Na pokraji všeho

32. Jules

Sejdeme se v kavárně na sendvič s horkou kávou, psala jsem Anne. Byla již obeznámena s tím, že jsem se dala dohromady s Jasperem,  a přestože za mě byla ráda, zdála se mi poslední dobou krapet skleslá. Na pub kvízech se hlásila méně, i když odpovědi věděla, trávila méně času s Brucem Waynem a namísto učení - nebudu lhát, její výsledky byly i tak skvělé, takže důležitost této poznámky můžete sami přehodnotit - seděla celá prosluněná odpoledne v křesle a s panem Rochesterem, rodinným psem, četla filozofická díla. Zvláště uchvácená byla fenomenologií a existencialismem, díky kterému se dostala k Simone de Beauvoir, přečetla si Druhé pohlaví a svými velice oním filozofickým směrem ovlivněnými slovy prohlásila, že "prodělala obrat". Rozhodla se tedy vrhnout na všechny ty feministické klasiky, které mi Joel vyjmenoval již při našem třetím setkáním jako knihy, které již měl za sebou, a já jsem se zkrátka cítila - slovy Roxane Gay - jako "špatná feministka", jelikož jsem většinu z nich zatím nečetla: Monology vagíny, Vlastní pokoj, Feminine Mystique, Feminismus je pro každého, Gloria Steinem, bell hooks, Julia Butler... Anne je zhltla během chvíle a pak se vrátila k filozofii, takže mi na můj návrh odepsala, že zrovna má rozečtenou Platónovu Republiku ("chtěla jsem se navrátit ke kořenům, však víš"), ale že za dvě hodiny bude zcela připravená se se mnou střetnout U Červeného praporu, protože ví, že si doopravdy musíme promluvit. 
***
První hodinu před setkáním s Anne jsem strávila se svými sourozenci a Paulem, který se zničehonic stal téměř součástí rodiny, nebo alespoň upřímných dialogů o tom, s čím se zrovna potýkají její členové.
"Takže, Claro," zamíchal si Lucius svůj černý čaj s mlékem v hrnku s logem Georgetownské univerzity, který si nechal z nadšení vytvořit po otevření dopisu oznamujícího přijetí na tuto univerzitu, obor robotiky. "Jak to jde s tvým manželem?"
Clara a já jsme zrovna hrály šachy, takže jsem byla kvůli Clařině talentu a schopnostem (jako malá hrála i závodně, což je samo o sobě pálka) v úzkých a rozptýlení jsem ocenila.
"Vše je v pořádku," odpověděla Clara, ale bylo poznat, že je krapet nervózní. "Akceptuje to, jakou cenu pro mě má antropologie, ale objevila se tu příležitost, abych... To je jedno," zasmála se falešným smíchem. To upoutalo pozornost nás všech. "Claro, jaká příležitost se objevila na obzoru?" zeptala jsem se jí tvrdým hlasem. Hra mi nyní byla zcela ukradená; stejně by ji Clara (jako vždy!) vyhrála a pak mi šla dát čokoládu, aby mi zvedla náladu. Je zkrátka laskavá, inteligentní a ví, že naše rodina je plná perfekcionistických, soutěživých intelektuálů, se mnou v přední linii.
Clara si povzdychla: "Nabídli mi, abych jela do Austrálie a pracovala na průzkumu historie, zvyků a pokračování kultury jejích původních obyvatel," zamumlala nervózně. "Na celý rok."
"To je báječné!" zvolal Lucius. "Jsme na tebe tak hrdí," přidala jsem se i já a objala jsem sestru kolem ramen. "Já to ale asi odmítnu," vypadlo z Clary zbrkle. To nám zkazilo úsměv na tváři. "Proč?" otázal se Paul, který ležel na pohovce vedle Luca, v jehož klíně měl hlavu, a aktivně poslouchal každé naše slovo. "Jsi neuvěřitelně talentovaná, chytrá a u oběda jsi patnáct minut mluvila u objevené podobnosti zvyků jednoho kmene, který přetrval do současnosti, a lidí před několika tisíci lety nazpět. Antropologii miluješ, je to zjevné."
Clara se na Paula podívala s posmutnělým úsměvem. "Já vím, a doopravdy také jet chci. I táta s mámou si to přejí. Jen Geraldovi připadá, že by náš vztah utrpěl ránu a já nevím, jak ho přesvědčit o opaku. Je to jako z nějaké telenovely, tak antifeministické, jako bych si ani nevážila privilegia, které mám," uchechtla se zahanbeně.
"To rozhodnutí je ale na tobě," poznamenala jsem. "Jen a pouze."
"Ať už se rozhodneš jakkoliv, my ti věříme a jsme odhodláni tě podpořit," zazpíval Lucius s láskyplným úsměvem.
