Původní

16. Kapitola

9.9.1995

A jaká to byla pravda. Jakmile jsme vešli do učebny, viděli jsme ji u katedry a přeslazeně se na nás usmívala. Všichni se hned posadili a vytahovali učebnici. Ron mezitím podrobně líčil Hermioně hodinu věštění a já to rychle nastínil Rickovi.

,,Tohle zatím nic nebylo." zašeptal jsem mu nakonec a Rick se mnou souhlasil. A než jsme stačili říct něco jiného, vyzvala nás Umbridgeová k pozornosti.

,,Odložte hůlky," přikázala s úsměvem a ti, kteří měli tolik optimismu, že své hůlky vytáhli, je zastrčili zpět do tašek. ,,Protože jsme minulou hodinu dokončili první kapitolu, chtěla bych, abyste si dnes všichni nalistovali stranu devatenáct a začali číst druhou kapitolu. Nejčastější obranné teorie a jejich kořeny. A nemusíte se u toho bavit!" Poté se posadila za katedru a nepřestala se přitom usmívat tím strašně falešným úsměvem.

Všichni ve třídě si povzdechli. Nechtělo se jim zase jen číst. K čemu je teorie, když to neumíte provést v praxi? Hermiona se zničehonic přihlásila. Umbridgeová se jí všimla a místo toho, aby ji ignorovala, přišla přímo k ní.

,,Co se děje, slečno Grangerová?" zeptala se jí falešným hlasem

,,Já už mám druhou kapitolu přečtenou," oznámila Hermiona. 

,,Dobrá, tak pokračujte třetí kapitolou." 

,,Tu už jsem taky četla. Mám přečtenou celou učebnici." Umbridgeová zmateně zamrkala, ale rychle se vzpamatovala.

,,Dobrá, v tom případě mi jistě můžete sdělit, co Šmíral říká v patnácté kapitole o protikouzlech." 

,,Říká, že protikouzla nejsou vlastně přesný název," odpověděla pohotově Hermiona. ,,Tvrdí, že protikouzlo je jen termín, kterým lidé označují svá zaříkadla, když chtějí, aby to ostatním znělo přijatelněji. Já s tím ovšem nesouhlasím," 

,,Vy s tím nesouhlasíte?" přerušila ji. 

,,Ne, nesouhlasím," potvrdila Hermiona. ,,Pan Šmíral nemá zaříkadla rád, že? Já se ale domnívám, že mohou být velice užitečná, používají-li se z důvodu obrany." 

,,Tak vy se domníváte, ano?" ušklíbla se Umbridgeová. ,,Bohužel se obávám, že v této třídě záleží spíše na názorech pana Šmírala než na vašich, slečno Grangerová." 

,,Ale..." nadechla se Hermiona a chtěla pokračovat. 

,,To by stačilo," zarazila ji profesorka Umbridgeová. ,,Odebírám nebelvírské koleji pět bodů, slečno Grangerová." a vrátila před lavice a postavila se čelem k celé třídě. 

,,Proč?" neodpustil jsem si otázku.

,,Nepleť se do toho!" napomenula mě šeptem Hermiona, ale já ji ignoroval. Měl jsem dost její povahy.

,,Za narušování mé výuky nesmyslnými připomínkami," odpověděla pohotově Umbridgeová na mou otázku. ,,Mým úkolem je používat při výuce metod schválených ministerstvem a k těm rozhodně nepatří vést studenty k tomu, aby se vyjadřovali k záležitostem, o nichž prakticky nic nevědí. Vaši předchozí učitelé tohoto předmětu vám možná poskytovali větší volnost, ale vzhledem k tomu, že ani jeden z nich – snad jen s výjimkou profesora Quirrella, který se alespoň očividně omezil na výuku problematiky přiměřené vašemu věku – by při ministerské inspekci neobstál..." 

,,No jasně! Quirrell byl vynikají učitel až na to, že koktal a jakoby se bál vlastního stínu!" vykřikl jsem. V tu chvíli se Umbridgeová usmála.

,,Máte školní trest, pane Pottere." řekla mi šťastně.

,,A za co?" zeptal jsem se, i když jsem to věděl.