Na pokraji všeho

26. Joel

"Zajímavé je to, že v Římě a Řecku nebylo ženám povoleno účastnit se jakéhokoliv kultu, kromě Dionýsovského - ten byl v Řecku, ale ve starověkém Egyptě byly ženy součástí kultů různých bohů i bohyní, a také kultu faraona - toho byly součástí zejména příbuzné. V Egyptě měly ženy celkové větší práva než v rozvinutějších civilizacích v Evropě - mohly mít dokonce i pozici ve vládě!"
"To vole," hvízdl Jasper. "To je tak hustý! Proč nás o tom neučí ve škole? Místo Caesara - ten je tak přeceňovanej."
"To máš pravdu," přikývl jsem vědátorsky. "A o Kleopatře se většinou učí, že byla neobyčejně atraktivní - ale v učebnicích nepadne ani slovo o jejích vůdcovských schopnostech a inteligenci. Umělá více než tři jazyky!"

Taky přemýšlíte nad tím, jak se to stalo? Nemám vám to za zlé. Bylo to opravdu zvláštní, sedět za školním areálem s Jasperem Barrenem a vykládat mu o genderu v době starověku. Ale bylo to doopravdy tak - a už se to dělo téměř týden, takže vznik života na zemi, bláznivé kreatury spadající pod paleontologii, evoluci člověka a pravěk jsme už měli za sebou. V té době bych nenazval náš vztah vzrůstajícím přátelstvím, ale zpětně myslím, že se mezi námi něco takového tehdy vyvinulo. A jak se to vůbec stalo?

Byl čtvrtek, třetí říjnový týden, a já jsem si četl za školní budovou Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea a pojídal jablečný koláč, který mi mamka udělala předtím, než odešla za taťkou do jejich poradny. ("Terapie, zlato," řekla mi. "Lidé jsou neustále na dně.") Nebylo to nějak neobyčejné - byl jsem tam sám, jako vždy, v klidném stínu stromů a mírné záři slunce - jak jsem to měl nejradši. Najednou jsem ustrnul. Kousek ode mě se totiž ozvalo zapraskání, jako by někdo našlapoval na spadené listí. A kde se vzal, tu se vzal, stál tam přede mnou Jasper. Tváře měl celé červené, na sobě jen lehkou prošívanou bundu, takže mu určitě musela být zima, a v ruce plastovou láhev s Pepsi Colou a balíček hranolek. Váhavě se na mě díval, jako by se bál, že ho pošlu pryč (a má introvertská stránka osobnosti by toho vskutku byla schopná), ale nakonec se odvážil promluvit.
"Čau," řekl, "nevadilo by ti, kdybych si tu sněd' oběd? Minule to nedopadlo nejlíp, ale já fakt nemůžu jíst poblíž těch všech... Pohledů."
"Tak fajn," vypadlo ze mě. Nebyl jsem si jistý, co se to děje, ale zatím se to nevyvíjelo nejhůře, takže jsem ho nechal, ať se posadí vedle mě. Chvíli jsem mlčel, ale pak jsem se ho odvážil zeptat na věc, která mi doopravdy vrtala hlavou.
"Proč jsi odešel z týmu? Bylo to kvůli Jules?"
Jasper potřásl hlavou, jakmile však dožvýkal, dodal: "Ale není to tak, jak si myslíš."
"Tak jak to je?" otázal jsem se docela nechápavě.
"Já... No, je to těžký k popsání." Jasper se začervenal a sklopil oči. "Díky ní mi jaksi začalo docházet, že... Možná nejsem ten, kterýho ze mě ostatní dělaj. Že můj život možná nemusí spět k zatracení, chápeš? Že některý věci byly a jsou špatně a že je můžu změnit. Nasral jsem se-" opatrně po mně kouknul, aby zjistil, jestli přede mnou může nadávat, a když zjistil, že nehnu ani brvou, pokračoval. "Prostě jsem ztratil přehled o tom, kdo jsem. A díky ní jsem si uvědomil, že to chci získat zpátky."
"Takže jsi posprejoval šatny, vyfotil trenéra ve spodním prádle a pokazil poslední dva zápasy?" zašklebil jsem se. Jasper se zasmál. "Kromě toho posledního jsou to jen drby."
Nějakou dobu jsme seděli mlčky, ale pak se mě Jasper optal: "Ty, Joele... Jak Jules brala to, že jsi queer?"
Přemýšlel jsem nad tím. "Myslím, že... Byla celkem zaražená a moc o tom tématu neví, ale jinak to vzala celkem v pořádku," řekl jsem nakonec. Jasper pokývl. "Ty se jí to bojíš říct, že?" ušklíbl jsem se. Ale chápal jsem ho, úplně jsem mu rozuměl.
"Já... Prostě ji nechci ztratit," vypadlo z něj. Pohodil hlavou, aby mu zlatavé pramínky vlasů nepadaly do jasně modrých, magnetických očí. "Ale teď s náma stejně nemluví, tak co."
"Víš, co mi ta naše situace připomíná?"
Vysvětlil jsem mu, že mám dojem, že Jules v nás probudila nové pocity, ale nejen k ní - spíše vzhledem k našim životům. "Jako bychom si na základě její osobnosti uvědomovali, co potřebujeme, nemyslíš? Je to jako nějaký zásadní okamžik... Jako Velký třesk."
Jasper pokývl: "Souhlasím s tebou, ale - co je to ten Velký třesk? To je to, co zabilo dinosaury?"

A tak to v podstatě začalo. Každý den jsme se setkali na našem místě, Jasper mě poslouchal a já mluvil. Nepovídali jsme si však jen o historii - mluvili jsme také o Jules, našich pocitech a o tom, jaké je to být queer. Přiznal jsem Jasperovi, jakou hodnotu pro mě měl vztah s Brunem a jak těžce jsem bral náš rozchod - a že až Jules mě znovu vytáhla na světlo, a on mi povídal o tom, jak mu připadá, že ho máma od jeho coming outu vnímá jinak. ("Já nevím... Prostě mi připadá, že tomu celkově nerozumí. Myslí si, že nikdy nebudu mít děti, má tolik předsudků... Je to únavné a mrzí mě to, páč ji mám strašně rád.")

V onu konkrétní chvíli, kdy jsem dokončil svůj vyčerpávající monolog informacemi o Kleopatře, se Jasper zvedl a vytáhl ze složky, kterou s sebou bůhvíproč přinesl,  malou kresbičku. "Zkusil jsem nakreslil toho šavlozubýho lososa, jaks mi o něm říkal," vypadlo z něj stydlivě. Podíval jsem se na kresbu - a byla tak přesná, že jsem vyprsknul smíchy. Jasper se přidal a poprvé za čas jsme se společně rozesmáli.