"Věřím v tvou dobrodružnou náturu, Madynko," naklonila jsem se ke Claře a pevně ji k sobě přitiskla.
Když jsme se od sebe odtáhly, Clara nám všem věnovala srdečný procítěný úsměv. "Děkuju," řekla. Pak se podívala na šachovnici, mrknula na mě a pohnula dámou. "Šach mat, sestřičko."
***
Po Luciově návrhu, že se může s Anne setkat a pomoci jí s Brucem Waynem, jsem se zavřela do svého pokoje za účelem strávení nějakého času osamotě. Věc se měla koneckonců tak, že se odehrálo hodně věcí během krátkého období a já je neměla čas sama v klidu a míru zpracovat. Můj pokoj také vypadal příšerně; na zemi se válely sešity, poznámky a knížky, na stole, na nějž dopadala dopolední sluneční zář, mi usychaly sukulenty vedle pestrobarevných zvýrazňovačů a kravaty s motivem souhvězdí, z mého šatníku se draly na povrch všechna ta saka, košile, vázanky, kalhoty, dlouhé sukně, formální šaty, kostýmky a polobotky, stejně jako na mé posteli a nočním stolku se válely staré atlasy, mapy, herbáře, vzorky hornin, více knih, poezie, malá Newtonova houpačka a sbírka krásných, těžkých a luxusních per s krémovým dopisním papírem. Byl to ten nejintelektuálnější kreativní nepořádek na světě. Překročila jsem obaly od DVD se zápisky o jednotlivých filmech a posadila jsem se na pohodlný ušák, ve kterém ráda pletu. Došlo mi, že v praxi je úklid mnohem otravnější a těžší, než se zdá, a již pohled na ty hromady k roztřídění mě činil unavenou a zoufalou.
Naštěstí mě však vysvobodil mobilní telefon. Podívala jsem se, kdo volá, a rozbušilo se mi srdce: byl to Jasper. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, vždyť já mám romantický vztah s Jasperem Barrenem! Ta část, že Jasper je asexuální, mě zaskočila, ale nebrala jsem ji jako problém. Stejně nejsem na něco víc nejspíš připravená.
"Ahoj," zvedla jsem telefon s úsměvem na zrůžovělé tváři.
"Ahoj, Jules," ozvalo se na druhé straně. "Neruším?"
"Vůbec ne," zahihňala jsem se. Trapné, ale roztomilé, jak jsem se stala onou stereotypní zamilovanou puberťačkou. "Přijeli Clara a Lucius, který má přítele, Paula. Ale teď s nimi nejsem."
"To jsem rád, že si užíváš rodiny," bylo slyšet, jak se Jasper potěšeně zubí.
"Jenom jsem, eh... Chtěl jsem se tě na něco zeptat."
"Copak?" zpozorněla jsem.
"My jsme teď jako ve vztahu, že jo?" zašeptal Jasper.
"Ano," zašklebila jsem se potěšeně. "Jo, jsme ve vztahu. Jsem přítelkyní atraktivního Jaspera Barrena, ikony školy," zažertovala jsem.
"A já jsem klukem Jules Hickinson, krásný, chytrý a talentovaný spisovatelky se zájmem o filmařinu," oplatil mi to Jasper, křeníc se. "Nechtěla bys dnes přijít k nám na večeři? Máma dělá domácí burgery."
Jasper zněl doopravdy ve stresu, jako by se bál, že jsem nějaká jemná mystická kreatura, která by mu každou chvílí mohla uplavat či odletět. Bylo to roztomilé a pořád jsem nemohla uvěřit, že se mi splnil sen: je do mě zamilovaný a záleží mu na mně, stejně jako já jej již několik let nadevše zbožňuju. Je to tak krásné, radostné a celou mou mysl jen při pouhé myšlence na to zaplavila vlna potěšení; zkrátka vyplněné přání.
"Velice ráda přijdu," prohlásila jsem s hrdostí a rozrušením v hlase. "Nemůžu se dočkat. Ale potom se musím učit na zítřejší test z fyziky, takže se můžu zdržet tak do půl sedmé."
"To mi dokonale stačí," zasmál se Jasper spokojeně. "Díky."
***
"Takže, Anne, s pravdou ven," podívala jsem se na ni přísně. "Co se děje?"
Anne si promnula ruce a zakroutila hlavou. Byla oblečená v tmavomodrém propínacím svetříku, džínové sukni a punčocháčích s jezevčíky; okolo krku neměla jeden, ale dva batikované šátky a v uších se jí houpaly náušnice téže s malými jezevčíky. Vypadala, že nemá vůbec daleko k omdlení, a taky že ji nejspíš z toho, co se děje, každou chvíli trefí. Protože to bylo soukromé?,  hádala jsem. Anne si otřela tváře, po kterých se jí najednou kutálely dvě perličkové průsvitné slzy, a konečně mi odpověděla. "Já, ehm, mně... Líbí se mi Joel."
