Původní

23. Kapitola

5.11.1995

,,Ehm, ehm." ozvalo se znovu.

,,Aha, pěkně vítám!" pozdravil s úsměvem Hagrid, když konečně zjistil, odkud zvuk vychází. 

,,Dostal jste vzkaz, který jsem vám dnes ráno poslala do hájenky?" zeptala se Umbridgeová pomalým a zřetelným hlasem, jakoby mluvila k cizinci, který má ještě navíc dlouhé vedení. ,,Že přijdu na vaši hodinu na inspekci?"

,,No jasně," ujistil ji zvesela Hagrid. ,,To jsem rád, že jste nás tady našla. Jo, teda jak vidíte... nebo možná ne...vidíte je? Probíráme dneska testrály..."

,,Co prosím?" otázala se hlasitě profesorka Umbridgeová, přiložila si k uchu stočenou dlaň a zamračila se. ,,Co jste říkal?"

,,No... testrály!" opakoval nahlas. ,,Velký... teda...vokřídlený koně, však víte!" Umbridgeová na něj pohlédla s povytaženým obočím a něco si zase zapisovala do notesu.

,,No... tak dál..." obrátil se Hagrid zpět ke třídě s lehce nervózním výrazem. ,,Hmm... co jsem to říkal?" 

,,Má... zjevně... velmi špatnou... krátkodobou...paměť," huhlala Umbridgeová tak hlasitě, že ji všichni zřetelně slyšeli.

,,Chce aby ji všichni slyšeli, že?" zašeptal mi do ucha Rick.

,,Chce ho nechat vyhodit. Víš, že nemá ráda nikoho kromě čistokrevných. Sama je ovšem polokrevná. Je stejně pokrytecká jako Voldemort." zašeptal jsem mu tak, aby to nikdo neslyšel.

,,Těším se na den, kdy se jí budu moci pomstít." zamumlal Rick. Nenápadně jsem ho chytil za ruku a uklidnil ho. 

,,Už vím," rozpomněl se po chvilce Hagrid, rozpačitě zašilhal po notesu profesorky Umbridgeové, ale pokračoval. ,,Jo, chtěl jsem vám povědít, jak to příde, že máme celý stádo. Tak teda, začli jsme s jedním hřebcem a pěti kobylama. Tendleten," poplácal po hřbetě testrála, který se objevil jako první, ,,se jmenuje Tenebrus, toho mám obzvlášť rád, je první, kterej se narodil tady v lese..."

,,Jste si vědom toho," skočila mu Umbridgeová do řeči, ,,že v klasifikaci Ministerstva kouzel jsou testrálové vedeni jako nebezpeční."

,,Testrálové nejsou nebezpečný! Je teda fakt, že člověka uměj pokousat, když je něčím pořádně namíchne..." uchechtl se Hagrid. Upřímně, souhlasil jsem s ním. A navíc, ne všichni je vidí.

,,Při představě... násilí... projevuje... známky... potěšení." mumlala si Umbridgeová a znovu drápala do notesu.

,,Ale no tak... dejte si říct!" přesvědčoval ji Hagrid a tvářil se už trochu znepokojeně. ,,Pes vás přece taky pokouše, když ho vyprovokujete, že jo... ale testrálové maj akorát špatnou pověst kvůli tý souvislosti se smrtí...Lidi si dřív mysleli, že vidět testrála je špatný znamení, jasný? Prostě to nechápali, víte?" Na tohle Umbridgeová nic neřekla. Naštěstí, protože mi ty její poznámky už lezly na nervy.

Jenže sotva do notesu dopsala, podívala se na Hagrida a pokračovala: ,,Pokračujte prosím v normální výuce. Já budu zatím chodit mezi studenty a položím jim pár otázek." a zamířila ke studentům. Konktrétně k Pansy Parkinsonové.

,,No... takže," koktal Hagrid a zjevně se snažil dodat své hodině znovu nějaký řád, ,,zpátky k testrálům. Jo. Vmnoha směrech jsou to vopravdu skvělý zvířata..." 

,,Povězte mi," oslovila Umbridgeová Pansy Parkinsonovou, ,,rozumíte profesoru Hagridovi dobře, když vám něco vykládá?"

Její odpověď byla téměř nesrozumitelné z důvodu toho, že se marně snažila potlačit chichotání.

,,Ne... protože... no, totiž... dost často je to... jen takové chrochtání!" A Umbridgeová si tu odpověď pravděpodobně zapsala do toho pitomého notesu.

Hagrid se ovšem snažil chovat, jakoby Pansyinu odpověď neslyšel a pokračoval: ,,Jo... teda... čím jsou vlastně testrálové užitečný. Když si je vochočíte, jako tudle čeládku, už nikdy se nikde neztratíte. Maj úžasnej orientační smysl, stačí jim říct, kam se chcete dostat..."

