Na pokraji všeho

5. Jasper

Oukej, vybral jsem si chvíli, kde nikdo nebyl blízko a já tak nemusel bejt nervózní... Moc se mi do toho nechtělo, ale šel jsem na to.

Jules právě vycházela z třídy, kde se učí latina, a bavila se s nějakým klukem. Schoval jsem se za roh a zvědavě jsem je pozoroval. Ten kluk byl hnědovlasej, hnědookej, hubenej a měl brejle a šibalskej úsměv, jak se říká. Líbila se mu, to šlo vidět... Zaposlouchal jsem se.

"Souhlasím - ano, řecká mytologie fakt neupozorňovala jen na muže, podívej se na Athénu, Afroditu, Nemesis a další! Je to úžasný příklad toho, že..." Ten kluk to za ni dopověděl.

"Že už starověké civilizace měly smysl pro rovnost pohlaví!" Oba se zasmáli, spolu s Anne Gimbson, která na ně zaujatě koukala, hlavně na toho týpka. Líbí se jí? Nevím, nedokážu to poznat... Ale rozhodně ji zaujal, napadlo mě.

Jules si upravila vlasy. "Ráda jsem tě poznala, Joele." Takže ten chytrolínek se jmenuje Joel. Hm, hm.

"Já tebe taky, Jules," zazubil se Joel. "Máme toho fakt hodně společného."

Jules se zasmála. "To teda!"

"Vlastně," Joel se poškrábal nervózně na krku. "Nechtěla bys se mnou jít na ples?" Zatrnulo mi. Fakt ji právě pozval na ples? Na rande? To teda ohrožuje mý šance u Jules, došlo mi. Ale ona určitě...

"Jasně!" zvolala Jules radostně. "Moc ráda, Joele."

Joel se usmál. "Super! Takže..."

"Domluveno!" Oba se potěšeně rozesmáli... a mě napadlo, že to je větší risk, než jsem si myslel.

***

"Jules Hickinson?" Konečně ten nadutej pitomec odešel a já mám možnost napravit svou pověst, pomyslel jsem si.

Jules sebou trhla, a když mě uviděla, zbledla. "Jasper Barren?" vypadlo z ní. "Jooo," protáhl jsem. Pořád do mě byla zabouchnutá, to bylo hlavní. I přes Joela.

Ošila se a hodila pohled po Anne. "C-co potřebuješ?" zamumlala nakonec, s pohledem upřeným na své oxfordky.

"Mám bejt upřímnej?" Frajersky jsem se uchechtnul. "Doučování, Jules. Skoro se neznáme, to je pravda, ale vždycky's byla fakt chytrá..." Pokrčil jsem rameny. "Mohla bys mi pomoct?"

Otevřela pusu údivem a nadšením. "Jasně!" zvolala a hodila nadšenej pohled na Anne. "Kdy?" dodala, mnohem víc v klídku.

"Nooo..." Teď přicházel tah, za kterej by na mě byli kluci z rugby naprosto pyšný. "Třeba čtrnáctýho? V sedum večír, u mě doma. Potřebuju helpnout s anglinou a matikou. A taky bižulí... A asi ještě s něčím. Ale tolik toho snad nebude."

"Čtrnáctého je ale přece ples..." Jules se v tváři mihl zmatek.

"Jasně, budu tam!" zvolala ale nakonec.

"Nevíš kde," uchechtnul jsem se. Jules zrůžověla. Dave by pochvalně pokývl hlavou, kdyby tu byl... Mně osobně to není příjemný, ale to je fuk. Nechci bejt zase Uplakánek Jasper.

Podal jsem jí papírek. "Napiš mi, jo? Nebo zavolej," dodal jsem. A odešel.