Na pokraji všeho

10. Jasper

Přišel jsem do koupelny, popadl ze sušáku na prádlo svůj ručník a zavřeštěl do něj. Proč, proč, proč? Vyznělo to jako pitomá žádost o ruku. Takhle se přece komplimenty neskládaj!

Ve skutečnosti jsem si ale prostě odmítal připustit, že věci se změnily. Přesněji řečeno můj vztah k Jules... Vždycky se mi líbily holky, který byly o něco chytřejší jak já, ale Jules Hickinson? Mělo to být jen stupidní doučování, kdy jsem si měl na příkaz svých spoluhráčů rugby trochu pohrát s jejími city ke mně... A já se místo toho snažil potlačit myšlenku, že Jules je víc než fajn a že se mi možná trošku začíná líbit. Skoro ji neznáš, Jaspere, připomněl jsem si. Takhle se komplimenty neskládaj, pamatuj si to, ty debile.
***
"A taky Beryllium a Baryum," dodal jsem zbývající dva kovy alkalickejch zemin a hrdě jsem se začervenal. Dělal jsem pokroky.
"Výborně!" zvolala Jules a s rozzářeným úsměvem dvakrát tleskla. "Takže, na ten test z chemie jsme se už učili..."
"Teďka už zbejvá jen zhodnocení tý knížky do angliny," přikývl jsem.
"Jo." Jules si popravila stuhu ve vlasech. Dneska byla oblečená víc žensky - malý černý šaty s bílým krajkovým límečkem a vázankou, tmavej svetřík a černý balerínky. Slušelo jí to, ale snažil jsem se na to nemyslet.
Pohodila hlavou: "Takže, Velký Gatsby. Názory, myšlenky, pohnutky?" zazubila se. Byla už celkem hodně uvolněná.
"Buchananovi jsou příšerní," začal jsem.
"Rozveď to," poručila mi Jules. Kluci z rugby by mi řekli, abych ji sesadil, ale já to neudělám, protože... Já nevím. Stojím na pomyslný lávce mezi respektem žen a chtíčem pocitu nadřazenosti, a nevím, k čemu se přiklonit... K tomu, v co mě máma vychovala, ale v reálným životě jsem kvůli tomu byl Uplakánek Jasper, nebo k tomu, co mě zvejhodňuje na úkor půlky planety? Řeknu vám to: ve většině případů volím mámu, ale jen tehdy, pokud neandrtálci mý generace nejsou poblíž.

"No... Daisy si neuvědomuje následky věcí, který podělá. A Tom je..." Pokrčil jsem rameny. "Tom je prostě kretén."
Jules se zahihňala. "A co si myslíš o postavě Gatsbyho?"
"Je to frajer," zasmál jsem se. "Jenom se moc nechává unést pocity." Jako já, došlo mi. Aspoň ta druhá část...
"A taky je pěkně naivní, důvěřivej a obětavej," dokončil jsem své shrnutí postavy Jaye Gatsbyho.
Jules kývla. "Jo. A už sis zvolil hlavní téma, o kterém budeš mít tu esej?"
"No... Vlastně ne," přiznal jsem. Jules se zakousla do jablka. "Tak na to půjdeme jinak," zahuhňala. "Na která hlavní témata se ta kniha zaměřuje?"
"Eh..." Nevěděl jsem odpověď, ale najednou mi došlo, o čem tu esej chci napsat. "O postavě Jordan Bakerový," vyjekl jsem. "O tom chci napsat tu esej."
Jules na mě chvíli mírně udiveně zírala, ale pak se rozesmála. "Neřekla bych to do tebe, ale je to skvělé téma, Jaspere!"
A já se najednou soustředil jen na její úsměv, rozesmáté oči a došlo mi, že pocity jsou k ničemu... Že je mi Jules Hickinson víc než sympatická.