Původní

39. Kapitola

16.6.1996

,,Tichošlápek?" vyjekla profesorka Umbridgeová a dychtivě otáčela hlavou ode mě ke Snapeovi. ,,Kdo je Tichošlápek? Co je kde ukryté? Co tím myslí, Snape?" 

,,Nemám sebemenší ponětí," odpověděl chladně Snape. ,,Až budu chtít, aby na mne někdo pokřikoval nesmysly, Pottere, nabídnu vám drmolivý dryák. A vy, Crabbe, trochu povolte. Jestli se Longbottom udusí, bude to znamenat spoustu otravného papírování a obávám se, že to budu muset uvést ve vašem doporučení, budete-li se někdy ucházet o zaměstnání." S rozhodným prásknutím za sebou zavřel dveře.

,,Dobrá," prohlásila Umbridgeová a vytáhla hůlku. ,,Jak myslíte...žádná jiná možnost už mi nezbývá... tady jde o víc než jen o otázku školní kázně... v téhle věci jde o bezpečnost ministerstva... ano... ano..." Zdálo se, jakože se k něčemu přesvědčuje. ,,Nutíte mě k tomu, Pottere... dělám to nerada," promlouvala Umbridgeová, a nepokojně přešlapovala z nohy na nohu, ,,ale účel někdy světí prostředky...pan ministr určitě pochopí, že jsem neměla na vybranou..." Malfoy ji sledoval s hladovým výrazem ve tváři. ,,Kletba Cruciatus by vám měla rozvázat jazyk," pokračovala tiše. 

,,Ne!" vřískla Hermiona. ,,To je přece nezákonné, paní profesorko!" Umbridgeová si jí však nevšímala. ,,Ministr by určitě nechtěl, abyste porušila zákon, paní profesorko!" křičela Hermiona. 

,,Co Korneliusovy oči nevidí, to jeho srdce nebolí," poznamenala Umbridgeová ,,Také se nikdy nedozvěděl, že jsem loni v létě poslala na Pottera mozkomory, a přece toho s velkým potěšením využil jako příležitosti k jeho vyloučení."

,,Poslala jste mozkomory, které jsem ani neviděl?" zeptal jsem se posměšně. ,,Evidentně jste je poslala na špatnou adresu."

 ,,Cruc.." nedořekla Umbridgeová zaklínadlo.

,,NE!" zaječela Hermiona. ,,Ne – Harry – musíme jí to říct!"

,,Ani náhodu!" vykřikl jsem a hrál s ní její hru.

,,Musíme, Harry, stejně to z tebe vypáčí, tak... tak k čemu to je dobré?" Hermiona se tiše rozplakala.

,,Vida, vida, vida!" zajásala Umbridgeová a zatvářila se vítězoslavně. ,,Slečinka Rejpalová nám zodpoví pár otázek. Tak do toho, děvče, do toho!"

,,Moc – moc se všem omlouvám," štkala Hermiona, ,,ale – já to prostě nesnesu..." 

,,Správně, děvče, tak je to správně!" pobízela ji Umbridgeová. ,,Tak tedy... s kým se to Potter před chviličkou bavil?" 

,,No," vzlykla Hermiona do dlaní, ,,chtěl si promluvit s profesorem Brumbálem." Protočil jsem oči. Ovšem, že to svede na něj. Pravděpodobně je to součástí jeho plánu.

,,S Brumbálem?" opakovala dychtivě Umbridgeová. ,,Vy tedy víte, kde Brumbál je?" 

,,No... vlastně ne!" fňukala Hermiona. ,,Zkoušeli jsme Děravý kotel na Příčné ulici, pak Tři košťata a dokonce i Prasečí hlavu..."

,,Ty náno hloupá! Brumbál přece nebude vysedávat v hospodě, když po něm pátrá celé ministerstvo!" zařvala Umbridgeová a zklamání se vrývalo do každého povadlého rysu její tváře. 

,,Jenže... jenže my jsme mu potřebovali říct něco důležitého!" zakvílela Hermiona a držela si dlaně ještě pevněji přitisknuté k obličeji.

,,Ano?" pohlédla na ni Umbridgeová s náhlým novým zájmem. ,,A copak jste mu chtěli říct?" 

,,Chtěli... chtěli jsme mu povědět, že už je p–připravená," zalykala se Hermiona.