Na pokraji všeho

1. Jules

Toto léto bylo určitým způsobem zvláštní. A vlastně i školní rok předtím, abych řekla pravdu... Poslední rok základní školy se buďto nemůžete dočkat, až ji opustíte, nebo vás při každé procházce na chodbě dojme nostalgie, protože s každým místem máte spojenou nějakou vzpomínku. Támhle je jídelna, kde jste se tolikrát dělili o palačinky se svou nejlepší kamarádkou a paní Hoggenová vás měla ráda, takže pokud jste chtěli napodruhé přidat, udělala to - ach, ty vzpomínky! A zde je učebna anglickeho jazyka - tam jste si poprvé uvědomili svou spisovatelskou touhu, kterou jste poté přičetli k zájmu o film a došlo vám, že chcete být publicistka a scénaristka! I ty vzpomínky! A zde je skříňka Jaspera Barrena... Byla jsem kombinací nostalgika a netrpělivého studijního maniaka, a to obojí z velké části kvůli Jasperovi.

Jasper na Richmondskou základní školu přestoupil v čtvrté třídě a všichni si ho ihned zamilovali. Byl o rok starší než já, roztomilý, blonďatý a zrovna začal chodit do ragby. O jeho prvních třech rocích na základní škole se nevědělo vůbec nic, a možná i to bylo okouzlující - že byl záhadou. A taky byl chuligán. Možná vypadal jako andílek, ale s kluky z ragbyového týmu se choval neslušně, povýšeně a arogantně - a že s nimi byl čím dál tím častěji. I přesto jsem se do něj však zamilovala.

***

První tři roky jeho pobytu na naší základce jsem ho zpovzdálí nenáviděla. Sebral mi veškerou popularitu u učitelů, takže byl najednou jejich oblíbencem on, ne já - to byla jedna z věcí, které mě štvaly. Další bylo to, že i můj bratr Lucius, v té době student střední školy chápal, proč jsou z něj všichni unešení. "Týjo," hvízdnul jednou, když kolem nás Jasper prošel. "J, coby gay a tvůj bratr ti říkám, že chápu, proč jsou z něj všichni vedle. Je fakt..."

"Konvenčně atraktivní?"

Luc se zastavil a hodil po mně udivenou grimasu. "Četla jsem si jeden článek," vysvětlila jsem.

"Oukej, nerde. Ale jo... Je jako mužská verze Heleny. Nemyslíš? "

"No," protáhla jsem,"jeho Paridem se ale rozhodně nestanu."

Luc se zasmál. "Jasně, J." Mrkl na mě. "Pokud to říkáš, věřím ti."

***

Jenomže pak přišla šestá třída a já jsem si jednoho krásného, slunečného jarního dne povídala se svou nejlepší kamarádkou Anne při cestě do školy. Nebylo to nic neobvyklého... Anne bydlí jen o blok dál, takže mě vždycky doprovází. Ale to naše konverzace byla tím zlomovým bodem.

"Jules, vidělas, jak dneska Jasper a ostatní tancovali macarenu bez trička?" otázala se mě Anne a zachichotala se.

"No jasně," kývla jsem. Byla jsem už ve stadiu, kdy jsem Jaspera aspoň tolerovala - nebo jsem si aspoň myslela, že je to tolerance.

Anne chvíli šla potichu, ale po chvíli se ozvala. "Hej, Jules... Proč vlastně Jaspera tak nenávidíš?"

Ta otázka mě trochu zarazila. "To není pravda," vymáčkla jsem ze sebe. "Možná dřív jsem ho fakt nenáviděla, to jo, ale už nějakou dobu to tak není."

Anne sklopila oči k zemi, což mi bylo podezřelé. "Anne? Chceš něco říct?"

"No... nemyslíš, že si spíš začínáš přiznávat, že se ti líbí?"

Zastavila jsem se tak prudce, že knížky pod paží - Kdo chytá v žitě, Na větrné hůrce a Evžen Oněgin - spadly na zem. Jala jsem se je sbírat, především proto, abych zakryla své bůhvíproč červené líce. "Nesmysl," prohlásila jsem. "Rozhodně."

Když jsem však dorazila domů, udělala si úkoly, chvíli si zahrála na klavír a podívala se na kus dokumentu o herečkách padesátých let s tátou, došlo mi, jak moc jsem jen lhala. A to byl pouze začátek.

***

Jasper odešel na Richmondskou střední a mě zbýval ještě jeden rok a pár měsíců, kdy jsem se pilně připravovala na to, co je to střední škola. Našla jsem svůj styl oblékání, zahrnující spoustu hnědé a černé, sak, košil, vest a kravat, ale taky jsem napsala scénař, podle kterého jsme poté já, Luc coby režisér a herec a má starší sestra Clara coby herečka, natočili minifilm. Takže ne... Můj poslední rok na základní škole nebyl jen o nostalgii a chtíči útěku. Ale lhala bych, kdybych řekla, že Jasper mě nepronásledoval téměř na každém kroku a já se ho nemohla dočkat.