Na pokraji všeho

8. Joel

Kde jen vězí? Jules Hickinson - ona, která mě ihned omámila svou inteligencí, povahou a mně podobnými názory, tu není. Bál jsem se, že nepřijde vůbec a já budu muset přežít první ples ve svém životě po boku Anne, která je milá, chytrá, bystrá a roztomilá, ale zkrátka a dobře - není to Jules. Ano, vyznělo to hodně sobecky... Záleželo mi na Jules mnohem více, než jsem si jen byl schopný a ochotný přiznat.

"Joele, koukej!" Anne mi ukázala displej telefonu. "Zpráva od Jules!" dodala již zřejmé.
Konečně! Prý se zdržela... Ale hodinu? Doopravdy tak dlouho? Bylo to podivné a zvláštní, ale koneckonců mi bylo jasné, že má svůj vlastní život a já ho musím respektovat.
"Tak už tu nebudeme jen sami dva," konstatovala Anne s pohledem upřeným na telefon. Červenala se, ale to já nezaznamenal.
"Jo, Jules dorazí. Nemůžu se jí dočkat," usmál jsem se. Anne zmizel úsměv z tváře, ale toho jsem si taky nevšiml.
"Jasně... No, já už stejně musím domů. Daniel a Robyn by se mohli obávat, kde jsem."
Bylo to ode mě příšerné, ale sotva jsem ji vnímal. Nemohl jsem přestat myslet na to, že Jules tu za chvíli bude, se mnou... "Tak se měj," odpověděl jsem.
"Ty taky," zamumlala, sklopila hlavu a odešla.
***
O chvíli  později přišla Jules a kromě toho, že vypadala fantasticky, měla hned téma k diskuzi.

"Četl jsi Pýchu a předsudek?" otázala se, pohupujíc boky do rytmu pomalé písně hrané diskžokejem. Dohodli jsme se, že nebudeme tančit, ale pozorovat a analyzovat naše vrstevníky, pít nealkoholický punč a povídat si, a taky jsme tak činili.
"Jasně," zvolal jsem. "Kdo je tvá oblíbená postava?"
"Elizabeth! Je tak nespoutaná, odvážná a nezávislá..." Jules pokrčila rameny. "Chtěla bych být jako ona, ale jsem mnohem víc kombinací Marianny a Elinor z Rozumu a citu."
Usmál jsem se. "To znám. Necháváš se unést pocity, ale současně máš masku a nedáváš je najevo..." Upil jsem punče. "Můj ex tomu říkal zatmění mozku, které nevidíš."
Jules svraštila obočí a mně došlo, že jsem jí to zatím neřekl.
"Tvůj... Ex? Jako kluk? Maskulinní gender?"
Zasmáli jsme se, oba však trochu nervózně. "Jo," pokývnul jsem hlavou. "Jsem pansexuální. Gender pro mě nic neznamená..." Pokrčil jsem rameny. "Prostě mě přitahuje osobnost člověka."
Jules se zaculila. "Takže se ti líbí moje osobnost, to říkáš?" zamrkala na mě.
Rozesmál jsem se. "Jo, Jules." Zadíval jsem se jí do očí. "Jsi fakt úžasná."