Původní

43. Kapitola

16.6.1996

S Rickem jsem se přemístil do Bradavic. Upřímně, byli jsme tu jen pro naše věci. A také vyřízení věcí se Snapem. 

Jako první jsme popadli naše věci z koleje a přemístili je do mé vily v Cambridgi. Potom jsme se vydali do sklepení za Snapem. Ani jsem se neobtěžoval klepat a hned jsem vešel.

,,Co tady chcete, Pottere?" zavrčel na mě. Před vstupem jsem si na chvíli nandal kouzlo.

,,Jen si s vámi něco vyřídit." pronesl jsem naprosto klidně. A kouzlo jsem zrušil. Snape na sobě nedal nic znát. ,,Tak aby bylo mezi námi jasno. Nejsem James Potter a nejsem jeho syn. A i kdybych byl, nedává vám to právo chovat se tak, jak jste se choval. Nejsem totiž někdo, s kým byste si chtěl hrát. Já jsem Roderick Alexander. Nejstarší a nejmocnější bytost na planetě. Takže vás varuji. Přestanete studenty šikanovat, nebo budete mrtvý. A nemluvím o rychlé smrti. Mluvím o pomalé a bolestivé. Na konci mě budete prosit, abych vás zabil. A věřte mi, viděl jsem plno lidí, jak někoho mučí. Mám zkušenosti, které vy nikdy mít nebudete. Takže mě nepokoušejte." zavrčel jsem.

,,Rode, uklidni se." pošeptal mi Rick. Po jeho hlase jsem se vážně uklidnit. A abych měl ještě lepší pocit, proklel jsem Snapea. Poslal jsem na něho opakující kouzlo. To znamená, že si bude prožívat své nejhorší vzpomínky, dokud se nepoučí. Kouzlo to pozná samo. Po tomhle jsem opustil sklepení.

,,Á, Potter." uslyšel jsem za sebou hlas. Otočil jsem se a viděl jsem Draca Malfoye.

,,Čekal jsem, kdy tě uvidím, Malfoyi." řekl jsem konverzačním tónem. ,,Mimochodem, tvůj drahý tatíček je na cestě do Azkabanu." ušklíbl jsem se.

,,To je tvé zbožné přání, Pottere." ušklíbl se na mě Malfoy.

,,Ale není. Ministerstvo konečně zjistilo, že tvůj tatík je Smrtijed. Taková škoda, že zbytek svého života stráví v Azkabanu, nebo ho rovnou odsoudí k smrti. Kdo ví? A co bude s tebou? Komu budeš chodit žalovat." řekl jsem posměšně.

,,Lžeš, Pottere."

,,Ale vůbec ne. Každopádně užij si život, Malfoyi." řekl jsem a nenápadně ho začaroval. Udělal jsem z něj napůl fretku. Lehce jsem se zasmál a opustil Bradavice. Společně jsme se přemístili do vily.

,,Konečně sami." zašeptal Rick, když jsme vešli do vily.

,,Máme čas jen pro sebe. Co chceš dělat?" zeptal jsem se.

,,Co takhle malou oslavičku?" zeptal se mě Rick. Jen jsem přikývl. Rick mě začal líbat a pomalu stahovat oblečení. Já mu dělal to samé. A nechali jsme se unášet vášní.