Na pokraji všeho

27. Jasper

"Už běžím!"
Před tím, než zvonek zadrnčel, jsme s mamkou a Reggsem stáli v kuchyni, poslouchali Taylor Swift a pekli sušenky na bratrovu školní soutěž, kterou doopravdy musel vyhrát, "páč hlavní cenou je Lego Kapitána Ameriky", jak nám veledůležitě připomněl. "I like shiny things," zanotovala máma. Reggs se u hnětení těsta zazubil a zabroukal: "But I'd marry you with paper rings..." Oba se podívali na mě a já jsem si pomyslel, že tohle je důvod, proč jsem opustil tým. "Ah ah, that's right, you're the one I want!" zařval jsem na celou kuchyň, takže se Reggs rozhihňal a máma pobaveně zahvejzdala.
V tom se ozval ten hnusnej zvuk bzučáku a já jsem teda zvolal, že už jdu. Přišel jsem ke dveřím, rychle je otevřel a... Stála tam ona. Jules.
V tu chvíli jsem nad ničím nepřemýšlel, jen jsem se jí díval do světle hnědejch očí a cítil se... Klidnej. A spokojenej, s úlevou na vrchu. Byla tady, to bylo vše, na čem záleželo. Na sobě měla károvanou vestu s bílou košilí, červenou vázankou a hnědýma kalhotama, a vypadala... Krásně. Nadějně. Jako něco, na čem jsem závisel, ale od čeho jsem věděl, že současně jsem schopnej se odpoutat a vzlítnout.
Jules se usmívala, zrůžovělá, prameny blond vlasů spletený ve francouzským copu a na očích brejle, takže jsem najednou byl taky celej rozzářenej. "Ahoj," řekla.
"Čau," vydechl jsem já, idiotsky.
"Kdo je to, Jaspere?" zavolala na mě znepokojeně máma. Po tom, jaký to bylo o Halloweenu s tátou, se víc zajímala o to, co se děje, ale bylo to milý i otravný současně.
"Jules, mami!" zakřičel jsem zpět. "Ona..." Pohlédl jsem na ni a musel jsem se zazubit, když jsem viděl, jak zadržuje smích. "Je tu kvůli doučování!"
"Tak ji pozvi dovnitř, chci jí ukázat novou vláčkodráhu!" zvolal Reggs nadšeně. S Jules jsme však oba věděli, že dneska to je o nás. A je to upřímný.
"Ne, mami, Reggsi... My si jen promluvíme venku," houkl jsem.
"Vezmi si bundu!" odpověděla máma a Jules to nevydržela a rozesmála se. Vypadala tak... Odpočinutě. V pořádku, jako že má všecko vyřešený... I mě. Ucejtil jsem najednou knedlík v krku a začal jsem se obávat. Věděl jsem, co přijde; že to bude těžký, protože takový coming out vždycky je. Pojí se s ním strach, nejistota a obavy, jak mi řek' Joel. Oblíkl jsem si tedy bundu a vyšel s Jules před náš barák.
Chvíli jsme šli mlčky, blízko sebe, velice blízko - a vypadalo to že to ani jednomu z nás vůbec nevadí. Pak Jules konečně promluvila a zabodla svý oči laskavě do těch mých. "Prý ses spřátelil s Joelem," prohodila s překrásným úsměvem. Přestože se to zdálo být nemožný, pokusil jsem se nad tím přemejšlet. "No, dalo by se to tak říct," usoudil jsem nakonec. Teď jsem věděl, že už jde o něco jiného, když byl běžnej pokec za námi. Teď jsme se vznášeli a snažili se přijít na to, jestli lze lítat.
"Já..." Jules byla očividně nervózní, stejně jak já. Pak najednou upřela své oči na mě a řekla: "Jaspere, ani nevím, jestli se mi vůbec kdy Joel líbil. Líbil se mi jako platonická spřízněná duše, se kterou mám mnoho společného? Ano, mám ho v tomto směru neskutečně ráda, stejně jako Anne. Ale myslím, že mé zveličené pocity byly něco, čím jsem se snažila zdůvodnit, proč pro mě inteligence už není vše. Myslím, že jsem se cítila špatně, taky s obavami z výsledků..." Povzdechla si. "Je tu ten obrovský tlak, víš? Měla bych mít skvělé známky a přijímat kariérní příležitosti, které jsou důležité pro mou budoucnost, ale taky myslet na kluky. A pokud obojí nezvládám na sto procent - což je pravda - tak nejsem nejlepší. A já, já... Doopravdy jsem chtěla být nejlepší, tak dlouho - a pořád chci. Ale učím se, že jsou tu i jiné, důležitější hodnoty. Nevím, zda-li to celé dává smysl, mám v sobě zmatek, prostě..." Pomalu mě chytila za ruku a propletla svý prsty s mými. Srdce jsem měl až v krku. "Líbíš se mi ty, Jaspere," zaculila se, tváře narůžovělý. "Joel je jen kamarád, k čertu s tím."
A bylo to tady. Teď jsem měl já říct, co cítím - a že jsem toho měl dost na srdci - , ale nejdříve byl na řadě... Coming out. Pravda, k čertu s tím.
"Děje se něco?" zpozorněla Jules a mírně se zamračila, nejspíše obavami.
"Já... Musím ti něco říct," vypadlo ze mě. "Nevím, jestli, no... Jestli ti to nebude vadit."
"Co je to?" špitla Jules se všemi těmi složitými pocity zrcadlícími se v jejích pozornejch očích.
"Jsem... Já jsem asexuální," vypadlo ze mě. Cítil jsem, jak se potím, a tak jsem pustil Julesinu ruku, přerušil oční kontakt a zrudl jako rak.
Jules to očividně pár sekund zpracovávala, a pak se zeptala pouze: "Co by to znamenalo pro náš vztah?"
Polknul jsem. "Intimita... Je pro mě něco jinýho než pro většinu lidí. Vztah pro mě znamená jiný druhy vyjádření pocitů, ale neuvěřitelně si jich vážím, možná ještě víc. Hlavní jsi pro mě ty, Jules," podíval jsem se na její zmatenou, ale milou a chápavou tvář, která mi dodala naději. Třeba byl můj strach zcela zbytečnej. "Znamenáš pro mě celej svět, ale jinak, než by se to očekávalo. Nechci od tebe to, co bych měl, co ostatní kluci a lidi obecně očekávají, že by se mělo stát. Prostě... Jsi krásná a laskavá, chytrá a okouzlující, a to mě k tobě přitahuje. Ale bojím se, že ti to nebude vyhovovat." Že to nikomu nebude vyhovovat, dodal jsem v duchu. Má největší obava, samota tohoto druhu.
Jules se ke mně naklonila a znovu propletla naše prsty, ale tentokrát mi ruku stiskla a usmála se tak vřele, že mi spadl kámen ze srdce, který se pak prudce rozbušilo. "To je v pořádku," prohlásila přesně to, co jsem chtěl nejvíce ze všeho slyšet - jako by to byla pohádka. A pak mě jemně, ale silně a moc hezky současně, políbila.