,,Samozřejmě pokud vám rozumějí." dodal hlasitě Malfoy a Parkinsonová se zhroutila v dalším záchvatu křečovitého smíchu. Obrátil jsem oči v sloup.

,,Vy testrály vidíte, že ano, White?" zeptala se Umbridgeová Ricka. Ten jen přikývl. ,,,Koho jste viděl zemřít?" vyptávala se lhostejným tónem.

,,Mé sourozence a rodiče." odpověděl jí Rick s kamennou tváří. Samozřejmě, viděl daleko více úmrtí, ale tohle byla první, která viděl.

,,A co jim říkáte?" zajímala se Umbridgeová a mávla rukou směrem k testrálům.

,,Považuji je za nádherná zvířata. Přece jen, jsou docela zajímaví, nemyslíte?" řekl Rick. Teď si ovšem Umbridgeová nic do notesu nezapsala. Asi to nebylo to, co chtěla slyšet.

,,No, Hagride," otočila se ke své 'oběti' ,,myslím, že už vím o vaší výuce dost. Výsledky inspekce dnešní hodiny dostanete do deseti dnů." A odešla s úsměvem, který mi ještě víc připomínal, jak vypadá jako ropucha. 

Po jejím odchodu hodina netrvala tak dlouho a za půl hodiny jsme už byla na cestě zpět k hradu.

,,Ta odporná, prolhaná, slizká stará šereda!" běsnila Hermiona po cestě zpátky.

,,Hermiono, víme o co jí jde." snažil se jí uklidnit Rick.

Hermiona se ovšem chovala jakoby ho neslyšela a pokračovala ve svém běsnění. ,,Je vám jasné, kam tím vším míří? Je to jen další důkaz toho, že je zaujatá vůči křížencům – chce z Hagrida udělat nějakého připitomělého trolla, a to jen proto, že jeho matka byla obryně. A něco takového... Není to fér, tohle přece vůbec nebyla špatná hodina... Chci říct, že bych se nedivila, kdybychom brali třaskavé skvorejše, ale testrálové jsou fajn... A Hagrid je předvedl fakt skvěle!"

,,Umbridgeová ale tvrdí, že jsou nebezpeční." připomněl Ron. Nechtěl jsem poslouchat hádku a ani její stěžování, takže jsem jen zrychlil, abychom už byli v hradu. 

,,Nechceš se vyhnout hodině?" zeptal jsem se Ricka, když jsme byli kousek od skleníků.

,,Jo. A můžeme udělat žert na tu ropuchu." řekl Rick a zablýsklo se mu v očích. Když jsme došli na nádvoří, zkontroloval jsem, že jsme sami, než jsem začal kouzlit.

,,Invisibilis simus. Vestigia nostra nemo audire potest." řekl a jsem a zakouzlil Ricka a pak i sebe. Tím jsme se stali neviditelnými a nikdo by neslyšel naše kroky.

S tímhle očarováním jsme se vydali do kanceláře Umbridgeové. Když jsme tam došli, poslouchali jsme za dveřmi, jestli tam náhodou není. A k našemu štěstí, nebyla. 

,,Per ostium ibimus." zašeptal jsem a společně jsme mohli projít dveřmi. Místnost byla stejně nechutná jako posledně. Bohužel.

,,Co jí uděláme?" zeptal se mě Rick.

,,Takovou malou pomstu." ušklíbl jsem se. Nejprve jsme jí očarovali místnost, aby byla celá černá. Následně jsme jí pod křeslo vložili petardy, takže když si sedne, začne takový menší ohňostroj. Ale hlavně jsme jí očarovali dveře. Tak, že když z téhle místnosti vyjde, ocitne se na Astronomické věži.

,,To by stačilo. Velká pomsta bude později." řekl jsem. A samozřejmě jsme si schovali magický podpis. S tím jsme tuhle místnost opustili. Nejdřív jsem odčaroval dveře a potom, v opuštěné chodbě, jsem nás zbavil neviditelnosti.

,,Jdeme do ložnice." zašeptal jsem Rickovi. Společně jsme se vydali docela rychle. Po řečení hesla Buclaté dámě, jsme prošli do společenky a následně přímo do ložnice. Tam jsme si lehli na moji postel a přitulili se k sobě. Upřímně, už mi tohle scházelo, jen tak ležet se svou láskou v náručí. A taky se nemůžu dočkat na reakci Umbridgeové. Ovšem ta, bude muset chvíli počkat, ale je to jen malá pomsta. Ta na konci školního roku, bude o hodně větší. To slibuji.

Překlad: Invisibilis simus. Vestigia nostra nemo audire potest. - Ať jsme neviditelní. Nikdo nesmí slyšet naše kroky. (latina)

Per ostium ibimus. - Projdeme dveřmi. (latina)