Původní

22. Kapitola

4.11.1995

Pondělní ráno probíhalo normálně. Ve Velké síni jsme po třech měsících viděli Hagrida, jak sedí u učitelského stolu. Ne všichni studenti z toho byli nadšení. To ovšem neplatí o Fredovi s Georgem, kteří radostně zavýskli a proběhli uličkou mezi mrzimorským a nebelvírským stolem, aby mu potřásli rukou. Jiní, mezi nimi i Parvati a Levandule, si vyměnili zachmuřené pohledy a potřásli hlavou. Upřímně, já z toho také neměl radost a to z prostého důvodu. Jeho hodiny jsou totiž nebezpečné, stejně jako jeho fascinace nebezpečnými zvířaty. 

,,Jsi rád, že bude Hagrid zase učit?" zeptal se mě při snídani Ron.

,,Nadšený." řekl jsem a snažil se neznít sarkasticky.

,,Slyšel jsem o něm nějaké věci." připojil se do konzervace Rick.

,,Jako co?" zeptala se ho Hermiona.

,,Jako třeba, že se v jeho třídě je snadné zranit." prohlásil Rick. A dál nikdo nic neříkal.

........................................................................................................................................................

5.11.1995

Druhý den nastala první hodina s Hagridem. S Rickem jsem se vydali k Hagridově hájence, když jsme si ho všimli na okraji Zapovězeného lesa. Abych byl upřímný, bál jsem se toho, co bude dnes na hodině probírat. Aby to zase nebylo nebezpečné a pak se nemuselo řešit zranění. S největší pravděpodobností Malfoye.

,,Dneska budem pracovat tady!" volal Hagrid rozjařeně na přicházející studenty a ukazoval hlavou na temné stromy za sebou. ,,Nebudem aspoň tak na větru. A voni maj stejně radši tmu."

,,Co má radši tmu?" slyšel jsem, jak se Malfoy chraptivě ptá svých kumpánů. ,,Co říkal, že má radši tmu – slyšeli jste to?"

,,Připravený?" zeptal se energicky Hagrid a rozhlédl se po třídě. ,,Tak fajn, tendle vejlet do lesa jsem si skovával pro váš pátej ročník. Říkal jsem si, že bysme se na ty potvůrky mohli zajít podívat do jejich přirozenýho prostředí. Abyste věděli, to co budem dneska študovat, je vobrovská vzácnost! Počítám, že jsem nejspíš jedinej v celý Británii, komu se podařilo je vochočit."

,,Jste si ale jistý, že jsou doopravdy ochočení, že ano?" ubezpečoval se Malfoy a panika v jeho hlase byla jasně zřetelná. ,,Protože by to nebylo poprvé, co jste na hodinu přivedl divou zvěř, nemám pravdu?" Narážel na incident ze třetího roku, kdy ho napadl hippogriff. I když, byla to jeho vina.

,,Samozřejmě že jsou vochočený," ujistil nás Hagrid, zamračil se a nadhodil si mrtvou krávu, kterou držel, na rameni o něco výš. 

,,A co vás takhle zřídilo v obličeji?" chtěl vědět Malfoy. 

,,Ty se starej vo sebe!" okřikl ho rozčileně Hagrid. ,,A teď, pokavaď už jste skončili s těma hloupejma votázkama, poďte za mnou!" a vydal se do Zapovězeného lesa. My jsme ho následovali.

,,Máš představu, co by to mohlo být?" zeptal se mě po cestě Rick.

,,Mám." přikývl jsem. A skutečně jsem ji měl. 

,,Řekneš mi ji?" zeptal se Rick.

,,Stejně to za chvíli uvidíš. Tedy ty určitě." zašeptal jsem mu.

,,Aha." přikývl Rick a pochopil to.

Po zhruba deseti minutách jsme došli na místo, kde stály stromy tak hustě u sebe, že tu vládlo příšeří jako za soumraku. Hagrid hekl námahou, shodil půlku krávy na zem, o krok ustoupil a obrátil se čelem k studentům, kteří se k němu většinou pomalu ploužili od stromu ke stromu a bázlivě se rozhlíželi, jako by čekali, že se na ně každým okamžikem něco vrhne. A bohužel pro ně, neviděli by to přicházet.

