Rick, když jsme opouštěli ložnici.

,,Takk!" křikl jsem po něm. Ron se na mě divně podíval, protože mi vůbec nerozuměl.

Cesta do ředitelny byla poměrně rychlá, až na to, že jsme narazili na paní Norissovou, kterou McGonagallová rychle odehnala. Ta kočka se mi nikdy nelíbila.

,,Šumivá bzučivka." ohlásila McGonagallová chrliči, když jsme stáli před ředitelnou. Chrlič okamžitě ožil a uhnul stranou. Upřímně, je docela snadné dostat se do ředitelny. A to proto, že Brumbál má jako heslo sladkosti, takže jen hádáte to správné. Jednoduché, ne?

,,Á, to jste vy, paní profesorko... a... ale!" Brumbál seděl za stolem a před sebou měl nějaké papíry. Kdo ve čtyři hodin ráno pracuje?

,,Pane profesore, Potter měl... hmm... noční můru," oznámila mu McGonagallová. ,,Říká, že..."

,,To nebyla noční můra"" skočil jsem jí do řeči. McGonagallová se na mě jen ohlédla a nepatrně se zamračila.

,,Dobrá, tak to panu řediteli povězte sám, Pottere." pobídla mě.

,,No, totiž... opravdu jsem spal..." začal jsem a snažil se znít otřeseně. ,,Nebyl to ale obyčejný sen! Opravdu se to stalo... viděl jsem to..."zhluboka jsem se nadechl. ,,Ronova taťku, pana Weasleyho, napadl obrovský had!" Mé prohlášení zůstalo chvíli viset ve vzduchu.

,,Jak jsi to viděl?" zeptal se mě velice tiše Brumbál, ale nepodíval se na mě. I tak jsem poznal, že z toho má radost. Že se potvrzuje jeho teorie.

,,No... já nevím," odpověděl jsem. ,,Asi v hlavě..."

,,Tak jsem to nemyslel," zarazil mě Brumbál stále klidným hlasem. ,,Měl jsem na mysli... jestli si vzpomínáš... hmm... Kde jsi byl, když jsi sledoval, jak k tomu útoku došlo? Jestli jsi třeba stál vedle oběti, nebo ses na to díval seshora?"

,,Byl jsem tím hadem," řekl jsem, abych ho přesvědčoval o jeho pravdě. ,,Viděl jsem to všechno jeho očima."

,,Je Artur vážně zraněný?" zeptal se Brumbál po chvíli ticha. Teď byl jeho hlas důraznější.

,,Ano." přisvědčil jsem. Chvíli opět nikdo nic neříkal. Pak ovšem Brumbál vstal a oslovil dva obrazy, které visely skoro u stropu.

,,Everarde!" vyštěkl. ,,A vy také, Dilyso!" Čaroděj a čarodějka na obrazech, kteří do teď byli ponořeni do hlubokého spánku, okamžitě otevřeli oči.

,,Poslouchali jste?" otázal se Brumbál.

,,Samozřejmě," potvrdila čarodějka.

,,Ten muž, o kterého jde, má rudé vlasy a brýle," poučil je Brumbál. ,,Budete muset vyhlásit poplach, Everarde, a dohlédnout na to, aby ho našli správní lidé..." Oba přikývli a ztratili se z obrazů.

,,Everard a Dilysa jsou dva z nejslavnějších bývalých bradavických ředitelů," vysvětloval Brumbál. ,,Těší se oba takové proslulosti, že jejich podobizny visí i v jiných významných kouzelnických institucích. A protože se mezi vlastními podobiznami mohou volně pohybovat, budou nám schopni povědět, co se děje jinde..."

,,Pan Weasley ale může být kdekoli!" řekl jsem, i když jsem přesně věděl, kde je.

,,Posaďte se prosím, všichni tři," vyzval nás Brumbál, a choval se jako bych nic neřekl. ,,Bude možná pár minut trvat, než se Everard a Dilysa vrátí. Buďte tak laskavá, paní profesorko, a sežeňte nějaké židle." McGonagallová mávla hůlkou a vyčarovala tři židle. Posadil jsem se a podíval se po Brumbálovi. Stál u Fawkese, kterého pohladil ho po hlavě, a probudil ho.

,,Budeme potřebovat, abys nám dal výstrahu." promluvil Brumbál tichým hlasem. S tím fénix zmizel. Pár minut jsme tam seděli bez jakéhokoli slova. A pak to bylo přerušeno.

Překlad: Fin skuespillerprestasjon! - Pěkný herecký výkon! (norština)

Takk! - Díky! (norština)