Původní

37. Kapitola

16.6.1996

Dnešním dnem jsem zakončil zkoušky NKÚ. Poslední zkouška byla z Dějin čar a kouzel, takže to nebyl vůbec žádný problém. Byla až odpoledne, takže jsem kousek dopoledne proseděl u knihy a poznámek, stejně jako všichni ostatní. Všichni studenti se učili a byli z toho docela nervózní a upřímně se jim nedivím. Binns není nejlepší učitel, takže se nikdo neučil a teď na to doplácí.

A když nastal čas zkoušky, byl jsem v naprostém klidu. Něco jsem napsal, něco vynechal, něco napsal špatně, něco částečně špatně. Chápete. A ke konci zkoušky jsem cítil, jak se mi někdo snaží dostat do hlavy. Bylo mi jasné, kdo to je, tak jsem toho člověka nechal, aby mi to ukázal. A upřímně, to co jsem viděl, mě nepřekvapilo. Viděl jsem, jak Siriuse má Voldemort v síni proroctví. Je jasné, že tohle je past, ale musím tam. Dneska to totiž všechno skončí. 

Hned jak zkouška skončila, okamžitě jsem odešel na ošetřovnu. Hledal jsem McGonagallovou. Když jsem tam vstoupil, tak mi Pomfreyová řekla, že ji převezli do svatého Munga. Tvářil jsem se při té informaci vyděšeně. Hned poté jsem odešel.

,,Harry!" vyhrkla okamžitě Hermiona a zatvářila se nesmírně vyděšeně, když mě spatřila. ,,Co se stalo? Jsi v pořádku? Není ti nic?" 

,,Kdes byl?" chtěl vědět Ron. 

,,Pojďte se mnou!" vyzval jsem je. ,,Tak pojďte, musím vám něco povědět." Odvedl jsem je do jedné prázdné učebny. ,,Voldemort má Siriuse!" vyhrkl jsem na ně, když se zavřely dveře. 

,,Cože?" 

,,Jak to..." 

,,Viděl jsem to. Před chviličkou u zkoušky." 

,,Ale... ale kde? Jak se to stalo?" vyptávala se Hermiona.

,,Já nevím, jak," odpověděl jsem. ,,Vím ale přesně, kde jsou. Na odboru záhad je místnost plná regálů, na kterých je spousta takových malých skleněných koulí, a oni jsou na konci řady číslo devadesát sedm... snaží se Siriuse využít k tomu, aby mu odtamtud opatřil to, o co mu jde... mučí ho... a říká, že až to bude mít, zabije ho!" zněl jsem zpanikařeně.  ,,Jak se tam dostaneme?" 

,,D–dostaneme?" zeptal se po chvíli ticha Ron. 

,,Jak se dostaneme na odbor záhad, abychom Siriuse zachránili!" opakoval jsem. 

,,Ale... Harry..." zakoktal chabě Ron. 

,,Co? Co?" falešně jsem se rozčiloval. 

,,Harry," pípla vyděšeně Hermiona, ,,totiž... jak... jak se Voldemort dostal na ministerstvo kouzel, že si toho nikdo nevšiml?" 

,,Jak to mám vědět? Já se ptám, jak se tam dostaneme my?" zeptal jsem se jasně. Způsoby sice znám, ale kde je v tom sranda?

,,Ale... Harry, zamysli se přece," vybízela mě Hermiona. ,,Je pět hodin odpoledne... na ministerstvu kouzel je teď určitě spousta zaměstnanců... jak by se tam mohli Voldemort a Sirius dostat, aby je přitom nikdo neviděl? Harry... jsou to nejspíš dva nejhledanější kouzelníci na celém světě... Myslíš, že by dokázali nepozorovaně proniknout do budovy plné bystrozorů?" 

,,To já nevím, ale je mi to jedno. Třeba na odboru záhad je nějaká tajná chodba. Nikdy tam nikdo nebyl, když jsem tam..." nedořekl jsem.

,,To tys tam nikdy nebyl, Harry," připomněla mi tiše Hermiona. ,,Jen se ti o tom místě zdálo, to je všechno." 

,,Nejsou to obyčejné sny!" vykřikl jsem. ,,Jak jinak mi vysvětlíš ten případ s Ronovým taťkou? Co to mělo znamenat? Jak to, že jsem věděl, co se mu stalo?" 

,,Na tom něco je," připustil tiše Ron a pohlédl na Hermionu

,,Je to ale všechno tak... tak nepravděpodobné." zakvílela zoufale Hermiona. ,,Harry, jak se mohl pro všechno na světě Voldemort zmocnit Siriuse, když ten byl celou dobu na Grimmauldově náměstí?"

