Harry Potter není tím, za koho se vydává.
Je to úplně někdo jiný.
Není úplný kouzelník a je mu víc, než celému Fénixovému řádu dohromady.
Pojďte se podívat na jeho příběh.
Probíhá v knize Fénixův řád.
Bylo vánoční ráno. Hned jak jsem se probudil, viděl jsem u postele dárky. Ron měl už svou hromádku napůl rozbalenou a Rick jen ležel v posteli.
,,Letos je to slušná nadílka," sdělil mi Ron přes kupu vánočních papírů. ,,Díky za ten kompas na koště, ten je skvělý, rozhodně lepší než dárek od Hermiony. Ta mi dala domácí úkolníček..." Zakroutil jsem hlavou a sám došel k dárkům od postele. Speciálně jsem našel ten od Hermiony. Dala mi totéž. Sirius a Remus mi dali sadu báječných knih nazvanou Praktická obranná kouzla a jejich použití proti černé magii, v nichž byly pohyblivé barevné ilustrace všech popisovaných protikouzel a kleteb. Protočil jsem očima. Samozřejmě, že mi dali něco takového. Hagrid mi poslal chlupatou hnědou peněženku s ostrými zuby, které měly pravděpodobně sloužit jako ochrana proti zlodějům. Upřímně, byl to příšerný dárek. Od Tonksové jsem dostal malý fungující model Kulového blesku. Ron mi daroval obrovskou krabici Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, pan a paní Weasleyovi ručně pletený svetr jako obvykle a pár bochánků plněných sekaným masem, a od Dobbyho jsem dostal neuvěřitelně příšerný obraz. Pak už zbýval jen jeden dárek. A ten od Ricka. Otevřel jsem ho a našel v něm keltský náramek.
,,R-Henry" vydechl jsem a došel k němu. Pevně jsem ho objal. ,,Děkuju." pošeptal jsem.
,,Nemáš za co." zašeptal zpět. Něco takové jsem chtěl už dlouhou dobu. Už v dobách Keltů se mi strašně líbil, ale nikdy jsem neměl odvahu si ho nechat udělat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kde jsi to vzal?" zeptal jsem se, když jsem se odtáhl.
,,V jedné dílně. Tam dělal muž, který je potomek Keltů a je to ještě k tomu upír. Tak jsem ho poprosil, jestli by mi to prodal. Patřilo to jeho předkům a prý to má nějakou magickou ochranu." řekl mi.
,,Fakt děkuju." řekl jsem mu znovu a znovu ho objal. Z objetí nás odtrhl zvuk. Konktrétně zvuk přemisťování. U mé postele se totiž objevili Fred a George.
,,Veselé Vánoce," pozdravil George. ,,Raději ještě chvilku nechoďte dolů."
,,Proč ne?" podivil se Ron.
,,Mamka už zase brečí," oznámil sklesle Fred. ,,Percy jí poslal svůj vánoční svetr nazpátek."
,,Ani k němu nic nenapsal," dodal George. ,,Nezeptal se, jak se daří taťkovi, nezašel ho navštívit, prostě nic."
,,Snažili jsme se ji utěšit," pokračoval Fred. ,,Říkali jsme jí, že Percy je jen smrdutá hromada krysích bobků."
,,Jenže to nezabralo," povzdechl si George a vzal si jednu čokoládovou žabku. ,,Tak se jí ujal Lupin. Počítám, že bude lepší nechat ho, aby jí trochu zvedl náladu, než půjdeme dolů na snídani."
,,Tomu tedy říkám příkladný syn." poznamenal sarkasticky Rick.
,,A tys poslal své rodině dárky?" zeptal jsem se ho sarkasticky, i když jsem odpověď znal.
,,Moje rodina si myslí, že jsem mrtvý. Proč se obtěžovat?" zeptal se rétoricky a já se zasmál.
,,Máš recht." přikývl jsem. Po tomhle jsme se převlékli a následně se vydali do kuchyně.
Po obědě se Weasleyovi vydali na návštěvu pana Weasleyho. Já se z toho společně s Rickem vykroutil a zalezli jsme si v pokoji. Jenže uprostřed našeho společného času, mě vyrušila vize.
,,Co vidíš?" zeptal se mě Rick. Poznal, kdy jsem měl vizi.
,,Brumbál má další plán. Chce abych se učil nitrobranu." řekl jsem po chvíli.
,,Tu umíš dokonale." poznamenal.
,,Ale to on neví. A navíc, bylo mi jasné, že tu vizi nenechá jen tak." vysvětlil jsem.
,,Kdo tě bude učit? Brumbál?"
,,Ten?" odfrkl jsem si. ,,Má v hlavě moc informací, které mi nesdělí. Ne, pošle sem našeho profesora lektvarů."
,,Snapea?" vyjekl Rick. ,,On tě nenávidí. Co si myslí?"
,,Tak tohle vážně netuším. Myslíš, že chce, aby mě nenáviděl ještě víc?"
,,Lze jen těžko pochopit, co se tomu starci honí hlavou." zakroutil hlavou.
,,To máš pravdu." přikývl jsem. ,,A co na něj přestat myslet a užít si Vánoce?"
,,Souhlasím." řekl Rick. S tím jsem si navrátil svůj původní vzhled a společně jsme se přemístili do vily kousek od Cambridge.
,,Tak to je po půl roku doma." řekl Rick, když spadl rovnou na pohovku. Zasmál jsem se a sedl si vedle něj.
,,Jsi spokojený se životem?" zeptal jsem se po chvíli mlčení.
,,Na začátku ne." řekl a podíval se na mě. ,,Ale pak jsem potkal tebe. Změnil si mi ho k lepšímu a za to jsem rád. Teď jsem se svým životem spokojený."
,,A ty?" zeptal se chvíli po své odpovědi.
,,Já naopak na začátku spokojený byl. Měl jsem skvělý život s rodiči a všemi v kmeni. Ovšem poté, co jsem se stal nesmrtelným, jsem spokojený nebyl. Neměl jsem nikoho. Celou dobu jsem spíše přežíval, i když jsem si to docela užíval. Chyběla mi však láska a pak jsem se setkal s tebou. To mi dalo naději na to, že můžu mít tu lásku, o které jsem snil." říkal jsem. Rick měl slzy v očích. Naklonil se a políbil mě.
,,Miluji tě." zašeptal mi.
,,A já tebe." pošeptal jsem zpět.
,,Jsem připravený." zašeptal mi po chvíli.
,,Na co?" zeptal jsem se, i když jsem měl pocit, že odpověď znám.
,,Posunout náš vztah." řekl a začal mě líbat na krk. S tím jsem to nevydržel a sundal z něho oblečení.
,,Jsi si jistý, že to chceš?" ujišťoval jsem se.
,,Jsem." ujistil mě. A s tím jsem se pustil ze řetězu a ztratil jsem poslední zbytky své kontroly.