Krve by se ve mně nedořezal. "Cože?" vyjekla jsem, až jsem málem vylila pomerančový džus na svou bělavou košili a zapomněla údivem zavřít pusu, takže Anne měla perfektní výhled na  zpola rozžvýkaný sendvič v mých ústech. "Jak to myslíš, že se ti líbí Joel? Každému se líbí Joel. Je vtipný, chytrý a pracovitý-"
"Políbila jsem ho," zamumlala Anne se sklopenýma očima.
To byla druhá rána. "Jako... Na tvář?" zkusila jsem poslední možnost si tu celou záležitost idealizovat.
"Ne," špitla Anne a znovu si otřela oči.
Byla jsem jako opatřená a jen s podivem bylo, že jsem nepřestala šokem dýchat. V hlavě mi vířil milion myšlenek: takže Joel a Anne, oni jsou snad...? Ale myslím, že něco takového by mi Joel řekl! Jsme dobrými přáteli. Na druhou stranu, to samé jsem předpokládala o Anne - a podívejme, co se stalo.
"Vrátil... Ti ten polibek zpátky?" vyslovila jsem pomalu, s důrazem na každou hlásku.
Oči se Anne zaplnily slzami a ona zavrtěla hlavou. "Tak moc mě to mrzí, Jules," škytla. "Chtěla jsem ti to říct, ale vážně jsem myslela, že jsi do něj taky silně zamilovaná... Jenomže teď ses dala dohromady s Jasperem a mé svědomí ten pocit viny a hanby už nedokáže snést. Omlouvám se."
"Já, já... Nevím, co na to říct," vypadlo ze mě. "Asi... Jsi v pořádku?"
Anne se na mě zvláštně podívala. "Tuhle odpověď jsem nečekala," podotkla mírně udiveně. "Ale, jak vidno," mávla rukou, aby poukázala na svůj neuspokojivý aktuální stav, "v tuto chvíli ne, no. Bojím se, že jsem tě příliš nahněvala."
"A jak se ohledně toho cítí Joel? Mluvila jsi s ním od té doby, co jsi ho...?" Nedokázala jsem to vyslovit. Byla to děsivá a bolestivá myšlenka, že mi něco takového ani Joel, ani Anne neřekli.
"Ano, podle všeho by to mělo být v pořádku ," zamumlala Anne. "Ale... Já nevím. Od naší promluvy se i tak nebavíme, což mi chybí. Jeho společnost byla obohacující a mám tak pocit, jako bych to v mnoha ohledech pokazila."
Chvíli jsme seděly mlčky, zapíjejíc sendviče kávou a přemýšlejíc nad tím vším.
"Proč jsi mi to neřekla dříve?" zeptala jsem se Anne. "Chápu, asi jsem měla pro Joela určitý druh slabosti, který jsem si vyložila špatně, nebo ani ne... Na tom již ani nezáleží, poněvadž si tím nejsem jistá a vím, že mám v již delší dobu zkrátka Joela ráda pouze platonicky." Bylo to něco, co jsem zatím ještě neměla vyřešeného. Zveličila jsem své pocity k Joelovi, nebo byly opravdové? Jasperovi jsem pověděla, že jsem ho vždy vnímala pouze jako kamaráda, ale určitě to nevím. "To je doopravdy jedno, už je to minulost. Prostě... Proč ses mi nesvěřila? Určitě bychom to spolu zvládly, jako vždy."
Anne se zkoušeně usmála: "Já vím, Jules, že by ses ho pro mě nejspíš vzdala, přestože byste byli zamilovaní. No, vždycky nejsi nejpozornější bytost na planetě, ale když jde do tuhého, udělala bys pro své milované cokoliv. Problém byl spíš ten, že Joel do tebe byl blázen... Bolelo by mě, kdybys s ním kvůli mně přestala komunikovat a on se na mě za to nahněval."
"Anne," měla jsem co dělat, abych udržela vážný tón hlasu, "víš, že jsem s ním přestala komunikovat kvůli sobě? Nebyla jsi na Měsíci, že ne?"
Chvíli jsme se na sebe s Anne jenom dívaly, načež jsme se rozesmály jako nikdy.
"No, už ke mně nic necítí a jsme pouze přátelé, takže je to teď na vás, abyste obnovili váš přátelský vztah," řekla jsem nakonec. "Pořád jsou tvé pocity vůči němu tak silné?"
"Myslím, že s jeho odmítnutím a usilovnou prací již tak intenzivní nejsou," zamumlala Anne zamýšleně. Pak si otřela slzy rukou a uchechtla se. "Páni, proč veškeré události z našeho života připomínají romantické komedie?"
"Aspoň jsme rozpracované postavy s životy i mimo své vztahy, no ne?" zašklebila jsem se s vědomím, že je skutečně všechno v pořádku.