Na pokraji všeho

21. Joel

Byl druhý říjnový týden a já jsem zrovna obědval sendvič za školou, protože tu byl klid, slunce krásně svítilo a dobře se tu četl Edgar Allan Poe, když vtom se vedle mě ozval nějaký zvuk. Otočil jsem se a vzápětí jsem strnul, jako by tam stanul černý kocour; byl to však někdo, jehož samotná podstata mě děsila více - Jasper Barren. Když si mě všimnul, trhnul sebou, až mu z rukou vypadla proteinová tyčinka a energetický drink. Podíval se za roh, zpoza kterého přišel, a poprvé na mě promluvil.
"Můžu si tu... Sníst oběd?"
Pomalu se mi začalo navracet sebevědomí. "Jaktože nejíš se svými spoluhráči?" zeptal jsem se ho kousavě.
Ošil se, ale pak odpověděl. "V poslední době s nima moc nevycházím," zamumlal s pohledem upřeným do země. "Podělal jsem zápas a taky mě štvou, no."
Chvíli jsme na sebe zírali, ale pak jsem mu řekl, ať se posadí a nají. "A proč seš tu ty?" položil mi Jasper tu přesně tu otázku, kterou jsem doufal, že se mě nikdo nezeptá. "Protože nemám kamarády," odpověděl jsem upřímně. "Socializování není zrovna moje parketa. Ale tvoje asi taky ne, pokud jsi tady," dodal jsem nakonec jízlivě.
Čekal jsem, že to vyvrátí, ale Jasper si jen povzdychl. "Jo, to je pravda," zamručel.
Chvíli bylo ticho, ale pak jsem se ho odvážil zeptat: "Ty víš, kdo jsem?"
"Jo," přikývl. Měl fakt překrásné oči - byly zářivě modré a určitým způsobem něžné; takový ten typ očí, kterým každá holka propadne. Já na oči moc nebyl... Zajímala mě spíš osobnost a šarm, než svaly, vlasy, rty či jakákoliv jiná povrchní drobnost.
"Od Jules?" odhadnul jsem. Kývl.
"A ty víš, kdo jsem já, co?"
"Ano," přiznal jsem. "Taky od ní."
"Líbí se nám ta samá holka," uchechtl se Jasper. "To je jak v nějaký romanťárně."
Naštval jsem se. "V romanťárně by skončila s populárním, hetero klukem. To tím chceš říct, že?" vypálil jsem na něj rozzlobeně.
Jasper se zarazil. "Tak jsem to vůbec..." Zčervenal a zavrtěl hlavou. "To je fuk."
Pasivně agresivně jsem se zasmál. "Ale no tak, aspoň si přiznej, že jsi privilegovaný. Já jsem pansexuální a neoblíbený podivín. Podívej se na sebe-"
Jasper se najednou rozzuřil. "JOELE, MYSLÍŠ SI, ŽE TY JSI TU TEN CHUDÁK? MÁŠ OBA RODIČE, PRACHY, PŘED SEBOU JAKEJKOLIV PODĚLANEJ ŽIVOT JEN CHCEŠ A STĚŽUJEŠ SI?"
Vstal a prudce oddychoval, zatímco já jsem na něj jen ohromeně zíral. "JSEM CHUDEJ, ASEXUÁLNÍ HLUPÁK, CO MÁ 'KÁMOŠE' - V UVOZOVKÁCH, JO - SEXISTY!"
Seděl jsem tam a zpracovával jsem to, ale nakonec jsem se nezmohl na pořádnou reakci. "Ty jsi queer?" vypadlo ze mě. Jasper se sarkasticky zasmál. "Tos nečekal, co? Jules to neví. Klidně si jí to řekni, ať na mě zapomene a ty si s ní můžeš žít svůj intoušskej sen, ty debile."
Zavrtěl hlavou, zmáčkl plechovku a odešel. A já jsem úplně zapomněl, jak začínala povídka, kterou jsem patnáct minut předtím rozečetl.