Na pokraji všeho

24. Jules

"A tak se, má milá Anne, kóduje v Javascriptu. Myslím tím," doopravdy jsem se snažila nechvástat, "teprve se to učím, ale není to ani zdaleka tak těžké."

Anne se nade mě naklonila, zkoumajíc kód, který jsem tak pyšně zapsala. "Tohle by nefungovalo," prohlásila. "Máš tu chybu."

Překvapeně jsem se na ni podívala. "Odkdy umíš kódovat v Javě?" podivila jsem se. Anne se potěšeně usmála, načež odvětila: "Peter se to učil s Danielem před dvěma roky, tak jsem něco pochytila."

Obdivně jsem hvízdla. "Páni... Takže tvým jediným talentem není jen lingvistika." Anne se uchechtla. "Jules, přece víš, že mám z digitálek skvělé známky. A říkala jsem ti, že pracujeme na tom robotkovi... Říkáme mu Bruce Wayne - vymyslela to jedna holka, která miluje Batmana, a uchytilo se to."

Zmateně jsem zakroutila hlavou. "To jsi mi teda neříkala. Přece bych pochytila, kdyby má nejlepší kamarádka byla talent přes technologie-"

Anne zvedla ruku, aby mě zastavila. "Jenže ona už je talent přes technologie, Jules. A bez urážky, tento měsíc jsi nevnímala nic kromě dvou atraktivních vrstevníků."

Obrátila jsem oči v sloup. "Říkala jsem ti, že o tom nechci mluvit."

"A já to zcela chápu, ale musíš usoudit, že jsi tak trochu nevnímala ani mě, ani svou potlačenou chuť k psaní, ani své krapet se zhoršující známky. Béčko z chemie? To si ze mě musíš dělat srandu, říkala jsem si."

Musela jsem se uculit. "Ale už jsem si všechny průměry vylepšila! A horší známku než pár zmíněných B jsem nedostala."

Anne se rozesmála: "No to se podívejme! Kampak se poděl tvůj perfekcionismus?"

Taky jsem vyprskla smíchy a chvíli jsme se chlámaly, jako za starých časů u jakékoliv přespávačky a sledování film noir filmů nebo u společného čtení Emmy od Jane Austen. ("Panebože, ta Harriet je tak..." Anne zavrtěla hlavou. "Slabomyslná?" navrhla jsem. "Chtěla jsem říct blbá, ale tvé slovo je jen jiné označení toho mého, takže k tomu nic nedodám.")

Anne se zazubila. "Takže, na čem všem teď pracuješ? A opovaž se na něco zapomenout."

Zamyslela jsem se a nakonec jsem vyjmenovala všechny věci, kterým jsem aktuálně věnovala svůj čas, odhodlání a pozornost. "No, kromě školy píšu ten scénář o mladé inteligentní vyšetřovatelce Julii, se kterým jsem teď trochu pokročila - už mám asi prvních dvacet stránek. Jak můžes vidět, dál se učím programovat tady v Javascriptu, pomáhám mámě s jednou studií o tom, jaké filmy sledují nejvíce mladiství, edituju a píšu korekturu článků Gabriely z druháku..."

"To je ta, co vede tu studentský spolek za ochranu klimatu, že jo?" zeptala se Anne zaujatě. Když jsem jí tuto domněnku potvrdila, pochválila mě: "Pár těch článků jsem četla a jsou fakt dobré. Odvedla jsi skvělou práci."

"Díky," řekla jsem polichoceně. "A na čem teď pracuješ ty?"

"Kromě školy a Bruce? Jako vždy čtu vědecké studie a snažím se z nich dělat výpisky, a mimo to se snažím naučit víc faktů o své rodné kultuře. Jedna holka z třeťáku, Monica, mi pochválila šátek a poprosila mě, jestli bych jí jeden nevyrobila - a pak mě o to požádalo ještě několik jejích kamarádek, takže mám co dělat," zasmála se. "A taky chodím dobrovolničit do domova důchodců."

Obdivně jsem se na ni podívala. "To je hodně věcí... A máš o něco hezčí známky," dodala jsem s rádoby ublíženým výrazem.

Anne se zazubila: "Z matematiky rozhodně ne," přiznala. "Nedávno jsem dostala céčko a málem jsem se sesypala. Na základce ti říkají, že to bude záhul, ale víc tě nepřipraví."

"Souhlasím," kývla jsem, "celkově mi připadá, že se snažím si namluvit, že to všechno zvládám, ale není to..."

"Vůbec pravda," dořekla za mě Anne. "Jo, znám to... Spočívá to ve spoustě předstírání před sebou samou."

"Je tak těžké zvládat to všechno, nemyslíš?" zeptala jsem se jí. "Tolik očekávání ostatních, touha úspěchu a uznání, které by to mohlo přinést hodnotu..."

Anne se zašklebila. "Kdo jsme ale bez toho? Říkají, že jsme jen otrávení puberťáci závislí na mobilních telefonech, a my máme pocit, že je musíme vyvést z omylu."

Ze zamyšlení mě vytrhlo zazvonění, které končilo mou volnou hodinu. Zvedla jsem se, popadla svou tašku a odpověděla Anne: "Jimi myslíš bílé cis hetero muže, že ano?"

Ta se zaškaredila, ale přiznala, koho jiného by asi mohla mít na mysli? Upila jsem ze své kávy a pak jsem řekla: "Myslím, že dospívání je o uvědomění si toho, že jim nemáme co dokazovat, protože zanedlouho vymřou a svět povedeme my."

Anne se se smíchem taky sbalila. "Moudrá slova Jules Hickinson, budoucí spisovatelky, scénáristky a expertky na televizi a film."