Na pokraji všeho

12. Jules

"Jak to mám chápat? A proč se to sakra vůbec učíme?"
Jasper a já jsme zrovna probírali evoluci člověka a Jasperovi to jaksi taksi nedávalo smysl.
Vzdychla jsem: "Protože je tu pravděpodobnost, že se někdo rozhodne stát antropologem nebo genetikem a změní náhled společnosti na to, odkud coby lidé pocházíme. Případ mé sestry."
Jasper se na mě nechápavě podíval. "Jak tomu můžeš rozumět? Myslím tím," vzal si jeden z želé bonbónů, které jsme pojídali, "seš o rok mladší než já, pomáháš mi s mým učením, a přitom's zrovna nastoupila do prváku. Jak... To vlastně zvládáš?" zavrtěl zmateně hlavou.
"Dobrá otázka," zaculila jsem se. "Dneska v noci jsem spala jen šest hodin, protože jsem se až do dvou učila." Taky jsem si vzala bonbón a pokračovala. "Věděla jsem, že prvák bude náročný, stejně jako zbytek střední školy, ale nějak jsem to podcenila. Jsem... Fakt unavená. A zcela zmatená. A..." Povzdech. "Trochu smutná. Z těch věcí, co mě matou."
Jasper se ke mně naklonil. "Mluvíš ještě pořád o učení?"
V krku se mi vytvořil obrovský knedlík a já najednou nemohla odpovědět. Ano, mluvila jsem o škole asi tak, jako byl Lennie z O myších a lidech inteligentní...
Jasper se ještě přiblížil, až jsem se trochu ošila. "Děje se něco mezi tebou a tím chytrolínem? Joelem?" zeptal se opatrně, ale napjatě.
Kdy vůbec Joela zaznamenal? Bodlo mě u srdce. Byla jsem fakt hodně nejistá.
"Já... On..." Něco mě napadlo. Nežárlí on? Tón hlasu i mimika by tomu nasvědčovaly. Ale proč by Jasper..?
Sakra. Ne, ne, ne... Ne.
On ví, že se mi líbí.
"Jules? Jsi oukej?" Jasper si stoupnul, nervózně mě pozorujíc. "Počkej, přinesu ti vodu-"
"Ne!" vykřikla jsem až moc nahlas. Ale ovládla jsem se: "Musím už jít. Mám... Úkoly a máma mě čeká. Snaží se mi zajistit stáž u nějaké sociologické instituce, abych měla první zkušenost pod její taktovkou." Připadalo mi, že mluvím až moc rychle. Popadla jsem desku Elvise Presleyho, kterou jsem s sebou přinesla, knihu (doporučil mi ji Joel - Ženy a moc od Mary Beardové), láhev s (čím jiným než) jablečným moštem a tašku s Van Goghovým autoportrétem. "Měj se, Jaspere!" houkla jsem u dveří. A celá rozhozená a vyděšená zmizela ve večerní tmě.