Na pokraji všeho

3. Jasper

"Myslím, že se líbím Jules Hickinson." Nevím, proč jsem jim to řekl. Většinou se tématu "holky" vyhejbám, a taky jsem myslel, že si ji ze základky nepamatují. Jenže to nebyla pravda.

"Ty vole, kámo! Tý blonďatý hubený šprtce, co byla vždycky tak extrémně snaživá?" Bram se rozchechtal a i Owen se hned přidal. "Brácho, ona je tak..." Zavrtěl hlavou.

"Zaprděná? Je to to slovo, co hledáš?" zeptal se ho Dave, načež následoval další záchvat smíchu.

Mám být upřímnej? Příjemný to nebylo, protože Jules není šprtka ve špatným. Nějak moc ji neznám, ale vždycky byla fakt pečlivá, snaživá a odhodlaná - měla ty vlastnosti, který jsem se já v sobě snažil pěstovat, ale nešlo mi to, protože to nebylo zkombinovatelný s přijetím v týmu ragby a časem, kdy jsem musel mámě pomáhat žehlit, umejvat nádobí a starat se o Reggse - čemuž by se kluci jako Bram, Owen a Dave vysmáli, kdyby to zjistili.

"Ty kráso." Owen se, narozdíl od Davea, už dosmál, a tak se rohodl zeptat na tu otázku, na kterou jsem fakt doufal, že se nezeptají. "A proč si to myslíš, Jaspeříku klučíku?" Pocuchal mi přitom vlasy a já v rychlosti přemejšlel, co odpovědět. Bylo mi jasný, že o tom, co se stalo Jules před třemi dny ráno, jim říct prostě nedokážu. Ponížilo by ji to... A nevím proč, ale nechtěl jsem to. "Prostě pocit," řekl jsem nakonec.

"Prostě pocit. Hm, hm." Bram se ke mně naklonil a poplácal mě po rameni. "Kámo, je tu jen jedna cesta, jak to zjistit a přitom se dobře pobavit." Zaculil se. "Řekni jí, ať tě doučuje. To jí půjde."

Teď už jsem fakt litoval toho, že jsem jim to řekl. "No, já..." A pak mi došlo, jak moc moje reputace utrpí, když neřeknu ano. Koneckonců, prozatím to bylo jen stupidní doučování... To by mi mohlo i pomoct, protože ještě nebylo jistý, že se mi podaří získat sportovní stipendium.

"Oukej, zeptám se jí. Přijdu tomu na kloub," řekl jsem a povzdychl jsem si - ale tak, aby to nebylo vidět. Protože tak to chodí - bejt silnej, neprojevit slabost neboli pocity, a nebejt považován za zženštilýho. Je to jako nějaký nepsaný, svazující pravidla, díky kterým tě přijmou.

"JOOO!" zařval Migo, který zrovna přišel a poslouchal nás asi poslední tři minuty.

"A jak se má Angela?" nadhodil Owen. Všichni najednou zmlkli a lačně čekali na mou odpověď.

"Jak jsem vám už řekl..." Zakousl jsem se do jablka. "Nejsme v kontaktu. Byl to jen letní úlet... Asi už se nikdy v životě neuvidíme." Pokrčil jsem rameny: co naděláš.

"No jo..." Dave si prohrábl vlasy a zasmál se. "Trochu ti závidím. Holky jsou fakt majetnický... Je lepší se nevázat."

Usmál jsem se na souhlas, ale ve skutečnosti jsem si myslel: Angela by taková nebyla. Kdyby existovala.