Původní

41. Kapitola

16.6.1996

Hned se kolem nás začali objevovat postavy s maskami. Smrtijedi. Nikdo z nich to nečekal.

,,Sem s tím, Pottere," opakoval Lucius Malfoy a natáhl ruku ke mně. ,,Sem s tím," vyzval mě ještě jednou Malfoy. 

,,Kde je Sirius?" zeptal jsem se. Několik Smrtijedů se rozesmálo a uprostřed skupinky se vítězoslavně ozval drsný ženský hlas. ,,Pán zla má vždycky pravdu!"

,,Vždycky!" opakoval jako ozvěna Malfoy. ,,Tak už mi tu věštbu dejte, Pottere!"

,,Chci vědět, kde je?" obořil jsem se na Malfoye.

,,Děťátko še nám plóbudilo štlachy a mysli ši, že to, čo še mu zdálo, še dooplavdy stalo," posmívala se žena. 

,,Nic nedělej." zamumlal jsem směrem k Ronovi.

,,Slyšíte ho? Slyšíte ho? On dává těm fakanům pokyny, jako by se s námi chystal bojovat!" posmívala se žena. 

,,Jistě, ty neznáš Pottera tak dobře jako já, Belatrix," poznamenal tiše Malfoy. ,,Strašně rád si hraje na hrdinu a Pán zla o téhle jeho slabosti moc dobře ví. Tak už mi dejte tu věštbu, Pottere!"

,,Vím, že tady Sirius je!" nedal jsem si říct. Několik Smrtijedů se opět rozesmálo

,,Je načase, abyste se poučil, že sny jsou něco jiného než život, Pottere," ušklíbl se Malfoy. ,,A teď mi dejte tu věštbu, nebo budeme nuceni použít hůlky."

,,Tak to zkuste!" odsekl jsem a zvedl jsem hůlku stejně jako Ron, Hermiona, Ginny, Neville, Lenka a Rick. Smrtijedi však nezaútočili. Nechtěli rozbít tu věštbu.

,,Dejte mi tu věštbu a nikomu nebudeme muset ublížit," vyzval mě chladně Malfoy. 

,,To určitě!" zavrčel jsem. ,,Já vám dám tuhle – věštbu, říkáte? A vy nás pak necháte, abychom se v klidu vrátili domů, co?"

,,Accio věšt..." začala Belatrix. Na její útok jsem byl připraven, a tak jsem vykřikl: ,,Protego!" Její kouzlo jsem odrazil.

,,No ne, náš maličký Potter ví, jak se tahle hra hraje," zavrčela. ,,Dobrá, tak tedy..." 

,,ŘÍKAL JSEM NE!" rozkřikl se na Belatrix hromovým hlasem Lucius Malfoy. ,,Jestli to rozbiješ...!" A tímhle mi potvrdil, že se to nemá rozbít. Nenápadně jsem se ušklíbl.

Belatrix odstoupila od svých kolegů a sundala si kápi, takže ukázala svůj obličej. Musím říct, že vypadala lépe než na fotce v Denním prorokovi.

,,Potřebuješ přesvědčit důkladněji?" zeptala se a hruď se jí dmula přerývaným dechem. ,,Jak je libo – popadněte tu nejmenší," nařídila Smrtijedům, kteří stáli vedle ní. ,,Ať se podívá, jak budeme tu holku mučit. Ujmu se toho sama." Smrtijedi se shlukli kolem Ginny. 

,,Jestli chcete na někoho z nás zaútočit, nejdřív budete muset rozbít tohle," oznámil jsem a pokynul hlavou k věštbě v mé ruce. ,,A řekl bych, že vašeho šéfa příliš nepotěší, když se vrátíte bez toho, co vy na to?" Belatrix se nepohnula, jen na mě upřeně zírala. ,,No tak," pokračoval jsem, ,,co je to za věštbu, o kterou tady jde?" 

,,Co je to za věštbu?" opakovala Belatrix a z tváře se jí vytratil úšklebek. ,,Děláš si legraci, Harry Pottere." 

,,Ne, nedělám si legraci," ujistil jsem ji. ,,Proč o ni Voldemort tak stojí?" Několik Smrtijedů užasle zasyklo. 

,,Ty se opovažuješ vyslovit jeho jméno?" zašeptala Belatrix.

,,Ovšemže." přikývl jsem. ,,Vůbec mi nedělá vyslovit nahlas jeho jméno. Proč by ne? Strach ze jména zvyšuje strach ze samotné věci. A já se ho nebojím. Klidně řeknu Vol..."