,,Poďte sem ke mně, jen poďte," povzbuzoval je Hagrid. ,,Abyste věděli, vůně toho masa je sem tak jako tak přiláká, ale já je stejně radši zavolám, poněvač bude lepší, když budou vědět, že jsem to já." a s tím se otočil, dal si vlasy z obličeje a vydal jakýsi podivný ječivý výkřik. Nikdo se tomu nezasmál, všichni se docela báli toho, jak se to rozléhalo.

Hagrid zaječel ještě jednou. Uplynula minuta, kterou všichni strávili tím, že se nervózně ohlíželi a pátrali mezi stromy po případné první známce blížícího se neznámého nebezpečí, které by ovšem, jak jsem říkal, neviděli. A když se Hagrid nadechoval, že zavolá potřetí, z přítmí vystoupil testrál. Chvíli si nás prohlížel než se zakousl do mrtvého masa. 

,,Proč Hagrid nezavolá ještě jednou?" zašeptal zmateně Ron, který si stoupl vedle mě. Testrála totiž neviděl. Většina studentů měla na tváři stejný zmatek. 

,,Je hezký." zašeptal mi do ucha Rick a já jsem jen přikývl.

,,Podívejte, támhle jde další!" upozornil je pyšně Hagrid, když se v temnotě mezi stromy objevil druhý testrál. Ten si přitáhl složená kožnatá křídla blíž k tělu a sklonil hlavu, aby mohl zatnout zuby do masa. ,,Takže –kdo je vidí, ať zvedne ruku." Zvedl jsem ruku stejně jako Rick. Ještě jsem viděl Nevilla se zvednutou rukou.

,,Jo, bodejť... já věděl, že ty je uvidíš, Harry," pronesl Hagrid vážně. ,,A ty taky, Neville, co? A eště..."

,,Promiňte," ozval se posměšně protáhlým hlasem Malfoy, ,,ale co bychom vlastně měli vidět?" Hagrid jen ukázal na na mršinu ležící na zemi. Celá třída na ni několik vteřin upřeně zírala, pak několik lidí překvapeně zalapalo po dechu a Parvati nahlas vyjekla. Bylo jasné, že pohled na to, jak se od kostí odtrhávají kousky masa a ve vzduchu mizí neznámo kam, musel být opravdu velice zvláštní. Teda pro ně.

,,Co to má být?" zeptala se vyděšeně Parvati a schovala se za nejbližším stromem. ,,Co žere to maso?" 

,,Testrálové," odpověděl pyšně Hagrid a Hermiona, která stála vedle mě tiše sykla, jako by konečně něco pochopila. ,,Bradavice jich maj celý stádo. A teď, kdo z vás..."

,,Ti ale nosí strašlivou, strašlivou smůlu!" skočila mu do řeči vyděšená Parvati. ,,Říká se, že na toho, kdo je vidí, sesílají všechna možná příšerná neštěstí. Profesorka Trelawneyová mi jednou říkala..."

,,Ale kdepak," uchechtl se Hagrid, ,,to jsou jenom pověry, vopravdu, vůbec smůlu nenosej, jsou navopak moc chytrý a užitečný! Je teda fakt, že zrovna tyhle moc práce nemaj, většinou jen tahaj školní kočáry, pokud teda Brumbál necestuje někam daleko, kam se nechce přemístit – a koukněte, tady jdou eště dva..." Z lesa se vynořila další dva testrálové. Jeden prošel těsně kolem Parvati, ta se otřásla a přitiskla se ke stromu.

,,Myslím, že teď jsem něco cítila!" vypískla. ,,Nejspíš je někde blízko mě!"

,,Nemusíš se bát, von ti neublíží," uklidňoval ji Hagrid. ,,No tak fajn. A kdo mi poví, proč je některý z vás viděj a jiný ne?" Ani mě nepřekvapilo, když zvedla ruku Hermiona.

,,Testrály vidí jenom ten," odpověděla Hermiona, ,,kdo někdy viděl smrt."

,,Tos řekla přesně," pochválil ji slavnostně Hagrid, ,,deset bodů pro Nebelvír. Tak poslouchejte, testrálové..."

,,Ehm, ehm." ozvalo se za námi. Dorazilo Umbridgeová. Tohle nebude dobré.