Původní

Epilog

17.6.1996

Byly toho plné noviny. Porážka Voldemorta a taky to, že Harry Potter je ve skutečnosti Roderick Alexander, jeden z nejznámějších upírů. Byl to pro ně opravdu šok. To, že jsem v Bradavicích studoval pět let a taky se mnou vzali Ricka. Samozřejmě tam bylo prohlášení všech svědků. A taky otázky na Brumbála ohledně Grindewalda. Tohle jsem si užíval úplně nejvíce. Že se musel přiznat, že Grindelwald vůbec nebyl mrtvý a že je jen uvězněný. Nic víc však neprozradil a vůbec se mu nedivím. Kdyby přiznal, že s Grindewaldem byli milenci, zničilo by to jeho obraz. A to za žádnou cenu nechtěl.

Momentálně jsem seděl v ložnici ve vile a prohlížel si Denního věštce. Bylo tam toho vážně hodně. Taky Popletal odstoupil. Konečně. A taky jsem měl schůzku v Gringottových. Celý majetek Potterů jsem převedl na Nevilla Longbottoma. Přece jen, je to Lilyin kmotřenec a také člověk, který byl, narozdíl od Rona, Ginny a Hermiony, mým skutečným přítelem. Tak jsem to na něj přepsal. Dozví se to v den jeho narozenin, což je za měsíc a třináct dní. Vím, že to dobře využije.

,,Něco zajímavého?" zeptal se mě Rick, který seděl vedle mě.

,,Vlastně ne." řekl jsem a odložil noviny.

,,Tak nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě a položil si hlavu na moji hruď.

,,Pojedeme na dovolenou?" zeptal jsem se ho a hladil ho po vlasech.

,,A kam?" 

,,Kam chceš." zašeptal jsem Rickovi do ucha.

,,Pojedeme do Evropy." rozhodl se Rick po chvíli mlčení.

,,Dobře." odpověděl jsem a věnoval mu láskyplný polibek. Rick ho s rychlostí a radostí oplatil. Bylo fajn, že jsme po deseti měsících sami a už to tak zůstane. Nic nás nerozdělí. A upřímně, zabiji každého, kdo se o to pokusí. A Rick to má úplně stejně. A já bych neměnil. Přece jen, jsme spřízněné duše. Po tisíci letech jsme spolu. Máme pouto, které nikdo nerozbije. A taky jsem získal zpět svoji svobodu. Zbavil jsem se Voldemorta, Brumbála a celého kouzelnického světa. A to je pro mě konečná svoboda.