Na pokraji všeho

38. Jules

Nic se nevyvíjelo tak, jak jsem očekávala, a to mě značně znepokojovalo. Jasper, Joel, Anne a nyní už i Cora byli na záchodě příliš dlouho, zatímco Bruno se v mé přítomnosti cítil natolik příjemně, že nepřestával tlachat. Vypadal mile, avšak po chvíli mi už připadal mírně únavný.
"Sem si musím zajít častěji," přemýšlel nahlas, "sendviče s grilovaným sýrem tu mají vynikající, stejně jako čerstvý pomerančový džus. A ten kokosový mufin! Samé chutné a výživné delikatesy. Pověz, Jules, co dál bych v Richmondu neměl minout?"
"Knihovnu, mají tam skvělou sekci o genderu, feminismu a queer studiích, stejně jako podnětnou beletrii a výjimečnou poezii," začala jsem citovat, načež jsem ukousla svého avokádového toustu a zapila to horkým jablečným moštem. "Potom obchodní dům Magické opojení, kde mají butiky, jejichž móda by tě, myslím, mohla upoutat. Kousek odsud je malé kino, kde se promítají lidskoprávní dokumenty, pár bloků odtamtud se pořádají společensko-kulturní salóny s přednáškami, výstavami a debatami. A nesmím zapomenout na noční pozorování oblohy, ornitologické vycházky a na to množství muzeí a galerií, jež nesmíš minout! Když už mám tvé telefonní číslo, můžu ti někdy zaslat další tipy?"
"Samozřejmě, to bych opravdu ocenil," zazubil se Bruno pohodově.
V tu chvíli zvedl svůj pohled, načež jsem se podívala oním směrem a uviděla jsem to, v co jsem doufala: upřímnou a procítěnou diskuzi Joela, Anne a Cory. Měla jsem skutečnou radost, když jsem se dívala, jak se můj cíl splnil. Zachránila jsem jejich vztah! Upřímně mě však zarazilo, že ještě více než k Joelovi se má nejlepší kamarádka má ke Coře. Tu jsem se snažila nevnímat špatně, ale něco mi na ní nesedělo. Zdálo se mi, že mě každým svým pohledem odsuzuje, mapuje vše, co dělám, každou chybu a slovo, které pronesu ke svým milovaným. Nevěděla jsem, zda je příčinou autismus, ale mylně jsem předpokládala, že ano. Snažila jsem se ji nevnímat jako sokyni, ale oběma se nám to nedařilo. Byla dokonalá na tolika rovinách, jevilo se, že i přes svou diagnózu nemá žádné problémy, ba že je jedinečně bystrá, talentovaná a získá, cokoliv jen bude chtít. Její skromnost jsem proto mylně vnímala jako falešnou a nepoctivou; nebyla jsem schopná ji přijmout, jelikož - přiznávám - představovala hrozbu mé reputaci "té perfektní". Nechtěla jsem být druhořadá, a teď už i Anne z ní byla unešená. "No nepovídej!" zvolala. "Já jsem sice jako dítě dinosaury natolik nezbožňovala, ale sbírala jsem fosílie a minerály."
"Geologii taky miluju!" nadchla se Cora. "Je to jeden z možných směrů, na jejichž dráhu bych se mohla vydat kvůli specializaci v chemii, ale prozatím nevím. Nejsem si jistá."
"Však máš čas se ještě rozmyslet," podotknul Joel. "Anne, ty si jsi už jistá, že je to lingvistika a nic jiného?"
"To si piš," usmála se potěšeně, "má láska k jazyku, slovům a gramatice je nezdolná."
"Jinak se ale věnuješ i robotice, ručním pracím a sociální práci, že?" otázala se Cora. "Nic z toho tě na profesionální dráhu nezajímá?"
"Bohužel," zavrtěla Anne. "Jsem oddaná lingvistice. A tebe? Vždyť se přeci věnuješ také hudbě a studiu jazyků..."
"Abych byla upřímná, nevím. Musím však přiznat, že koncertování je psychicky, fyzicky i mentálně náročné, jazyky vyžadují práci, zasvěcení volného času a odhodlání, takže chemie je něco, v čem jsem skvělá, a současně mě nevyčerpává v takové míře. Taky jazykům nejsem tak oddaná, jako tady někdo."
Vyměnily si srdečný úsměv a spolu s Joelem se posadily. Za malou chvíli žvýkání, srkání a polykání přišel i Jasper, avšak neposadil se. Popadl svou péřovou bundu k odchodu a všimla jsem si, že přerývavě dýchá, celý rudý a zpocený, jako by uběhl dvacet koleček tou největší možnou rychlostí. Vyděsilo mě to, zvláště pak kvůli Cořinému nevybíravému, leč pravdivému komentáři.
"Jaspere, co se děje?" Všichni na nás najednou upírali zraky, což se mi vůbec, ani zdaleka nelíbilo. Můj přítel to měl očividně stejně.
"Odcházím," zadrmolil. "Jdu pryč. Dom."
To byla rána do podbřišku, kterou jsem ani zdaleka nečekala. Celá jsem se rozklepala, protože toto se nemělo dít. Nebylo to v plánu.
"Zůstaň," vypadlo ze mě způsobem, že to znělo více jako zoufalý rozkaz z rozrušení než citová prosba. Jasper zatnul zuby, zvedl hlavu a věnoval mi rozohněný pohled. "Pochop, že takovejto já sakra nejsem! A nikdy nebudu! A pokud ti to vadí, spokoj se s někým, někým... Dokonalejším!" zakřičel na celý lokál. Pak už pouze vyběhl ze dveří, které za ním s třísknutím zapadly.
Cítila jsem nic a všechno současně, a vůbec se mi to nezamlouvalo. Visely na mě čtyři pohledy a vše se zdálo jako ve filmu, kromě toho, že to tak vůbec nebylo.