,,Třeba už to tam nevydržel a chtěl prostě trochu na vzduch," uvažoval Ron s obavami v hlase. ,,Už dávno přece z toho domu toužil vypadnout..."

,,Proč ale," trvala na svém Hermiona, ,,proč by proboha Voldemort chtěl využít zrovna Siriuse, aby získal tu zbraň, nebo co to vlastně je?"

,,Je mi jedno, jaký měl důvod. Teď je nejdůležitější Siriuse zachránit." namítal jsem. V tu chvíli vešli do učebny Rick, Ginny a Lenka.

,,Ahoj." pozdravil Rick. ,,Co tady řešíte?" zeptal se.

,,Měl jsem vizi. Siriuse drží Voldemort." řekl jsem mu.

,,To musí být falešné!" vykřikla Ginny.

,,Co ho nejdříve kontaktovat?" navrhla Hermiona. 

,,A jak?" zeptal jsem se.

,,Budeme muset použít krb u Umbridgeové a pokusit se s ním spojit," prohlásila Hermiona a při pomyšlení na takovou akci se zatvářila k smrti vylekaně. ,,Umbridgeovou zase nějak odlákáme, budeme ale potřebovat hlídky a k tomu nám budou prospěšné Ginny, Lenka a Henry."

,,Jasně, jdeme na to," přikývla okamžitě Ginny, i když pořádně nechápala o co jde.

,,Tak fajn." přikývl jsem.

,,Tak tedy... hmm... jeden z nás bude muset najít Umbridgeovou a... a poslat ji někam opačným směrem, nedovolit, aby šla k sobě do kabinetu. Mohli bychom jí namluvit... já nevím... že Protiva jako obvykle provedl nějakou rošťárnu..." mluvila nervózně.

,,Já se o to postarám," nabídl se ihned Ron. ,,Řeknu jí, že Protiva dělá kůlničku na dříví třeba z učebny přeměňování, ta je od jejího kabinetu na míle daleko. A taky mě napadá, že bych Protivu nejspíš přesvědčil, aby to doopravdy udělal, kdybych ho potkal."

,,Dobře," souhlasila Hermiona a přecházela sem a tam. ,,Budeme taky muset zabránit v přístupu k jejímu kabinetu studentům, až se budeme dobývat dovnitř, protože jinak jí někdo ze zmijozelských určitě poběží žalovat." 

,,Můžeme si s Lenkou stoupnout každá na jeden konec chodby," navrhla okamžitě Ginny, ,,a varovat lidi, aby tam nechodili, protože to tam někdo zamořil škrticím plynem." Hermionu zjevně překvapilo, jak pohotově se Ginny s takovým výmyslem vytasila, Ginny však jen pokrčila rameny. ,,Fred s Georgem měli v plánu to před odchodem udělat," vysvětlila.

,,Fajn," přikývla Hermiona. ,,To znamená, Harry, že ty a já se schováme pod neviditelný plášť, proklouzneme dokabinetu, ty si promluvíš se Siriusem..." 

,,On tam není, Hermiono!" namítal jsem. 

,,Chci říct, že si můžeš – můžeš si ověřit, jestli Sirius je nebo není doma, a já zatím budu hlídat. Myslím, že bys tam uvnitř neměl být sám, Lee už přece prokázal, že okno je slabým místem, když jí tam posílal ty hrabáky."

,,Dobře." přikývl jsem.

,,Já budu hlídat v polovině cesty a dám vám vědět, jestli Umbridgeová půjde." navrhl Rick.

,,Tak fajn, jenže i když to všechno uděláme takhle, myslím, že nemůžeme počítat s více než pěti minutami," uvažovala Hermiona ,,Určitě ne, když tu kolem čenichá Filcha ten pitomý vyšetřovatelský sbor." 

,,Pět minut bude stačit," ujistil jsem ji. Pět minut vážně stačit bude. Na to, aby nás chytla. ,,Tak pojďte, jdeme..."

,,Teď?" vyjekla ohromeně Hermiona.

,,Ano, teď. Cos myslela, že to necháme až po večeři nebo co? Hermiono, Siriuse právě teď mučí!" vykřikl jsem. 

,,Já – no dobře, prosím," přikývla zoufale. ,,Tak běž, přines neviditelný plášť a sejdeme se u kabinetu na konci chodby, dobře?" Místo odpovědi jsem se vyřítil z učebny.